Duben

Rozhovor: Dominik Hašek … část PÁTÁ

Vydáno dne 14.05.2024
Finální část exkluzivního rozhovoru s osobností, jejíž dres s číslem 39 klub Buffalo Sabres v roce 2014 slavnostně vyvěsil pod střechu své hokejové haly. Z českých hráčů se podobné pocty dostalo už jenom Patriku Eliášovi, Milanu Hejdukovi a v roce 2024 Jaromíru Jágrovi. Tenkrát šla řeč nejen o politice.  

 










 

FDb: Pamatuju si, že při vašem návratu z Nagana byli všichni nervózní toho, že máte brát palivo v Jekatěrinburgu, tedy na území země, kterou jste ve finále porazili. Tím se dostáváme k tomu, že vy pečlivě sledujete válku na Ukrajině. V červnu roku 2023 jste tam dokonce vyrazil. Tak se zeptám úplně jednoduše: Jaká to byla cesta?
Dominik Hašek: Byla to cesta, na kterou jsem se připravoval. Už předminulý rok jsem byl zvaný od kamaráda Alexe Zhitnika a dalších lidí. Ale tu cestu jsem realizoval až letos. Vyjádřil jsem podporu Ukrajincům v jejich boji proti nepříteli. A byl jsem tam i kvůli ukrajinskému hokeji. Navštívil jsem šest stadionů ve čtyřech městech. Setkal jsem se se spoustou dětí. Snažil jsem se jim pomoct, aby ukrajinský hokej přežil a mohl se zase dál rozvíjet, protože ze čtrnácti stadionů se na sedmi nemohlo hrát. V době války je to složité, ale věřím tomu, že ta moje podpora byla důležitá. Já to taky tak cítím, když někdo podpoří mě. Podpora vždycky pomůže.

Moc se ani neřešilo, že od olympiády v Rio de Janeiru v roce 2016 nemohli ruští sportovci startovat pod svoji vlajkou, ale startovali pod olympijskou z důvodu dopingu …
To byl ten doping řízený vládou. Četl jsem o tom knihu a těžko se tomu věří. Státní doping řízený vládou je možný jenom v rusku.

Jednu sezonu, konkrétně v roce 2010/2011 jste hrál za Spartak Moskva. Vnímal jste už tehdy, že tam tenhle jejich bolševický prezident měl velikou podporu?
On tenkrát nebyl prezident. Dvakrát jsem se s ním měl sejít a odmítnul jsem to. Popravdě to ale nebylo kvůli tomu, že bych proti němu měl tenkrát nějakou averzi, tenkrát jsem ho ještě bral za normálního člověka. Ale opravdu se mi tam nechtělo jít, protože jsme měli den volna. Tak jsem se omluvil a vím, že rusové to těžko mohli pochopit. Tenkrát jsem nemohl odhadnout, že se bude vyvíjet tak, jak se vyvíjel. Už tehdy nebylo v demokracii rusko tak daleko jako evropské země, ale myslel jsem si, že tím směrem směřuje. Vůbec jsem nepředpokládal, že za několik let zaberou Krym a v roce 2022 zahájí válku proti demokratické zemi. I když v roce 2014 to vlastně taky už byla válka.
rusko je specifická země a některé věci sice jsou psány, ale fungují jaksi jinak. To se nejednou projevilo. Například i při odvolávání trenéra. Ta válka jde jednoznačně za putinem. On tu zemi dovedl tam, kam ji dovedl. Doufám, že jednou bude souzen v Haagu.

Je pravda, že i Medveděv byl jako prezident jenom jeho loutka. Ale ještě k té vaší cestě na Ukrajinu, předpokládám, že třeba české ministerstvo vnitra vědělo, že tam jste …
Já myslím, že ne. S nikým kromě rodiny jsem to v Čechách osobněneprojednával a myslím, že to nikdo nevěděl. Snažil jsem se o tom nemluvit z bezpečnostních důvodů. Z Krakova mě vezli autem, jednou jsem tam použil vlak, když jsem se vracel z Charkova do Kyjeva. Ale jinak jsem jezdil autem s Ukrajincem, co mě tam zval. Dohromady jsem tam byl pět dnů. V Charkově zrovna nebyl vyhlášený poplach, v Kyjevě jednu noc byl, ale to jsem se zrovna vrátil tím vlakem a byl jsem tak unavený, že jsem ho prospal. Naštěstí ten den zrovna nebyl v Kyjevě nikdo po přistání té bomby zabitý.

