Řetězec náhod či osudových momentů, mezi kterými nechybí ukradené kolo, prodloužení vojenského turnusu a přepuštění místa ve vlaku, vede k tomu, že v tomto dopravním prostředku vybuchne bomba. Odnese to více lidí, včetně pokérovaného svědka v kauze organizace Rytíři spravedlnosti, a ženy, která byla manželkou vojáka Marcuse a matkou jejich náctileté dcery Mathildy. Přítomný byl i podivín Otto, který té matce přepustil místo, díky čemuž sám přežil. Protože se zabývá pravděpodobností a statistikou, všímá si věcí, jakých si obvykle jiní nevšímají. Díky tomuto koníčku se mu třeba podařilo zjistit, že mezi koňskou nohou a nedoslýchavostí žádná souvislost neexituje. Spolu s dalšími dvěma týpky, totiž hackerem Ementálem a geekem Leonardem, se pokusí přesvědčit impulzivního Marcuse, že tohle žádná náhoda nebyla a že útok byl cílený kvůli tomu svědkovi.

Není pochyb, že si Marcus na zahraničních misích na Blízkém východě zažil svoje. Coby stroj na zabíjení se tak zaslouží o nejeden vpravdě nečekaný twist … Tady nutno se zastavit a dodat, že v Rytířích spravedlnosti de facto absentuje policie, tak jako v některých komiksech. Zároveň platí, že v případě Marcuse se pod tou tvrdou slupkou skrývá citlivější vnitřek, což se dalo čekat už od samotného prvopočátku. Rovněž se dalo čekat, že navzdory ztrátě blízkého člověka budou postavy už za pár dnů jednat tak, jako kdyby k ní nikdy nedošlo. A do třetice se dalo čekat, že se tvůrci postupně přestanou soustředit na poutavost onoho hraní si s pravděpodobností a dají přednost absurdní komediální stránce.

O tu se do zanačné míry stará i ukrajinský smolař Bedushka Litviněnko. Mnohem zajímavější pasáže jsou ale ty, ve kterých se řeší buď ona konspirační teorie (pochopitelně v menším měřítku než v JFK), anebo skutečnost, že o ledasčem, včetně samotného bytí, mnohdy rozhodují drobnosti. Tomuto tématu se v ještě větší míře věnuje např. Srdcová sedma. Díky tomu vlaku se během sledování nepřekvapivě vybaví i tituly jako Zdrojový kód a Vyvolený (recenze u obou), třebaže tvůrci Rytířů spravedlnosti nezkoumají ani alternativní reality, ani možnost, že by Superman žil na zemi a nevěděl o tom, že je Superman. Řeší se spíše touha po pomstě a omyly způsobené chybnými postupy amatérských vyšetřovatelů, kteří si zřejmě myslí, že vědí všechno nejlépe.

 










 

Hlavní strůjce tohoto projektu Anders Thomas Jensen občas sám sebe dostane do úzkých, a tak se musí pateticky řešit odcizení otce a dcery. Coby autor scénáře k výbornému dramatu Vidíš měsíc, Danieli se věnoval pouze příběhu zmíněného uvězněného novináře, čemuž dramaturgicky všechno přizpůsobil, a jakékoli odbočky patrně předem vyloučil. O Rytířích spravedlnosti se dá tvrdit, že ani čistě z řemeslného úhlu pohledu nepředstavují jó precizní dílo, což lze v rámci dánské kinematografie tvrdit o vícero titulech. O jejich úspěšnosti často rozhoduje spíše samotný námět, než filmařská zručnost, ačkoli výjimky by se samozřejmě našly. Rozhodně mezi ně nepatří Chlast, jehož námět se o Oscara zasloužil zřejmě víc, než samotné zpracování. V obou počinech hraje Mads Mikkelsen, jenž jakoby teprve v poslední době začal předvádět vskutku procítěné herecké výkony, ať už ztvárňuje klaďase nebo záporáka (viz Fantastická zvířata: Brumbálova tajemství).

Rytíři spravedlnosti jsou filmem, kde se v záporné úloze opět představuje zaškatulkovaný Roland Møller (Mrakodrap, Motýlek, Krvavě rudé nebe, Jan Žižka). Hodně svému bijáku jednou pomůže režisér, až jej obsadí proti typu, tj. do úlohy férového a slušného člověka. Pak se teprve ukáže, jak kvalitním je hercem. Nicméně, jak uvedeno, Rytíři spravedlnosti zrovna nejsou snímkem, ve kterém by mělo hrát podstatnou roli, jak nebezpečný je hlavní antagonista, jelikož ten komediální žánr dává tušit, že to s největší pravděpodobností všechno dobře dopadne. Ačkoli zrovna dánské, potažmo obecně severské „kousky“ mívají tendence i ve vteřině proměnit legraci v těžké drama. Kolikrát jde spíše o bezradnost tvůrců, než o zobrazení nějaké osudovosti či nevyzpytatelnosti. Rytíři spravedlnosti naštěstí nejsou tenhle případ, třebaže i tak zanechávají poněkud rozpačitější dojem.


ROZHOVOR S ROLANDEM MØLLEREM JE K DISPOZICI TADY


FOTO: Film Europe