Na úvod musím zmínit, že knihu jsem nečetl, jelikož tvorbu Roalda Dahla (viz také Karlík a továrna na čokoládu) nerad. Takže bylo podle vizuálu docela překvapením, že se děj odehrává až v 80. letech minulého století. Přitom mi to nedošlo podle kulis, dekorací a vizuální stránky (podle toho bych spíše čekal, že odněkud vyskočí Georges Meliés či Pan), ale až podle královnina telefonátu „Nancy a Ronniemu“. Ano, pokud jste knihu taky nečetli, tak vězte, že se v ní skutečně objevuje anglická královna. Dosti bizarní. A místo chlapce je hlavní hrdinkou holčička. 

Malá holčička Sofie (Ruby Barnhill) v noci brouzdá po sirotčinci, přestože se nedoporučuje vstávat z postele, jít k oknu a za záclonu. Stane se, že zahlédne obra a co je horší – on zahlédne ji. Následně ji unese do vzdálené země obrů, kde ji ovšem nesežere, neboť je do určité míry – podobně jako Balibul z Arabely – vegetarián, resp. skoro vegetarián. Nejčastěji asi baští speciální fňokurky a pije šumlenku, což je nápoj v jistém smylu agresivnější než tequila. Jenže okolí jeho doupěte obývají ještě větší, ale nemotorní lidožraví obři, kteří mají ze všeho nejradši právě čoklidi. Jestli by nebylo nejlepší i jim namíchat nějaké sny, což Zákrsek, jak Obrovi Dobrovi nepěkně říkají, s oblibou dělá.

Takhle, na rozdíl od Mého kamaráda draka (ale třeba i Konga), tady od začátku nemůže být nejmenších pochybností o tom, že malá Sofie obra doopravdy vidí, tj. není pouze jejím imaginárním kamarádem. Vlastně je to docela škoda, protože pak by se dalo napsat, že by se v této pohádce mohlo odehrát alespoň něco vskutku zajímavého/dramatického/napínavého. Chybí jediná scéna, která by vyloženě uhranula. Nejblíže k tomu má asi ta, ve které obři v jeskyni hledají Sofii. Jinak se to nedá napsat ani o té u jakéhosi „upside down“ jezírka. Nejméně dramatické pak bude finále, v němž jde všechno jako po másle.

Takže film nejvíce zaujme vizuálními efekty, které opravdu nemají chybu a je pořádné překvapení, že to nedosáhly minimálně k oscarové nominaci. Interakce s živými herci funguje ukázkově, za což může do značné míry i to, že popleteného a mírně – ale nikoliv nevkusně – žvatlajícího Obra Dobra (aka Moc Hodný Obr) výborně předehrál Mark Rylance, držitel Oscara za Spielbergův vynikající Most špionů. Jinak se bohužel musí konstatovat, že ač se Steven obklopil svým obvyklým týmem spolupracovníků (a scénář napsala autorka E.T.: Mimozemšťana), Obr Dobr při bezmála dvouhodinové stopáži poměrně často nudí.

Obr Dobr je film v méně příjemném slova smyslu bizarní a možná by ledacos fungovalo lépe, kdyby stejně jako Karlíka a továrnu na čokoládu, režíroval Tim Burton. Tak dvě tři poselství se tu sice najdou, ale do výraznějšího nadprůměru to této podívané rozhodně nepomůže. Je to škoda, nicméně pořád platí, že Steven Spielberg vyprodukoval i horší film(y). Sedmdesátiletý režisér však nezahálí a už naplno pracuje na jiných projektech, přičemž jeden je zajímavější než druhý. Dá se tedy očekávat, že na tento neúspěch (co se výběru látky i tržeb týče) dá brzy zapomenout dalším vynikajícím titulem.

FOTO: Freeman Entertainment