Více o filmu si můžete přečíst v tomto článku, ale určitě neuškodí si ve stručnosti zopakovat ty nejzákladnější informace. Film popisuje neuvěřitelný útěk vězňů různých národností ze sibiřského gulagu uprostřed ničeho. Před sebou mají 6 500 km. Přesně tak daleko leží Indie, za jejímiž hranicemi budou v bezpečí. Aby si tam mohli v klidu vychutnat lahodný čaj, musí přejít Sibiř, poušť Gobi a Himaláje. Co oblast, to jiné podnebí. Už tak náročné podmínky komplikuje ještě nedostatek jídla a pití. Hlavní hrdiny čeká cesta, kterou zvládnou jen ti nejodolnější.

Režisér Peter Weir je uznávaný filmový tvůrce, jehož filmy se často odehrávají v neobvyklém prostředí. Jeho oscarové drama Svědek, z velké části se odehrávající v komunitě Amenitů, bývá právem často náplní přednášek na filmových školách po celém světě. Jeho předposlední film Master & Commander byl pro mě osobně velmi příjemným překvapením, protože jsem opravdu nečekal, že by mě mohl zaujmout příběh, který se skoro celý odehrává na lodi na otevřeném moři. O to více jsem byl zvědavý na Útěk ze Sibiře. V něm opět režisér potvrdil, že je velmi schopný řemeslník, který navíc vždy pracuje s těmi správnými lidmi, a proto se jeho filmy jen tak neokoukají.

Nejprve mě trochu překvapilo, že ruského zloděje Valku nehraje Ed Harris, protože jako Rus vypadá určitě více než Colin Farrell. Ani ne v polovině filmu mě režisér ale přesvědčil, že obě role obsadil správně. Valka v podání rodáka z Dublinu je nevypočitatelný darebák, kterému by se bylo za normálních okolností lepší vyhnout. Přílišnou inteligencí ale určitě neoplývá, a právě v tom spočívá největší přednost této postavy, protože hláškám, které neustále pronáší, se opravdu nejde nesmát. Vše došlo až tak daleko, že se diváci postupem času začali smát, sotva se na plátně objevil.

Naopak docela nepodstatnou postavou je, bohužel, dívka Irena (Saoirse Ronan), která je ve filmu snad jen proto, aby nezůstal téměř úplně bez ženského elementu, tak jako režisérův předchozí film, ve kterém se ženy vyskytují jen asi tak minutu. Její přítomnost má tak určitý význam pouze pro Pana Smithe (Ed Harris), ale nikoliv pro diváky. Smithovi de facto nahrazuje syna, kterého zastřelili Rusáci. Irena mu tak dodává nezbytnou energii, potřebnou ke zdolání mnohakilometrové cesty, protože Pan Smith je nepochybně ze všech uprchlíků nejstarší. Třebaže se neřadí k úplné špičce, Harris v této roli znovu přesvědčil, že je vynikající herec, který by k ní patřit měl.

V minulých článcích zmíněná podobnost Útěku ze Sibiře s Bílým peklem je naprosto zřejmá. Film Hardyho Martinse se ale přeci jen liší. Nejen v tom, že nikdo nepochybuje, že příběh hlavního hrdiny Cornelia Rosta (ve filmu jako Clemens Forell) je pravdivý. Sám šel přes území obývané lidmi Chukchi až do Iránu, a co je hlavní, na své cestě musel neustále čelit všemožným překážkám. Neustále potkával nějaké lidi, kteří ho buď chtěli udat, nebo se ho chtěli zbavit, přestože jim předtím pomohl. A především ho neúnavně pronásledoval velitel lágru, ze kterého utekl. Hrdinové Weirova filmu mají jen jednoho nepřítele - přírodu. Dozorci je záhy přestanou pronásledovat (ono to vypadá, že jen nepronásledovali vůbec), lidi skoro žádné nepotkávají. Čili jestli hrozivou vzdálenost překonají, záleží jen na nich samotných. Clemens potřeboval při svém útěku rozhodně i větší porci štěstí.

Je škoda, že tvůrci vždy v těch nejzajímavějších momentech používají časových zkratek, čili nějaký důležitý okamžik v dané scéně přeskočí. Nejvíce to zamrzí při scéně útěku, který měl být určitě podrobně zachycen. Takhle se tvůrci dobrovolně okradli o dramatickou, a rozhodně velmi napínavou situaci. Na druhou stranu ve scénách, kdy se chystají zabít nějaké zvíře, aby ho snědli, tyto „skoky“ mnozí diváci, a především divačky jistě uvítají. Ovšem znovu, v Himalájích jsme měli spolu s hlavními postavami také strávit rozhodně daleko delší dobu. Co na tom, že by se stopáž filmu protáhla o dalších několik minut. Během takto velkolepého dobrodružství by to dozajista nikomu nevadilo. Zato bleskurychlá dějepisná lekce ze závěru představuje velmi šikovný časový posun.

Na celém filmu je nejvíce fascinující, a to jistě není jen výmysl tvůrců, jak společný útěk prakticky ihned všechny stmelí. Na nedávno téměř neznámého člověka se nyní můžou všichni spolehnout jako na nejlepšího kamaráda. Tedy, v případě Valky bych byl opatrný pořád. Například Janusz neváhá a jde napřed najít důležitý milník v jejich cestě za záchranou, aby se po dlouhé době znovu vrátil, a pak vyrazili společně „na jistotu“. Pro člověka, který obdobně dalekou štreku nikdy neabsolvoval, se Januszovo jednání může jevit jako hodně nelogický krok, ale jistě má své opodstatnění. Velkou zásluhu na jejich vzájemné spolupráci má samozřejmě i fakt, že kdyby měl jít do Indie každý sám, tak by to s největší pravděpodobností sotva dokázali.

Útěk ze Sibiře sice úplně nedosahuje kvalit Bílého pekla, ale těm, kteří mají rádi velká dobrodružství nebo cestování by určitě neměl uniknout. A myslím, že osloví i vás ostatní. Neříkejte, že by vás vidět zase jednou v kině povedený výpravný film bez rozsáhlých visuálních efektů nepotěšilo.