Měla to být další akce Navy SEALs, po které by se americkým vojákům a jejich velitelům znovu tleskalo. Tomu také odpovídaly akci předcházející události na základně. Jenže všechno dopadlo docela jinak. Tehdy v roce 2005 dostal čtyřčlenný tým ve složení Marcus Luttrell, Michael Murphy, Danny Dietz a Matthew Axelson rozkaz v horách afghánské provincie Kumar terminovat tamního talibanského vůdce Ahmada Shaha. Z relativního bezpečí základny pak vše konzultoval poručík Erik Kristensen se svým týmem. Po obhlédnutí situace uvedená čtveřice vyčkávala na nejvhodnější moment k útoku. Jenže mezitím se neplánovaně objevili pastevci koz, z nichž dva byli prakticky ještě děti.

Nastalo tedy dilema, co s nimi (ve filmu nesmírně poutavě vykresleno). Takže, nabízely se tři možnosti: Zaprvé – všechny tři pozabíjet. Zadruhé – všechny tři svázat. Zatřetí – všechny tři zase pustit. Kdyby se rozhodli pro první, patrně by se to neututlalo, všichni čtyři by stanuli před vojenským soudem a s největší pravděpodobností by šli do vězení. Kdyby se rozhodli pro druhou, stejně by museli celou akci zrušit. Jenže oni se nakonec rozhodli pro třetí – nejlidštější, přesto, jak se ukázalo, nejnesprávnější řešení. Jeden z těch chlapců se už předtím pokusil o únik, takže nepřekvapí, že pelášil, co mu nohy stačili, aby Talibancům všechno co nejrychleji napráskal. Ona čtveřice se tak ocitla proti mnohonásobné přesile zfanatizovaných radikálů, kteří nesnášejí cokoliv amerického. A jak už to tak v hororech bývá, samozřejmě na daném místě není signál, tudíž není možné navázat spojení. Z takovéhle šlamastiky by se dokázali dostat snad jenom John Rambo, John Matrix a s vypětím všech sil a díky pomoci vesničanů také Marcus Luttrell – voják, podle jehož stejnojmenné knihy film Lone Survivor vznikl.

Už trailer na tento počin vypadal velice zajímavě, ačkoliv bych doporučil příliš si toho o nevydařené misi Red Wings nezjišťovat. To, že z té situace vyvázne pouze jeden jediný voják, rozhodně není spoiler. A to nejen proto, že to uvádějí už samotné distribuční materiály. V těch se lze zároveň dočíst, a po zhlédnutí filmu to jistě každý, včetně českých vojenských veteránů z Afghánistánů v čele s Lumírem Němcem, potvrdí, že je nesmírně autentický. Scenárista a režisér Peter Berg, jehož suverénně nejlepším režijním dílem bude bezesporu také na Blízkém východě se odehrávající Království, se skutečnosti drží věrně, ačkoliv některé události si trochu pozměnil. Vždycky ale pouze ku prospěchu díla, tedy především pro gradaci napětí, pro větší dramatizaci, no, něco je, pravda, víceméně jen na efekt, a v neposlední řadě ve svém scénáři současně jako by zohlednil i ten fakt, že co může fungovat v knize, pro filmové vyprávění fungovat nemusí.

Vedly se taky diskuze o tom, jak je možné, že hrdinové, ač už několikrát postřelení, stále bojují. Prý je to kvůli tomu, že v podobných situacích s vámi adrenalin dokáže dělat divy. Nicméně vzhledem k tomu, jak mistrně je Lone Survivor zpracovaný, co se řemeslné stránky týče, a tím pádem i maximálně strhující, nebude se zřejmě naprostá většina z vás nad něčím takovým vůbec zamýšlet, proto je to zcela zřejmé. Režisér navíc, dá se říci, takřka využívá trademarku Sama Peckinpaha, spočívajícího ve využívání zpomalovaček v momentě, kdy kulka zasáhne lidský cíl. Díky tomu jsou pak ty emocionálně působivé scény ještě působivější.

Nutno dodat, že přesto nejsou patetické ani citově vyděračské. K mírnému patosu se tvůrci uchylují až v „přiložené“ závěrečné sekvenci, kdy za doprovodu cover verze (zpívá Peter Gabriel) písně „Heroes“ sledujeme fotky/videa těch vojáků (a jejich představitelů). To je asi stejně zbytečné jako samotné zabití těchto vojáků, a stejně zbytečné, jako válčení obecně, protože tento film je jinak natolik strhující, působivý, k zamyšlení nutící a špičkově zrežírovaný a natočený (byť po příchodu do vesnice se tempo dosti zadrhne), že těm padlým skládá velkou poctu už tak sám o sobě. A když už byla malá zmínka o hudbě, je třeba dodat, že Steve Jablonsky znovu předvedl svou extratřídu. Tentokrát volil spíše jednodušší řešení, které ovšem i tak k dané scéně vždy přesně pasuje.

Pro herce musí být hrát tyto (skutečné) postavy pořádnou výzvou. A nemůže být nejmenších pochyb o tom, že všichni obstáli. Jakkoliv Mark Wahlberg (jako jediný z herců film zároveň i produkující) často v hereckém ansámblu vyčnívá, a tady má ke všemu více prostoru, než ostatní, protože hraje jediného přeživšího, v tomto případě se stejně dost dobře nedá vyzvednout jeho výkon nad ty ostatní. A to nejen proto, že se jedná o týmovku. Taylor Kitsch tady všem ukázal, že hrát fakt umí, Emil Hirsch tady potvrdil, že hrát umí, ačkoliv v jeho roli bych si dokázal představit i Jamese Franka. Ani ne tak kvůli tomuto, jako spíše proto, že mi jej prostě a jednoduše několikrát připomněl. A taky Ben Foster potvrdil, že hrát umí (nejen záporáky).

Lone Survivor je vynikající dílo, pro který opravdu platí, že „od filmu Černý jestřáb sestřelen se v české kinodistribuci neobjevil natolik autentický a syrově vyprávěný válečný film“. O tom není sporu. Zároveň je ale, jako další podobné, rozporuplný v tom smyslu, že by pochopitelně bylo bývalo lepší, kdyby se ta mise zdařila a nemusel vzniknout. Zvláště když byl Ahmad Shah později stejně zabit v jiné přestřelce. Paradoxní navíc je, že jen nedaleko od těchto fanatiků se nachází vesnice skromných, ochotných a mírumilovných Paštúnů, kterým se přesto v těchto téměř nehostinných podmínkách i díky dodržování svého nepsaného etického kodexu „bydlí dobře“. Určitě se však po zhlédnutí filmu nabízí ještě jedna jiná otázka: „Kdo je na vině toho, že to tak dopadlo?“. Technika? Kdepak, nepochybně lidský faktor. A to nejen v tom smyslu, že i při pohledu do historie to vypadá, že člověk je už od přírody posedlý válčením. Konkrétněji – co z toho ten dorostenec měl, že vojáky udal? Navíc, když oni jej mohli zabít, ale neudělali to? Dostal za to další kozy? Půdu pro pěstování? Stal se respektovanou osobností? Ne, tento film ukazuje nesmyslnost války tak silným způsobem, že až nechává vzpomenout na knihu Na západní frontě klid a další nejznámější protiválečná díla.