Po silnici jede auto. V autě jsou tři osoby – maminka, tatínek a jejich syn Pete. Ačkoliv kdo ví, jestli se tak doopravdy jmenuje, nebo jestli si tak říká podle knížky, kterou tolik rád. Společně vyrážejí za dobrodružstvím, jehož se jim záhy dostane, ale bohužel jinak, než by si klučina představoval. Poté, co jim přes cestu přeběhla vysoká, skočí auto na střeše. Pete tedy zůstává sám a vydává se do lesa (jelikož v nejbližším okolí nic jiného není), kde jej před smečkou hladových kojotů zachrání … ne vlčice, ne opice, nýbrž neobyčejný drak. Neobyčejný proto, že připomíná spíše přerostlého psa s křídly. Těm s trochu bujnější představivostí by mohl připomenout Falca z Nekonečného příběhu.

Právě bujná představivost je pro tenhle příběh zprvu hodně důležitá, neboť ledacos nasvědčuje tomu, že takto mírumilovně vyhlížející drak, který by v žádném případě nevyděsil ani malé diváky a divačky v kině, musí být Petovým imaginárním kamarádem. Později to zase vypadá, že jej vidí každý s živelnou fantazií, nebo všichni, kteří tak trochu zůstali dětmi, anebo všichni, kteří v něj prostě věří (tak jako v pana Hankeyho ze South Parku, ale to sem teď samozřejmě vůbec nepatří). Věřit by mohla i správkyně parku Grace a její dcera Natalie, jelikož ledacos na dračí téma slyšely už od otce, resp. dědečka. Naopak pozor je třeba dávat na švagra Gavina, který když vidí draky, začíná panikařit. A pak je nezvladatelný. Nebo jinak řečeno: nezná bratra.

Co byste dělali vy, kdybyste viděli draka? Asi by byl rozdíl, kdyby to byla nějaká sedmihlavá stvůra s ohnivýma očima, nebo takovýto vesměs přátelský tvor. Tedy Petem jsou velcí kamarádi. Z chlapce se přitom za těch šest roků v lese stal takový malý Tarzánek (i když nebydlí na stromě, nýbrž pod ním, v jeskyni). Pořád ale mluví, na rozdíl od toho draka, což je možná škoda, protože mluvící filmoví draci jsou fajn (vzpomeňme ještě na Draca z Dračího srdce, Saphiru z Eragona, nebo na Šmaka z Hobbita). Ale přejděme k podstatnějšímu.  

Pete možná strávil roky v lese, ale do podobně mladé holčičky se zakouká na první pohled. Jedná se právě o Natalie, jež by se tedy do jisté míry mohla ve vzdálenější budoucnosti stát jeho Jane Porterovou. Hraje ji Oona Laurence, chlapce překvapivě nehraje Jacob Tremblay, ale Oakes Fegley. Správkyně vypadá jako Bryce Dallas Howard, její otec je Robert Redford a švagr Karl Urban. Herců se určitě nedá nic vytknout. S těmi dětskými se malí diváci a malé divačky jistě nebudou mít problém identifikovat a ti dospělí zvolili velmi příjemný, nenásilný herecký projev. Až se nabízí otázka, jestli to není tak, že si Pete celé tohle dobrodružství pouze představuje, jakožto jediná skutečná bytost. Spolu s tím drakem Elliotem, samozřejmě.

Můj kamarád drak totiž právě od toho setkání s lidmi přestává v některých ohledech fungovat. Pak už vlastně do značné míry sledujeme jen to, co už jsme viděli jinde. Emotivní situace navíc vyznívají docela jinak, než by měly (objímání), objevují se menší nelogičnosti (jak naložili draka na korbu náklaďáku?) a na drakovi je občas až příliš znát, jakou metodou vzniknul (CGI). Ale najdou se tu i dobré momenty, jako třeba když Pete utíká téměř á la Jason Statham v akčňáku Crank, pak při zúčtování na mostě a drak občas dělá legrační kousky. Rovněž převážně country soundtrack není špatný (až na skladbu It’s a good day, jíž mám pevně spjatou s tímto počinem). Snad by ale bývalo nebylo od věci, kdyby měl drak schopnost vyletět až do stratosféry či troposféry (sám, pochopitelně) a kdyby závěr něměl tak trochu rasistické vyznění. Přesto je Můj kamarád drak koukatelný bijásek, jaký nezasluhuje nějaké nízké hodnocení. I když se z něj dá odnést hlavně to, že na Novém Zélandu mají opravdu nádhernou přírodu, že všechno zlé je pro něco dobré, a že při natáčení naštěstí nebyl žádný drak zraněn, jak de facto uvádějí závěrečné titulky.

FOTO: Falcon