Závěrečná část našeho povídání se známým českým producentem a střihačem.
Adam Dvořák: Já jsem v Písku kdysi měl nějaké hodiny, jezdil jsem tam asi dva semestry, a pak to nějak skončilo. Myslím, že i proto, že nejsem tak koncepční, abych si ty věci nastudovával. A vím, že jsou lidé, kteří jsou skvělí pedagogové a nemusí být tak dobří praktici. A já myslím, že jsem možná lepší praktik než pedagog.
FDb: Myslíte, že je nutné mít filmovou školu?
Adam Dvořák: Není to úplně nutné, ale dost věcí vám to usnadní. Když nebudete chodit na školu, budete muset mít daleko víc energie, abyste si to sám oběhal. Abyste se donutil se o to zajímat, chodil mezi ty lidi a stýkal se s nimi. Na té škole tohle všechno dostanete, protože se tam potkáváte se svými budoucími kolegy a děláte praxi na place. A to si myslím, že je důležité. A Část z toho je i výuka, kde můžete dostat nějaké užitečné informace.
FDb: Na filmu pracujete třeba dva roky nebo i dýl. Řekl byste, že vás nějaký z nich změnil?
Adam Dvořák: Jo, každý trochu. Ale těžko se dá říct který a jak přesně. Ale s tím to i dělám, že mě to baví a někam mě to posune. Třeba Lidice mě posunuly v tom, že jsem se víc začal zajímat o historii. Vždycky mě zajímala, ale ne až do té badatelské míry, jako to mám třeba teď s Baťou. Baví mě, že se dozvídáte věci, které jsou jinak než v učebnici nebo v článku na Wikipedii.
FDb: Jakým způsobem se podílíte na scénáři? Máte tendence scenáristy brzdit, když například napíšou nějakou velkou scénu, o které máte pocit, že do toho příběhu úplně nezapadá?
Adam Dvořák: Nejde úplně o to, jestli je to velká nebo malá scéna. Ale jako producent se dívám na to, jestli má smysl, když si scénárista vymyslí, aby si ty postavy řekly dvě věty v aule plné studentů. Vím, že je to nudná scéna, a pokud fakt neexistuje možnost, že si to můžou říct jinde, tak ať si to teda jinde neříkají. Takové scény mi přijdou jako velmi špatný poměr cena/výkon. Ale jinak se na to dívám tak, jako kdybych ty věci stříhal. Prostě se na to dívám tak, jako by to už bylo natočené. A když mně něco coby střihači-dramaturgovi napoví, že „tohle je nějaký divný,“ tak to řeknu.
FDb: Jaký je váš názor na současný český film?
Adam Dvořák: Když bych to měl brát tak, jestli je všechno špatně nebo všechno dobře … Pořád je to v něčem stejné. Vznikají hezké filmy a vznikají blbé filmy. Abych si to ověřil, tak bych potřeboval pět nebo deset roků od premiéry toho filmu, jestli má nebo nemá dobré reflexe. Myslím si, že ve kterékoliv době české kinematografie bylo to procento ‚dobrý versus blbý‘ přibližně podobné. A když mi někdo říká, že v šedesátých letech byly jenom úžasné filmy, není to pravda. A nebude to pravda, ani kdybychom se bavili o osmdesátých letech. Když si pustíte CS Film, kde vysílají všechno, tak najednou vidíte takové množství odpadu, že říct najednou o nějaké éře českého filmu, že vznikaly jenom skvosty, není možné. A za deset let to bude asi taky relativně podobné. Ale to je jako s barákama. Taky nevznikají jenom úžasné Tančící domy. Ostatně i na ten Tančící dům, když ho postavili, nahlížela spousta lidí tak, jestli se někdo nezbláznil.
FDb: S Eiffelovkou to bylo to samé …
Adam Dvořák: (smích) Přesně! To je ještě lepší příklad. Byla petice a teď, kdyby nebyla Eiffelovka, tak nemá Paříž dominantu.
FDb: A to s ní ještě vypomohl Jára Cimrman. A když už zmiňujeme českou stopu, byť to asi bude složitější otázka, kdybyste měl jmenovat tři nejlepší české filmy od roku 1993, které by to byly?
Adam Dvořák: Asi by to byl Kolja, pak se mi hrozně líbily Pelíšky, což je možná v něčem podobný druh filmu. A ten třetí bych asi lovil. Ale dost se mi líbily některé filmy Bohdana Slámy. Třeba Bába z ledu je krásná. I když nevím, jestli je to to nejvíc.
FDb: Po filmech Gangster Ka jste nějakou dobu pracoval na projektu s názvem Dobráci. Ten definitivně padnul?
Adam Dvořák: Jo, ten definitivně padnul. Tím, že jsou nějaké seriály s hasiči.
