Premisa přitom byla pozoruhodná, byť v žádném případě ne originální. Ještě než k ní přistoupím, chci upozornit na to, že jsem neviděl ani jednu z předchozích částí této série. Jenom vím, že nebýt ní, patrně bychom neměli ani V zajetí démonů a V zajetí démonů 2. Z Insidious: Posledního klíče se dá snadno pochopit, že Elise by mohla být hlavní hrdinkou franšízy a že se jí muselo stát něco nadpřirozeného. Jak by jinak mohla vypadat o dost mladší, než její bratr, který je ve skutečnosti o dost mladší? K takovým chybám ve filmech dochází, nicméně spíše v těch českých.

Elise – podobně jako Ed a Lorraine Warranovi, cestuje a potírá zlé duchy, kteří normálně nedají pokoj obyvatelům prokletých domů (klasická zápletka). Spolu se svými dvěma kolegy, s nimiž tedy vlastně tvoří novodobý tým Krotitelů duchů, se do jednoho takového stavení vydá i tentokrát. I když ví, že situace bude komplikovanější, neboť se jedná o to, ve kterém strávila své nešťastné dětství (až do svých šestnácti roků). A kde se taky setkala s tím dost možná nejděsivějším netvorem ze všech – svým konzervativním neurotickým otcem s násilnickými sklony. Jako takový pro její dar nepřekvapivě zkrátka neměl pochopení.

Ono není od věci začínat ságu Insidious právě čtyřkou. Ne snad proto, že Star Wars také nezačínají Skrytou hrozbou. Ale úvodní patnáctiminutovku sledujeme Elise coby malou holčičku v domě, který je součástí vězeňského komplexu a kdykoliv někoho smaží na elektrickém křesle, hapruje to s proudem. Že ví, co odsouzení provedli, co naposledy jedli nebo jaká byla jejich poslední slova, ještě neznamená, že má šestý smysl. Později se totiž mimo jiné ukáže, že není duch jako duch a že si za většinu svých nesnází může jen a pouze sama.

První replika, která ve filmu zazní, je „Lights out“, tedy anglický název o poznání povedenějšího hororu Zhasni a zemřeš. Insidious: Poslední klíč jej za bizarnějších okolností trochu připomene ve scéně se ženou v oné místnosti (čím nemyslím záchod). V podstatě jediný strašidelnější okamžik nastává akorát v záběru, kde si někteří můžou vzpomenout na Věc. Jinak ten „Klíčník“, jakkoli je cool, že dokáže u lidí vypnout zvuk nebo jim (při)zastavit srdce, působí spíše dojmem strašidla z pouťového domu hrůzy, než hustá bytost á la Mama či Valak.

Scenárista a představitel Specse, Leigh Whannell, jenž má na kontě nejen všechny Insidious díly, ale také Zlověstné ticho nebo Saw: Hru o přežití, se na Posledním klíči prezentuje skoro jako debutant. A teď není snadné rozsoudit, jestli jsou ony pochybné kvality tohoto bijáku vinou výhradně jeho, nebo též režiséra a/nebo hereckých dovedností Lin Shaye, jež pravidelně střídá lepší okamžiky s těmi horšími. Obecenstvo by v některých momentech také potřebovalo nějaký klíč k rozluštění toho, jestli náhodou nemá jít spíše o parodii. Vtěsnat humor do seriózně míněného projektu se zjevně vyplácí pouze zcela výjimečně a pouze v případě těch nejzkušenějších. Jak si vysvětlit třeba tu scénu, kdy ti Elisiini kolegové (fakt dvojice komediantů) prožijí zcela odlišné zážitky. Zatímco Whannell si vymyslel, že jeho postava dostane pusu od Caitlin Gerard, kolega místo líbačky se Spencer Locke raději volí možnost zbaštit želé?!?

Ten scénář v sobě přitom ukrýval zárodky potencionálně zajímavého a originálního příběhu. Ta zápletka duch/neduch se však nakonec nedá považovat za nějakou efektivní hru s diváky. To se raději mohl vyklubat duch z týpka, který Elise zavolá, aby přijela vymítat svůj rodný dům. A když už žádným není, mohl se za takovou bytost vydávat Specs. Tato varianta se v jedné scéně přímo nabízela, tak jako kupříkladu cestování časem v jedné z následujících. Hlavní hrdinka taky nemusela mít dlouhé vedení. Protože za takových okolností není ani tolik cool, že se jakožto jedna z mála postav v hororových filmech nebojí a dokáže se hecnout.  

Insidious: Poslední klíč je vlastně taková milá, naivní pohádka, kterou patrně nejvíce ocení teenageři, resp. děti 10-15. I když ty asi neměly být primární cílovou skupinou. Kdepak, tahle podívaná rozhodně nepřesvědčila, abych si doplnil ty tři předchozí. Nicméně narazit v současnosti na prvotřídní hollywoodský horor … To už je pomalu pravděpodobnější, že vznikne dalších pětadvacet počinů o Jamesi Bondovi. Nebo dalších deset sezón Simpsonových. V jedné epizodě vyráží Lisa se svou kamarádkou Juliet za dobrodružstvím do fiktivní země zvané Equalia. Vzhledem k rozuzlení, kdy nás Poslední klíč nutí podezřívat naše oči z toho, jestli se jim vůbec dá věřit, by bylo famózním i vcelku logickým twistem, kdyby všechno bylo a je také dílem bohaté představivosti té malé holčičiky jménem Elise, která spí v dolní části palandy, rozumí si se svým bráškou, má ráda svou maminku a tímto způsobem jenom uniká před svým rázným otcem-bachařem. Pak by Insidious: Poslední klíč byl nepochybně zdařilejší než kupříkladu Winchester: Sídlo démonů.

FOTO: Falcon