Duben

Recenze: Ghoul

Vydáno dne 28.02.2015
Producent Rob Cohen uvádí film Petra Jákla!
Ne, nejde o žádnou shodu jmen. Tvůrce, který má na svědomí filmy jako Dračí srdce či Denní světlo a který stál na počátku série Rychle a zběsile, se s českým režisérem zná díky práci na akčňáku xXx. Několik let přísně utajovaný projekt s názvem Ghoul mu dokonce pomohl protlačit do amerických kin! Což dávalo tušit, že nějakou kvalitu mít musí. Filmař kalibru Roba Cohena by přece nějakou céčkovou pitomost nikdy nepodpořil, že ne? Nebo při pohledu na jeho filmografii myslíte, že nějakou již se svým jménem spojil? No, v některých případech to tak možná může působit. Ovšem pro Ghoula rozhodně nic takového neplatí!

O co jde? Studentíci se vypraví na Ukrajinu, aby natočili materiál pro dokumentární cyklus „Kanibalové 20. století“. Doprovází je jeden průvodce, jedna vědma a jedna překladatelka. Okolnosti je zavedou až do jistého stavení uprostřed temných lesů, kde se – k jejich obrovskému údivu – cosi semele. Počáteční skepsi vystřídá rozčarování, když se dozvědí, že s místem by mohl mít co do činění i jeden z „nejaktivnějších“ sériových zabijáků všech dob, o jehož zrůdných skutcích jistě kdekomu postačí si pouze přečíst a už bude mít dost. Název filmu pak (nutno dodat, že vcelku trefně) odkazuje k folkloristické bytosti, která „pobývá kupříkladu na místech, kde došlo k vraždě, a která se živí lidským masem.“

Koncept tohoto díla bude nepochybně mnohým z vás povědomý. Zvláště když dodám, že skoro všechno „jakoby“ natáčejí z ruky sami studenti. Nelze však tvrdit, že by šlo vyloženě o tzv. Found Footage Horror. Ačkoliv inspirace třeba takovou Záhadou Blair Witch (mimochodem nejděsivějším filmem, jaký jsem kdy viděl) je nepopiratelná. Vyznění obou filmů je ale docela jiné, byť několik záběrů vskutku vyvolává velmi silnou asociaci s dílem Eduarda Sáncheze a Daniela Myricka. A musím říct, že i po nějakých čtrnácti letech, kdy jsem tento po komerční stránce mimořádně úspěšný horor viděl poprvé, se při vzpomínce na čarodějnici z Marylandu oklepu. A rozhodně nejsem sám, neboť režiséři tehdy dokázali proměnit iluzi ve skutečnost, což se Petru Jáklovi nepodařilo (protože to patrně nebylo úplně jeho záměrem). Už jenom proto, že na začátku Ghoula se objevují sponzoři a partneři tohoto filmu, jistě nebude nikdo po premiéře požadovat, aby se někteří herci ukázali na veřejnosti (to samé platilo taky pro legendární Cannibal Holocaust, který tu nezmiňuju jen náhodou). 

S tím ovšem souvisí nejpodstatnější rozdíl – Ghoul tolik neděsí. A trochu provinile musím přiznat, že jsem se při jeho sledování do určitého momentu poměrně dobře bavil. Petr Jákl totiž výborně pracuje s žánrovými pravidly, ačkoliv „lekačky“ jsou očekávané, stejně jako fakt, že na místě jaksi „není signál“. Ovšem zatímco v Záhadě Blair Witch se studenti pohybovali různě po lese, v Ghoulovi zůstávají, tak jako třeba v tomto počinu George A. Romera, v jednom domě a jeho nejbližším okolí. A s nimi i ona vědma, což je skvěle napsaná a trochu tajemná postava, která však dává vlastně nejen ostatním hrdinům, ale i divákům naději, že se z té ukrajinské samoty mohou alespoň některé postavy dostat. Záběry, ve kterých ji kamera sleduje z dálky, jak stojí za okultistickým stolem, mi dokonce vykouzlily úsměv na tváři. Nikoliv proto, že by byly nepovedené, ale naopak kvůli tomu, že jsou naprosto cool a nemůže být nejmenších pochybností o tom, že mají přesně takové vyznění, jaké mít měly.

Kdo by to byl řekl, že se ze všech českých filmařů takto vypracuje právě Petr Jákl, který mě osobně Kajínkem rozhodně nenadchnul a který navíc není ani vystudovaný režisér. Přitom málokterý jiný (sub)žánr dokáže lépe odhalit skutečné schopnosti svého tvůrce. Mnozí se obávali, že půjde o další nechtěně směšný pokus o u nás nestandardní podívanou, jakou přinesly třeba VendetaLabyrintem, ale Ghoul se do jistého momentu vyvíjí opravdu stylově. Bohužel potom přestane být zábavným a stane se spíše absurdním, dosti zbytečně poněkud nechutnějším a pro mnohé jistě i kontroverzním. Rozhodně by neměl zamířit do kin v rostovské oblasti, kde stále bydlí příbuzní obětí Andreje Čikatila. A to i přesto, že tenhle biják vlastně není tak docela o něm!

Ghoul
je „temný thriller,“ po jehož zhlédnutí bylo spojení „dobře udělaný“ to první, co jsem si pro sebe na jeho adresu řekl. Určitě mu pomohlo také Jáklovo v podstatě bezbřehé (a možná až lehce nebezpečné) nadšení pro věc, obsazení neznámých tváří a v jistém smyslu posloužila i samotná ukrajinština. Co naopak hraje jednoznačně proti němu je skutečnost, že do kin míří i 3D verze, přičemž vzhledem k tomu, že se v naprosté většině případů jedná o záběry ruční kamerou, bych rozhodně důrazně doporučil klasický formát. To i tvůrci akční Světové invaze si uvědomili, že natáčet trojrozměrně je totální nesmysl. Ona je ale vůbec otázka, kolik lidí obecně si na Ghoula u nás najde cestu. Troufám si totiž tvrdit, že do vkusu amerického obecenstva bude štymovat o něco líp.

FOTO: Bioscop
Hodnocení autora: 7/107/107/107/107/107/107/107/107/107/10
(Autor: Tomáš Kordík)
 

Kino

Recenze: Dokonalé dny

Mohutně oslavovaná japonsko-německá novinka od Wima Wenderse, která to dotáhla až k nominaci na Oscara v kategorii... celý článek

DVD

Recenze: Lidé pod schody

Na Blu-ray nedávno vyšla i tahle poněkud bizarní podívaná, pod kterou se podepsal jeden legendární hororový... celý článek
 
Přidat na Seznam.cz