Teresa (Kaya Scodelario), Thomas (Dylan O’Brien) a další, na které jsme už za ten rok skoro zapomněli, se po pochybném finále z minulé části dostali na místo, kde to zprvu vypadá, jako by z nich chtěli vychovat Kingsmany. Záhy se ovšem potvrdí, že situace jest poněkud jiná a že ti, kteří si hrají na přátele, jimi tak docela nejsou. Nezbývá tedy než znovu utéct a vydat se pustou krajinou až tam, kde by se měli nacházet buď potencionální spojenci, nebo – a zážitky z cesty tomuto více nasvědčdují – tzv. raplové (zřejmě futuristický výraz pro zombíky), případně cosi jako „vetřelci“. Nejsou to však jediní nepřátelé, kteří jim budou neustále v patách. Nejistotu, která se u některých začne projevovat, bude třeba co nejdříve potlačit a soustředit se na budoucnost, která by mohla být zase světlá.

Ze všech těch adolescentních dystopických sci-fi, které v posledních letech zaujaly filmové producenty, představoval Labyrint: Útěk tu nejvíce nepotřebnou. Velký podíl na tom měl matoucí závěr, jenž přiváděl k myšlence, že další dva díly budou jen a pouze nastavovanou kaší. Historie se u Zkoušek ohněm do jisté míry opakuje. Jenom s tím rozdílem, že finále tentokrát není matoucí, nýbrž nudící! A to je obrovská škoda, protože předchozí děj jednoznačně prokázal, že hrdinové dospěli, tudíž neřeší dětinské záležitosti, a že svět, ve kterém existují, možná nebude až tak nezajímavý.

Spolu s nimi jako by vyzrál i režisér Wes Ball, kterému se skutečně dlouho, dlouho daří udržovat pozornost diváků. Spousta scén je opravdu precizně natočená, díky čemuž sice (správně) tušíte, jak to dopadne, ale přesto se daří vytvářet napětí. Nejvíce to asi platí pro scénu, kdy se Thomas snaží zachránit Brendu, jednu z nových postav, které ovšem do příběhu výborně zapadají (k dalším patří bad-ass Jorge a záporák Jason, jenž vypadá jako Gary Oldman před dvaceti lety), před pádem při balancování na rozbitém okně vybydleného marakodrapu. To vše za účasti hladového zombíka. Zkrátka podobně jako tomu bylo u Rezistence, taky Labyrint: Zkoušky ohněm výrazně přidává na akci a činí tak lépe než zmíněný počin Roberta Schwentkeho.

Nesmí se zapomenout ani na velice solidní scénář, jehož autor má pro diváky připravených několik nečekaných a o to více potěšujících momentů, kterým musí hrdinové při svém putování, které je pomalu ještě náročnější, než to, které museli podniknout Čejeni v Podzimu Čejenů, čelit. Zvláště pak téměř neustálá přítomnost nekompromisních zombie přestavovala vskutku vítané oživení, protože se jedná o něco, co bychom čekali spíše v díle George A. Romera, že ano?!? Jenom kdyby se v závěru tak nezměnil rytmus a nepřibylo nezáživných dialogů. Více než dvouhodinová stopáž byla prostě pro tentokrát hodně.

Labyrint: Zkoušky ohněm na rozdíl od loňských Hunger Games není jen uměle nastavovanou kaší před předpokládaným velkolepým (?) finále. Tenhle díl by se navíc klidně obešel bez svého předchůdce, jelikož přesně definuje prostředí, postavy i vztahy mezi nimi. Ačkoliv jak se to vezme, protože nebýt komerčního úspěchu jedničky, sotva by se o vizuální efekty mohla ve dvojce postarat společnost WETA Digital. Také její přizvání naznačuje, že někdo ve Foxu pochopil, že tahle série, pokud má za něco stát, by se měla začít brát seriózněji. A proto Zkoušky ohněm přeci jen celkem navnadí na část třetí. Ovšem na tu si budeme muset počkat o něco delší dobu.

FOTO: CinemArt