V sousedství, kde většinu nemovitostí vlastní pan a paní Robesonovi, co si říkají Mamko a Taťko, žije třináctiletý afroamerický klučina jménem Poindexter, avšak nikdo mu neřekne jinak než „Fool“, tedy Blázen. Rodinné trampoty zapříčiní, že se spolu s bezohledným týpkem Leroyem a jeho zlodějským kolegou Spenserem vydá na šikmou plochu. Cílem není ani unést slavného herce a žádat za něj výkupné, ani vykrást banku. Vykrádat se totiž bude (a dodejme, že zcela amatérsky) dům podivínských Robesonových, kteří mají dceru Alice, která si v jejich přítomnosti skutečně musí leckdy připadat jako Alenka v Říši divů, protože věci, které dělají, nejsou normální. A normální vlastně není ani samotný barák, v jehož zdech a sklepě se totiž někdo nebo něco skrývá!
Nedá se tvrdit, že by Blázen zažíval nějakou noční můru. Ve velkém nebezpečí často reaguje neadekvátně situaci (tak reagují i ostatní postavy). To rozhodně nelze přisuzovat tomu, že je dům prošpikovaný tajnými chodbami, takže existuje velká pravděpodobnost, že na nějakou natrefí v každé místnosti, což by mu mělo pomoct i z té nejsvízelnější situace. V chodbách existuje velká pravděpodobnost, že se ubrání i rotvajlerovi Princovi, který patří mezi extrémně agresivní psy, nicméně před hlavním, vpravdě nebojácným hrdinou, se v jeden moment nečekaně zastaví, jako by se mělo jednat o „vyvoleného“, jenž se narodil proto, aby se nůžky mezi neohleduplnými bohatými a bezbrannými chudými nadále nerozevíraly.
Lidé pod schody naštěstí nemají dvojku ve smyslu pokračování, nicméně pro zajímavost jistě můžeme zmínit, že se tu najdou dvě spojitosti s Pulp Fiction. Jednou je obsazení Vinga Rhamese, druhou speciální kožený oblek, jaký se Tarantinovi zalíbil natolik, že do něj ve své zmíněné kultovce obléknul „Mrzáka“. Během sledování Lidí pod schody nás můžou napadat nejrůznější myšlenky, včetně těch, ve kterých bychom tenhle film označili za nesmyslnou slátaninu, avšak i několik dnů po zhlédnutí se klidně může stát, že se přistihneme, jak se snažíme si srovnat některé nejasnosti, na které jsme během sledování natrefili. Satirický nádech nelze popřít, byť prvotřídní satira by měla vypadat jinak.
FOTO: cinema.de