Adam Dvořák: Protože je to hrozně těžké. (smích) Dosáhnout úspěchu v tomhle měřítku chce obrovské oběti. Myslím, že spousta lidí by chtěla ten úspěch, ale nebyla by připravená na ty velké oběti. On tomu obětoval strašlivě moc ze svého osobního života. Kdybyste se na něj podíval, tak si myslíte, že je drsný a zlý a že je to stroj. Ale není. To je ta oběť, ta cena za to, že to dotáhnul tam, kam to dotáhnul. A podle mě se i jeho smrt dá započítat do obětí toho úspěchu. Normální lidi nepotřebují létat letadlem, ale on tak spěchal, což mu jindy vyšlo, ale jednou bohužel ne. On té továrně, což byl svět sám pro sebe, dal strašně moc. Myslím, že spousta lidí by to nevydržela. Ostatně než se stal úspěšným a ta firma byla v plusu, tak to trvalo dvacet let. Dvacet let se táhnul na pokraji bankrotu, zhruba čtyřikrát ho měl kvůli velkým dluhům před sebou. To si málokdo uvědomuje. A kdo tohle vydrží? Spousta lidí by to opustila po dvou třech letech.
FDb: Viděl jste dokument Batalives o baťovských městech ve světě?
Adam Dvořák: Viděl. Mně se to líbilo, i když je to takové smutné, když vidíte, že od té druhé světové války to šlo do háje. Těch příčin je několik. Já je vnímám i tak, že co nedokurvili tak ze čtyřiceti procent Němci, to dokurvili ze čtyřiceti procent komunisti, a z části, tedy z těch dvaceti procent, se na tom podílel i jeho přímý potomek. Baťa už nebyl výrobce obuvi, ale pouhým prodejcem.
FDb: Jak daleko jste s přípravami?
Adam Dvořák: Scénář píše Petr Bok (Ghoul, Jan Žižka, Četníci z Luhačovic) a máme už nějakou první verzi. Ještě je to daleko k nějaké prezentaci, ale myslím, že to bude hezké. Je tam spousta zajímavých věcí, které kdyby člověk sepisoval nad papírem, tak je nevymyslí. Třeba o tom jeho prvním řidiči, kterému nebylo ani patnáct. To se prostě muselo stát.
FDb: Máte odborného poradce, nebo kde čerpáte informace?
Adam Dvořák: K dispozici jsou mraky dostupné literatury. A v nějaké finální fázi tam samozřejmě bude muset být odborný poradce. Ale ono to je do jisté míry svazující, když budete mít v tom tématu příliš velkého „insidera“, tak najednou nebude schopný toho odstupu, aby vybral ten správný směr. Zmínili jsme spaghetti westerny. Ten člověk se nenarodil na Divokém západě, ale měl na to jiný pohled a ten pohled byl skvělý. Myslím, že kdyby tam žil, nenatočil by to takhle a nebylo by to takhle super. Protože si najednou uvědomil určité věci, které by mohly fungovat a ve výsledku fungovaly. Podstatné je, že třeba Sergio Leone nebyl rodilý Američan. I když v době toho Divokého západu rodilých Američanů obecně tolik nebylo. Možná Sedící býk. (smích) Ale nebránilo jim to v tom, aby natočili skvělý film. A historik vám to někdy řekne v tolika aspektech, že vás to může paralyzovat. Vždycky si musíte vybrat určitý výsek a něco v tom filmu opomenout.
FDb: Ona je otázka, jestli se ve filmových biografiích dá ještě něco nového vymyslet …
Adam Dvořák: Jde také o to, že se můžete dostat do zajetí autorských a osobnostních práv. A nevíte, jestli to není v režii toho, kdo drží ta práva. Protože příbuzní nebudou chtít ukazovat svého strejdu nebo prastrejdu nebo pradědečka jako pitomce. Oni ho budou chtít ukázat jenom jako krásného, a to potom může být prachsprostá nuda. Pamatuju si, že tehdejší ředitel Památníku Lidice mi říkal: „Víte, jak já závidím řediteli Památníku bitvy u Lipan? K němu nikdo nechodí s tím, že to pamatuje a že to bylo tak a tak.“ Kdežto k němu chodili samí pamětníci a radili mu co a jak. A to je potom svazující. Taky se vám bude lépe tvořit Žižka, kde těžko vyhrabete nějakého pamětníka. Na internetu vyhrabete jenom dohady lidí na základě nepřímých důkazu. Než když tvoříte něco, co bude skálopevně nastavené, že to tak bylo, protože to každý ví.
FOTO: FDb.cz
PRVNÍ ČÁST ROZHOVORU NAJDETE TADY
DRUHOU ČÁST ROZHOVORU NAJDETE TADY
TŘETÍ ČÁST ROZHOVORU NAJDETE TADY