Jan Koller mně říkal, že když odcházel z Norimberku do Samary, udělal tu chybu, že se tam nebyl nejdříve podívat. A když tam přijel, připadal si, jakoby se vrátil do 50. let minulého století. Počítám, že vy jste se do Moskvy před svým angažmá ve Spartaku nejdříve podívat jel …
Jel. Je třeba říct, že tam jedete dělat svůj sport, který máte rádi. A to, jak to tam vypadá, dáváte až na druhé místo. Moskva je asi o něčem trochu jiném, než města někde na Sibiři, ale furt to je rusko.

V červenci 2023 jste vystoupil v souvislosti s válkou na Ukrajině v Evropském parlamentu. Jak náročné bylo uskutečnit, aby vás tam přijali? A když to zhodnotíte takhle s odstupem několika měsíců, jak pozorně byste řekl, že vám europoslanci naslouchali?
Nevím, jak to bylo náročné. Byl jsem pozvaný od pana Zdechovského, což je europoslanec. Té nabídky si vážím, přijal jsem ji. Mluvil jsem tam o účasti ruských sportovců v našich soutěžích. Jsem rád, že jsem tam mohl prezentovat svoje myšlenky a postoje, jak pomoc ruským sportovcům, aby mohli soutěžit s námi a zároveň nebyli reklamou na ruskou válku. Pravidla jsou teď nastavená tak, že kdykoli rus nebo bělorus nastoupí v našich soutěžích, tak jsou obrovskou reklamou ruské propagandy a stojí to životy. A to nesmíme dovolit.

 










 

Když FIFA vyřadila po té invazi na Ukrajinu ruský tým z baráže o mistrovství světa v Kataru, bylo to i proto, že doufali, že se ruští sportovci proti tomu svému bolševickému prezidentovi vzbouří ve velkém počtu, protože po té válce jim nic není. Ale to není jenom fotbal, ani Alexandr Ovečkin, výrazně prokremelský, už dávno nemá v NHL co dělat …
To je rozhodnutí NHL. Ta pravidla jsou úplně špatně nastavená. Kluci ani holky nesmí být reklamou na činy své země. Každý sportovec reprezentuje i svoji zemi. David Pastrňák reprezentuje Boston Bruins, ale zároveň reprezentuje i Českou republiku. Je to občan České republiky a my jsme na něj hrdí, protože tam podává vynikající výkony a naše země z toho má zisky, protože se tím může chlubit a její hodnota stoupá. To samé bohužel platí pro rusy, kteří jsou však nyní reklamou na válku a zločiny s ní související. Bohužel. Když pravidla pozměníme tak, že se proti tomu postaví, tak by mohli soutěžit a zároveň být ambasadory pro mír. Ovečkin je problém, ale nechci to házet na něj. To, že je takový, jaký je, je prostě fakt a s tím já těžko něco udělám. Ale kdo s tím může něco udělat, je NHL a je to USA, případně stát Washington D. C., případně Kanada, kam cestuje.

A jak se díváte na situaci, která v červenci 2023 nastala s ukrajinskou šermířkou Olhou Charlanovou, která ve svém šermířském zápase porazila ruskou soupeřku, ale protože jí pak odmítla podat ruku, byla za to diskvalifikovaná? Anebo na situaci, která nastala v lednu 2023 ve francouzské fotbalové Ligue 1. Natrefili na sebe Olympique Marseille, za který hrál Ruslan Malinovskyj z Ukrajiny, a AS Monaco, za které nastupoval Alexandr Golovin z ruska. Po zápase na sebe natrefili. A jak je to ve sportu běžné, Golovin chtěl podat Malinovskymu ruku, který ji neodmítnul, a krátce se pak objali. Následně se veřejnost i hráči rozdělili na dvě poloviny. Jedna zastávala názor, že k téhle situaci vůbec nemělo dojít, že tu ruku měl Malinovskyj odmítnout. Druhá zastávala názor, že je to správně, protože sport by se neměl míchat s politikou …
Potkali se po zápase a podal mu ruku, protože na tyhle věci v tu chvíli ani nemyslí. Nemyslí na to, že jeho kamarádi v té válce možná zrovna umírají. Podáte si ruku jenom za ten zápas. Neznám toho ruského fotbalistu, ale bohužel ho tam nechali. To bylo špatně, pokud tu válku neodsoudil. A ta vynikající ukrajinská šermířka. Doplatila na pravidla šermířské federace, která svým postojem podporuje ruskou válku a a je odpovědná za smrt spousty lidí. Více netřeba dodávat.

