Začínáme jednou z nejintenzivnějších sekvencí, jaké byly v poslední době v akčních filmech k vidění. Mitch Rapp na Ibize v moři právě požádal svou krásnou přítelkyni (Charlotte Vega) o ruku. A ona souhlasila!!! Následně jen odběhnul pro něco k pití, když v tom se na břeh vyplavili teroristé a začali kosit všechny ty nevinné lidi. Mitch to nepěkně schytal. Jenže snoubenka byla zavražděna přímo před jeho očima. Během osmnácti měsíců se svépomocí proměnil v Jasona Bournea, nechal si narůst plnovous a teď se hodlá infiltrovat do teroristické buňky, aby se pomstil. CIA ho však předhoní a vyslýchá. Agentka Kennedyová (Sanaa Lathan) věří v jeho schopnosti a přesvědčení, a tak ho pošle za kruťáckým Stanem Hurleyem, který z něho v rekordně krátkém čase učiní nezastavitelné monstrum, jaké jsme viděli třeba v Žoldákovi.

Času totiž není nazbyt, když někdo Rusům ukradl strašně moc plutonia. Stopa tentokrát nevede k Emmettu Brownovi, nýbrž k odpadlickému námořníkovi, co si říká Duch a chce se rovněž pomstít, protože nepochopil, jak to funguje u Navy SEAL ... Asi takhle, některé souboje, které v Americkém zabijákovi uvidíme, jsou poměrně realistické a místy si můžeme říct: „Jo, takhle na tom mohl být Jason Bourne, když začínal.“ Jenže co je to platné, když se možná původně zamýšlený pohled do zákulisí CIA a tajných misí rázem promění v jednu z těch nejtuctovějších podívaných, jaké si jenom lze představit. V jistém smyslu se i Zabiják a bodyguard stává vedle Amerického zabijáka syrovým dramatem/thrillerem.

Hlavní hrdina je přesvědčený o tom, že jakožto nováčkovské ucho ví všechno nejlépe, protože má dobré srdce, když se chtěl pomstít špinavému teroristovi, co zavinil smrt mnoha nebohých lidí. Častokrát tedy ignoruje rozkazy a řídí se svými nejlepšími úmysly. Vždycky mu to projde bez většího pokárání. Íránci se stávají prvoplánově zápornými postavami, tak jako se Michael Keaton stává prvoplánově tou kladnou, nezlomnou … ani tehdy, kdy přichází o nehty a je krutě mučen. Nemusíme být zrovna experti, abychom si záhy uvědomili, že to „turecká“ agentka (Shiva Negar) možná hraje na obě strany. Bohužel se na to přijde ještě dříve, než se sblíží s Mitchem a stihne odhalit něco více ze své krásy.

Je to veliká škoda, že se postavy často chovají nepřiměřeně k dané situaci. Ty kladné proto, že se tvůrci zřejmě obávali, že by nebyly dostatečně cool. A ty záporné kvůli tomu, že by pak mohly mít nad těmi kladnými o hodně navrch. Přitom zrovna postava Ducha, jehož ztvárňuje Taylor Kitsch, měla obrovský potenciál stát se jednou z těch, které by mohly vymyslet něco skutečně nebezpečného. Pomineme-li komiksové spektákly, tak se z poslední doby vybavuje akorát Jon Hamm z Baby Drivera. To bylo veliké hovado, přestože nepracovalo na celostátní či dokonce globální úrovni. To bychom pak museli až za Calvinem. Ale vzhledem k představiteli Ducha je vlastně docela vtipné, když v jedné scéně přijde a jen tak řekne: „Savages.“

Americký zabiják je jedním z těch bijáků, které nám nic neprozradí o skutečném fungování CIA a bojovému umění se z něj taky nenaučíme. Ale pěkně se na něj kouká, což nenáročné diváky, kteří se kdysi královsky bavili u počinů s Jean-Claudem Van Dammem, určitě potěší. Byť tedy Dylan O’Brian (série Labyrint) a JCVD se jinak nedají srovnávat. Ostatní, kteří přeci jenom doufali v nějakou nadstavbu, by si raději měli připomenout Den Bastily: Francii v ohrožení nebo MI-5: Vyšší dobro, v nejideálnějším případě pak něco ve stylu Elitních zabijáků. Třeba.

FOTO: Vertical Entertainment