Na první pohled to možná vypadá jako obyčejná kriminálka (víme, kdo je vrah), ale na ten druhý to není obyčejná kriminálka. Nejenže do značné míry připravila scenáristickou šablonu pro řadu dalších žánrových počinů, ale zároveň nás jakožto jeden z nemnoha snímků zavádí do specifické komunity amišů. Jsou věřící a vyhývají se moderním vymoženostem. Tam, kde ostatní používají auta, oni jezdí bryčkou taženou koněm. Tam, kde ostatní využívají stroje při stavění stodoly (ve filmu cca tříminutová sekvence s účastí debutanta Viggo Mortensena), oni dělají všechno svépomocí. A navíc to musí podle nějaké zvláštní tradice stihnout za jeden den. Pořád mají dost častu. A nechtějí mít nic společného se zákony dané země, protože mají radu starších a svoje vlastní pravidla. Jenže někdy zkrátka neexistuje jiné řešení, než začít spolupracovat s policií …

Rachel Lappová právě přišla o manžela. Soused Daniel o ni má evidentně zájem. Teď však mladá vdova odjíždí se svým malým synem Samuelem (Lukas Haas) k příbuzným. Ve velkém městě ještě nikdy nebyl. Kór v tak velkém, jako je Philadelphia, kde se na nádražních toaletách stane svědkem násilné vraždy! Případ dostane na starosti John Book, jehož povaha drsného detektiva, co nemá problém kdekoho odkráglovat, jde zcela proti mírumilovnýám zásadám komunity. Jenže pachatel trestného činu není tak docela zločinec, takže všechno dospěje do bodu, kdy se nedá nikomu důvěřovat. Book odveze Rachel a Samuela zpátky domů, nicméně kvůli zranění musí několik dnů zůstat, jak ostatně dokládá autem nabořená ptačí budka. To může být riskantní především z toho důvodu, že do atraktivní amišské ženy se jeden zakouká raz dva.

 










 

Záporáci mají situaci ztíženou tím, že musí hledat mezi cca čtrnácti tisíci lidmi. Tohle ovšem není příběh á la Pocahontas nebo Tanec s vlky nebo Poslední samuraj nebo Avatar, kde by se hlavní hrdina postupně sžil s prostředím, jinou kulturou i jejími představiteli (nechybí mezi nimi český rodák Jan Rubes) a představitelkami. Dobře si uvědomuje, že tohle je docela jiný svět, do kterého nepatří, ačkoli kvůli ní by svoje názory klidně přehodnotil a my mu to věříme. Přitom na první pohled může po přečtení synopse zrovna tahle romantická linka zavánět tuctovostí/kýčem. Jenže nakonec to byla hlavně ona, co zařídilo tomuto projektu výjimečný status. Vztah mezi Johnem a Rachel nepotřebuje slova – bohatě stačí jejich zamilované pohledy.

Nebo slavná taneční sekvence na píseň What a Wonderful World, v cover verzi Grega Chapmana. Kelly McGillis a Harrison Ford možná nevytvořili tolik ikonický filmový pár jako Kate Winslet a Leonardo DiCaprio, Sandra Bullock a Keanu Reeves či Richard Gere a Julia Roberts, ovšem to na jejich výborných herckých výkonech (u něj podtržený jedinou nominací na Oscara v kariéře) vůbec nic nemění. Svědek se od leckterých ostatních pokusů liší v tom, že není jedno na úkor druhého, tedy že jedna stránka věci nepůsobí vedle druhé naivně až směšně. Romance a thriller jdou ruku v ruce. Protagonistům fandíme, ale zároveň víme, že záporáci v podstatě nemají zábrany, přestože se někdy můžou tvářit polovičatě a nezkušeně. Závěr nepotřebuje žádnou velkolepou přestřelku – bohatě stačí komornější finále, během kterého rozhodně není o napětí nouze.

 










 

Režisér Peter Weir zkrátka vždycky platil za filmové řemeslo mistrně ovládajícího tvůrce – viz nejen Truman Show, Gallipoli, Útěk ze Sibiře. Ve Svědkovi výborně fungují i komediální momenty. Takže se nasmějeme víc, než u kdejaké české filmové komedie 21. století, přestože se primárně hlásí k jiným žánrům. Ať už jde o ranní dojení, nucené převléknutí, narážku na Fordovo předchozí zaměstnání, hlášku z reklamy, vykukování z tajného poklopu nebo použití termínu „Stumpig“. A když jde řeč o srandě, nelze nevzpomenout na tento parodický song od Weird Ala Yankovice, zpívaný na originální skladbu Gangsta‘s Paradise od Coolia. Videoklip jest současně de facto videem na téma „vše, co jste chtěli vědět o amiších, ale nevěděli jste, kde to zjistit.

Svědek je velmi pěkně, plynule odvyprávěný příběh, jakému se možná ani víc jak 35 roků od premiéry nedostalo až tolik pozornosti, kolik by si zasloužil. Snad za to může skutečnost, že osmdesátky byly érovou akčních fláků s neohroženými svalovci, a také érou fantasy a sci-fi projektů. Ostatně Harrison Ford bude zřejmě mnohými navždy vnímán především jako Han Solo. Přitom postava Johna Booka byla nepochybně jednou z těch, které mu zařídily místečko v sérii The Expendables, ačkoli tenhle polda neřeší konflikty stylem „nejdřív střílej, pak se ptej.“ K násilí se uchyluje, až když usoudí, že neexistuje jiné východisko. Je si rovněž dobře vědom toho, že policejní odznak mu poskytuje určité výhody. A i když už toho v práci zažil hodně, na svůj pobyt mezi amiši a amiškami stoprocentně jen tak nezapomene. A my taky ne.

FOTO: cinema.de