Ruslan Malinovskyj se za to potom veřejně omluvil, ale je pravda, že lidi, co nedělají sport na nejvyšší úrovni, si patrně neuvědomují, že v ten moment myslíte na zápas, který mimochodem skončil 1:1 …
Jasný. A rusáci z toho pak udělají: „Podívejte se, vždyť oni jsou to kamarádi a všechno je to jinak a všichni nás pomlouvají.“ 

Ještě zpátky k hokeji. V NHL za vaší éry hráli i skvělí útočníci. Chris Chellios, Mike Modano, Jaromír Jágr, Mats Sundin, Peter Forsberg a další. Byl tam někdo neoblíbený, proti komu jste nerad hrál?
To se nedá říct. Byli i hráči, kteří byli známí tím, že dost provokovali. Ale neměl jsem vyloženě nějakého hráče, se kterým jsem měl problém. Na lepší střelce jsem se samozřejmě snažil si dávat větší pozor, kór když byli  v zápase i pětadvacet minut na ledě. Na to jsem byl zvyklý.

 










 

Na začátku století vyšla kniha Chytám svůj život, kterou jste napsal s Robertem Zárubou. Bylo to tak, že vás přímo oslovil?
Ne, to zařizoval můj kamarád Jirka Vopršal. Tenkrát jsme se bavili o tom, že by byl dobrý čas napsat knížku. Vybral Roberta Zárubu a tak nás dal dohromady. Byl to výborný nápad, protože tehdy internet teprve začínal a díky tomu, že si Robert dělal statistiky a výstřižky, mi spoustu věcí připomněl, a pak jsem k tomu byl schopen něco dodat. To bylo výborné a myslím, že jsme si s Robertem při tom psaní knížky výborně sedli.

Jste s Robertem Zárubou dodnes v kontaktu?
Nejsme v pravidelném kontaktu, ale s Robertem se známe dobře, a když je něco potřeba, tak si i zavoláme.

Předpokládám, že jeho naganský komentář jste taky slyšel několikrát ...
Otevíráme zlatou bránu olympijského turnaje, jsme olympijští vítězové! (úsměv)

Během turnaje v Naganu proběhlo i zemětřesení …
Jo, to si pamatuju. V tu chvíli jsem nebyl ve vesnici. Myslím, že jsem byl s manželkou někde na snídani. Zemětřesení jsem cítil, ale už jsem ho předtím zažil na Aljašce. Je to takový hrozně divný pocit.

Zkoušel jste i podnikat s nápoji Smarty a s oblečením Dominator. Přemýšlel jste, že byste zkusil ještě něco do třetice?
Ne. Byly to dobré zkušenosti, ale teď mám jiné zájmy a plány.

Počítám, že mezi zájmy patří pořád myslivost …
Určitě taky, i když díky covidu a teď proto, že mám malého syna, to šlo trochu stranou. Třeba trofeje jsem ale nikdy nesbíral. Něco doma mám, ale popravdě moc nevím, co s tím. (smích) Rád jdu na společné hony na kačeny, na bažanty nebo na zajíce. Kdysi jsem chodil i víc než desetkrát za rok, dneska chodím už méně. Ale je to proto, že mám malého syna.

Sledoval jste loňskou inauguraci Petra Pavla? A sledujete jeho počínání v úloze prezidenta?
Inauguraci jsem sledoval krátce, asi deset patnáct minut. Já tyhle věci, jako třeba i pohřby nebo narozeniny královny, nesleduju. Stačí mi, když se na to podívám ve zprávách. A co nyní dělá náš prezident samozřejmě sleduji.

Váš syn Jan se narodil v roce 2021, takže jemu určitě věnujete nejvíc času. Čemu dalšímu?
Synovi jednoznačně nejvíc. Pořád sportuju, jezdím na kole nebo hraju nohejbal. Myslivost je na podzim. A určitě bych se chtěl začít ve větší míře věnovat politice. Nemyslím v lokální míře, ve městě nejsem vyloženě aktivní. Myslím na té celonárodní úrovni.


PRVNÍ ČÁST ROZHOVORU JE K DISPOZICI TADY
DRUHÁ ČÁST ROZHOVORU JE K DISPOZICI TADY
TŘETÍ ČÁST ROZHOVORU JE K DISPOZICI TADY
ČTVRTÁ ČÁST ROZHOVORU JE K DISPOZICI TADY


FOTO: usatoday.com, nhl.com, archiv TV NOVA
(Autor: Tomáš Kordík)
 

DVD

Recenze: Nový svět

Terrence Malick se ve své tvorbě vrátil i do vzdálenější minulosti, ovšem tahle výprava na začátek... celý článek
 
Přidat na Seznam.cz