Natáčení předcházela pečlivá příprava, na základě které bylo nutné vystavět repliku katedrály a využít podobných v okolí. K tomu se připojilo několik filmových kouzel a zhlédnout výsledek by mělo být povinností jak pro příznivkyně a příznivce kvalitních počinů, tak pro ty, kdož zbožňují historické památky. Na obě sorty čekají necelé dvě hodiny, během kterých prostě nelze odtrhnout oči od plátna. Lidé z první sorty podle naprosto dokonalých záběrů brzy poznají, že bezmála osmdesátiletý režisér má filmařinu pořád v malíku (tedy až na to nadužívání hudby). Druhou sortu bude zřejmě pojímat hrůza z toho, že před nimi mizí památka, která stále sestávala i z 850 roků starého materiálu.
Během expozice budeme svědky ohromujících, majestátních záběrů – jak na vnitřek, tak na vnější strany katedrály. A protože původ požáru zůstává dodnes zahalen tajemstvím, nabízí nám i tvůrci více variant – nedopalek cigarety od jednoho z rekonstruujících dělníků, jiskry při řezání pilou, zkrat natažených elektrických kabelů … Rozzuřený muslim naštěstí chybí. Zato tady máme Afroameričana, který se první den chystá do práce coby hlídač. Jeho jediný úkol spočívá v dívání se před sebe na zařízení, kde se nesmí rozsvítit světýlko a spustit alarm. Pak se musí informovat ostraha, případně nařízený na telefonu.
Právě postava hlídače svou chybkou nastartuje řetězec nešťastných událostí, kvůli kterým se požár rozšířil. Nejedná se ale o hlavní postavu. Tou je doopravdy samotná katedrála. Z těch lidských bude největším adeptem ani tak ne generál Gontiel či prezident Macron, jako spíše kurátor Laurent Prades, kterého průšvih zastihne při akci na zámku ve Versailles, který se nechází cca 22 kilometrů od francouzské metropole. Jinak se uplatňuje především kolektivní hrdina, tj. všichni, kteří tehdy přispěli k tomu, že to nedopadlo o hodně hůř. Zkrátka se musí neustále řešit nějaké nesnáze – když se podaří v těžkém obkleku a s hasicí technikou vyškrábat po úzkém schodišti, jsou zamčené jediné široko daleko jediné dveře. Když dorazí robůtek Colossus, co vypadá trochu jako WALL-E, ukáže se, že příliš nepomůže. Když se zadaří záchrana trnové koruny s nevyčíslitelnou hodnotou, bude prozrazeno, že se jedná o pouhou vábničku, neboť ta skutečná jest dobře uschovaná v trezoru.
Notre-Dame v plamenech je velkolepý katastrofický spektákl, jednoznačně srovnatelný s řadou těch hollywoodských. Ke všemu je znát, že natáčení muselo být nesmírně náročné. V některých momentech vystřídá režisér epický přístup za lyrický. Kupříkladu ve scéně, kdy voda dopadá na obří zvon. A funguje to tak precizně, že zamrzí, že u nás nebude možné zhlédnout film v kině IMAX. Ačkoli zrovna tenhle jest natočený tak, že úplně nezáleží na tom, jestli ho uvidíme na největším plátně nebo třeba v malém sále kina Lucerna. Ve všech případech si totiž zpětně uvědomíme řadu věcí (třeba tu, že při namočení hasičského obleku není dobré lézt přímo k ohni), z nichž některé se svým přesahem dají zařadit do mnohem širších souvislostí (třeba existenciálních).
FOTO: Bioscop