Vzhledem k tomu, že se pohybujeme v konkrétním zařízení, které se patrně nachází na odlehlejším místě a navíc v Itálii, přičemž máme hlavní ženskou hrdinku, která jest obklopena dalšími ženami, automaticky si musíme vzpomenout na Suspirii. Jenže Neposkvrněná nepředstavuje vizuálně pestré dílko a v podstatě nechce být explicitní, ač má přístupnost od patnácti. To znamená, že se hodně povídá a se strašidelnými výjevy si tvůrci dávají na čas tak dlouho, že se jich prakticky nedočkáme. Velký rozdíl oproti třeba Halloweenu od Johna Carpentera, který i během běžných činností postav diváky udržuje v neustálém napětí, protože Michael Myers může zaútočit kdykoli a odkudkoli.
S výše uvedeným souvisí finální scéna, která vlastně malinko (MALINKO!) evokuje Úsvit a o které se i přes enormní snahu nedá napsat, že by se zařadila k těm hororovým, jaké se dlouhodobě vryjí do paměti. Všechny postavy ve filmu mají neměnný charakter, přičemž leckteré z nich jsou de facto archetypální. Rozdíl oproti podobným projektům spočívá možná pouze v tom, že v tomto jsou všichni věřící vykreslení jako šílenci a lháři, kteří jsou ve své fanatičnosti schopní čehokoli. A znova: pro vyvážení tady do určité míry máme sestru Gwendoline, jaká teoreticky mohla prokouknout, že nejen toto náboženství vzniklo jako prostředek k ovládání lidí prostřednictvím strachu, což určité politické režimy už ve starověku ukázaly, že spolehlivě funguje.
Neposkvrněná je film, jehož tvůrci měli zase několik možností. Mohli být zároveň expresivní i originální, i kdyby jen ve smyslu některých nečekaných twistů (např. že by hlavní hrdinka vůči církevním představitelům ledacos předstírala). Avšak to se v současnosti příliš nenosí, takže mohli upřednostnit jednu z obou variant, což rovněž neudělali a místo toho jedou všechno na méně než padesát procent celkového potenciálu. V rámci současné korektnosti a vzhledem prostředí mohli také zakomponovat lesbický podtext, ale ani ten nezakomponovali. Takhle z podprůměru na průměr vytahují jejich film akorát precizní masky. Každopádně v momentě, kdy se někdo snaží ohromit situacemi, jaké jsme viděli už mnohokrát, přičemž poprvé tomu tak bylo už nějakých padesát roků zpátky, zkrátka nemůže čekat, že ohromí a že po zhlédnutí jeho bijáku bude u hororových fanoušků a fanynek panovat všeobecná spokojenost.
FOTO: Vertical Entertainment