Protože co se nestalo. Megan Reedová pracovala u policie a ve výkonu služby byla nucena zabít a zároveň přišla o svého parťáka. Sice boxuje, ale rány na duši se hojí hůř a dýl, než na těle. Zlomena bolem, začala chlastat a později se dostavovala na schůzky AA. Tady získala svou sponzorku, která teď přišla s geniálním nápadem. „Budeš sama dělat noční šichtu v márnici!“ povídá. Nedbaje svého ztrápeného psychického stavu, Megan se za tuto nabídku odměnila úsměvem a vřelým slovem. Teprve později zjistí, co tahle práce obnáší. Zvlášť když pocházíte z Bostonu!
Nestává se příliš často, aby už první záběr filmu vyvolal silné pochybnosti nad jeho očekávanou kvalitou. Ale jsem bytostně přesvědčený o tom, že scéna vymítání v „hororu“ Ve spárech ďábla představuje to úplně nejhorší, co jsme na poli vymítacích scén mohli v historii kinematografie vidět. Pravda, asi to má co do činění s tím, že v rámci vymítání ďábla se toho už nedá mnoho nového vymyslet. Z tohoto pohledu teda zlatá Čarodějnice, to zas jo. Ačkoliv je fakt, že natáčet po Vymítači ďábla další počin o vymítání ďábla se zdálo být skoro stejně zbytečné, jako natáčet po Kmotrovi další gangsterky.
Pravda, vznikly i další povedené projekty o mafiánech (např. Black Mass), tak jako vznikly další znamenité scény vymítání. Ve spárech ďábla (v originále The Possession of Hannah Grace) jakoby se chtěl z části inspirovat snímkem V moci ďábla (V originále The Exorcism of Emily Rose), protože některé chytré hlavy tady připouštějí možnost, že za stavem Hannah jsou temné síly, ale něco mnohem prozaičtějšího. Horor Scotta Derricksona z roku 2005 si však jde vlastní cestou, protože působivě na základně soudního sporu rozvíjí skutečný příběh Anneliese Michel, u níž se řešilo, jestli je posednutá nebo jestli je za vším „obyčejná“ epileptická psychóza.
Není sporu, že Hannah Graceová posednutá je, i když vlastně není úplně zřejmé, kde k tomu příšla. V každém případě mluví hlubokým hlasem a různě se deformuje (její představitelka Kirby Johnson je tanečnice, gymnastka a hadí žena). Taky se objevuje na záznamu z kamery a musí si otevírat dveře, což znamená, že při vylézání ze svého mrazícího boxu je vždycky tak poctivá, že ho za sebou zase zatáhne. Kdyby tohle dělala všechna strašidla, staly by se z hororů fakt komedie! A těžko říct, když musí zabíjet, aby se zotavila, proč nechává hlavní hrdinku tak dlouho být. Když ví, že jí zákonitě jednou musí dojít trpělivost a kdo ví, třeba ji hodí do pece, přiková na kříž nebo jednoduše udusí polštářem.
To je taky další otázka, kterou jsem už někdy zmiňoval a teď se sluší ji připomenout. Proč vzdycky musí vymítat katolický kněz? Buddhistický, muslimský nebo šintoistický rituál by býval mohl být v některých případech stokrát účinnější. I když v případě Ve spárech ďábla je to úplně jedno, protože tomuhle filmu by nepomohlo, ani kdyby se tady objevil Rustin Parr. Mimochodem, například právě Záhada Blair Witch je skvělá nejen díky found footage formátu, nýbrž i díky té své nedoslovnosti. Ve spárech ďábla se o ni v závěru snaží taky, jenomže místo toho, aby nás film donutil přemýšlet nad tím, jak to vlastně je, vybízí k myšlence, že to byl ze strany tvůrců už čirý zoufalý alibismus.
Ve spárech ďábla prostě nefunguje. A ve své podstatě představuje dno hororové zábavy. Nejhorší, co se při sledování hororu, resp. v tomto případě „hororu“ může stát, je jednak to, kdy jeden nesmysl střídá druhý, protože to uráží inteligenci diváků a divaček. A druhak je špatné, když už si po necelé minutě řeknete: „Ten démon by měl dostat přes držku.“ Neboť to znamená, že se prostě nebudete bát. Snahou o psychologický aspekt si navíc tvůrci ukrojili příliš velké sousto a celkově poněkud přecenili své síly. Natočit klasický slasher, třeba by to dopadlo lépe. Jinak taky nechápu, jak můžou uvádět jako jeden z hlavních zdrojů inspirace původního Vetřelce. A nechápu, proč ani to prostředí márnice nepůsobí nijak znepokojivě (ale to bude asi přímo tou nevhodně vybranou lokací). Ještě štěstí, že se jako Insidious: Poslední klíč nebo Sestra nesnaží hrát v některých momentech na komediální struhu. Fakticky se marně snažím najít něco, co by Ve spárech ďábla zajistilo lepší hodnocení, ale tentokrát příliš nezaujme ani herecký výkon Shay Mitchell.
FOTO: Falcon