Ve veliké spoustě filmů musí hlavní hrdina čelit nějakým nepřátelům. V případě Sonica jím je doktor Robotnik, kterého se podařilo uklidit na planetu Hub, kde si z nudy vyráběl kupříkladu krajně nedobré houbové kafe. Dočkal se však záchrany od ježury Knucklese, se kterým uzavřel pokřivené spojenectví, jehož cílem bude nejen terminovat modrého rychlíka, nýbrž také získat arcismaragd, jehož majitel si zajistí velikou moc. V podstatě se jedná o artefakt ve stylu krychlí z Ligy Spravedlnosti, potažmo Infinity Stones z Avengers. Tohle může všem obyvatelům z okolí Green Hills pořádně nabourat plány. Ale to by bylo, aby Sonic proradného Robotnika neporazil. Kór když se mu to už jednou povedlo.

Tím spíše, když se opět bude moct spolehnout na pomoc kamarádů. Nejen šerifa Toma Wachowskiho (James Marsden) a jeho afroamerické ženy Maddie (Tika Sumpter). Z vnějšího vesmíru dorazí dvouocasý lišák (nebo dvouocasá liška?) Tails, aby společně – pochopitelně i za pomoci magických, teleportačních kroužků – celé svoje poslání zvládli. O tom, že nepůjde o žádnou jednoduchou záležitost, svědčí fakt, že je cesta zavede do podmořského chrámu, na zasněžené kopce i na slunnou Havaj, kde probíhá svatba Maddieiny ségry Rachel (Natasha Rothwell) a jejího nastávajícího Randalla (Shemar Moore), který možná – podobně jako sovy v Městečku Twin Peaks či Chevrolet Camaro v Transformerech – není tím, čím se zdá být.

Tenhle twist s sebou přinese patrně nejlepší scéna celého filmu, ačkoli nutno podotknout, že momenty, které zajímavě pootočí dějem, tady najdeme ještě další dva. V závěru dojde na stroj, který dělá čest jménu hlavního záporáka, a který tím pádem připomene tento nebo tento a tento počin. Ježek Sonic 2 jest rodinný snímek, takže se pochopitelně většinově pohybujeme v komediální rovině. Snad s výjimkou sekvence, kdy je titulní hrdina se psem sám doma a dívají se na televizi. V sále přítomné děti v ten moment ztichly (a to ještě určitě nepochopili narážku na Poltergeista), nicméně celkově vzato vypadaly, že se jim tahle podívaná líbí.

 










 

Dokonce naopak pochopily narážku na Godzillu, což je trochu s podivem. A nepřekvapivě je zaujalo i blbnutí Jima Carreyho, ve kterém v Hollywoodu stále nemá konkurenci. Zatímco Sonica může namluvit kdokoli (volba padla na Bena Schwartze, resp. Ondřeje Brzobohatého), záporácký Robotnik by byl v podání kteréhokoli jiného herce poloviční. A tvůrci to dobře věděli, takže jej logicky povolali pro toto pokračování zpátky. Jinak ovšem platí i pro dvojku to samé, co pro jedničku. A sice, že se postavy dostanou do situací, ze kterých šlo rozhodně při troše rozmanitější fantazie vydolovat více vtipného – ať už jde o gagy nebo hlášky, na nichž je humor postavený ve větší míře.

Ježek Sonic 2 si samozřejmě neodpustí nějaké to moudro. Tentokrát se jedná o to, že pro hlavního hrdinu jednou přijde chvíle, kdy bude moct dělat něco opravdu záslužného. Tom tím chce na člunu při chytání ryb naznačit, že Sonicovy snahy o potírání zločinu končívají třeba výbuchem v podzemí, na základě čehož zaplaví ulici voda z prasklých hydrantů. Což nadělá více škody, než užitku. Jak ostatně vidíme v téměř úvodní scéně. Už ona ukáže, že na rozpočtu se rozhodně nijak nešetřilo. A tak není divu, že překročil hranici sto milionů dolarů. A nepřekvapivě nešlo neprobírat na rodinné hodnoty, z čehož se v Továrně na sny už stala víceméně tradice napříč žánry. Z výchovného hlediska je to jistě správné, nicméně při té klišoidní záplavě, kdy je tohle téma poněkud nadužíváno, ba až zneužíváno, už to jaksi ztrácí na významu. Naštěstí Ježek Sonic 2 se více soustředí na něco jiného. Akorát se zase nabízí otázka, kolik si toho diváci a divačky budou z tohoto sequelu třeba za další dva roky vybavovat.

FOTO: CinemArt