Cerven

Recenze: Saint Omer

Vydáno dne 08.06.2024
V Benátkách oceněný počin u nás – podobně jako třeba tituly Jak mít sex nebo Starý dub – běžel už v rámci festivalu Be2Can. Teď rovněž zamířil do běžné distribuce a rozhodně stojí za zhlédnutí!

 










 

Psát o filmu Saint Omer jako o mistrovském uměleckém díle by bylo jen mírně nadnesené, protože k němu nemá příliš daleko. Možná, že v tom hraje roli osobnější fakt, že mě vždycky zajímaly a bavily bijáky ze soudní sítě (tady do ní zamíříme po čtvrt hodině a během následujících 105 minut z ní zmizíme v podstatě jen čtyřikrát), protože se v nich často hledá pravda a spravedlnost. Na poli celovečerních hraných projektů debutující Alice Diop nám v průběhu dá drobné indicie, kterými napovídá, že nemáme čekat, že se dozvíme verdikt. Z toho, jestli bude obžalovaná Laurence Colyová shledána vinnou či nikoli, nebudeme moudřejší ani po osmiminutovém monologu její advokátky v detailním záběru přímo do kamery, tj. k nám divákům/divačkám.

Režisérka nezapře dokumentární původ. Během přelíčení proto někdy můžeme pomyslet na to, že nesledujeme herce a herečky, ale že dostala povolení natáčet tenhle konkrétní reálný případ. Kamera je statická, dění před kamerou de facto minimalistické. Je to však hraný snímek, takže stojí na výborných hereckých výkonech a kvalitně napsaných replikách, které ovšem pravděpodobně nejsou tak docela vymyšlené. Jistě tedy vůbec nepřekvapí, že se Alice Diop inspirovala skutečným případem, kdy v Senegalu narozená Fabienne Kabou jednoho dne prostě odcestovala z Paříže na sever Francie, aby v moři utopila svou patnáctiměsíční dcerku. Sama debutující režisérka se soudního přelíčení v roce 2016 zúčastnila, takže zřejmě ve filmu použila leckteré věty tak, jak tam tehdy zazněly. Ledacos zkrátka nasvědčuje tomu, že fakticky změnila jenom jména.

Tato podívaná jest ženskou záležitostí, z čehož by jistě měla radost Daria Kashcheeva. To však není myšleno ve smyslu příběhu, nýbrž štábu a obsazení. Režírovala ho žena, za kamerou stála žena, architektkou byla žena, o kostýmy se postarala žena, scénář psaly ženy a ženské úlohy jsou ty nejdůležitější. Z těch mužských vyzdvihneme pouze přítele obžalované pana Dumonta, který je vykreslen jako zmatený postarší francouzský občan, zatímco přítel hlavní hrdinky v žádném případě není zobrazen v negativním slova smyslu, jelikož je jí velkou oporou. Laurence velmi přesvědčivě ztvárňuje Guslagie Malanda a účast na tomto projektu ji údajně pro jeho silné téma na nějakou dobu poznamenala.

 










 

Hlavní role pak připadla Kayije Kagame a jmenuje se Rama, což nemá být product placement. A důvod, proč nás nemá zajímat ten finální verdikt ohledně Laurenciny (ne)viny, je ten, že přelíčení je přístupné veřejnosti a Rama tím pádem sedí v síni na lavici a vše sleduje, protože o tom chce napsat knihu, díky čemuž se později setká také s matkou obžalované. Hlavní hrdinka nechá vcelku trefně vzpomenout na Médeiu a bude postupně znepokojena tím, že se její život v ledasčem podobá tomu Laurencinému. Jakožto černoška čeká dítě s bělochem, s matkou má rovněž napjatý vztah a vzhledem ke svému africkému původu patrně také věří na čarodějnictví a kletby, což jsou věci, jaké můžou i slušného člověka přimět k tomu, aby dělal neslušné skutky. Hudba, která sestává z poněkud záhadnějších zvuků, právě tomu nasvědčuje.

Saint Omer byl za Francii vyslaný do boje o Oscara a vcelku nepochopitelně to dotáhnul pouze do shortlistu. Vedle uvedeného se prezentuje dlouhými záběry na Laurence a především na Ramu – dokonce nezřídka i tehdy, když mluví některá jiná postava, což nám u druhé jmenované pomáhá pochopit a dokonce se vžít do jejího aktuálního rozpoložení. U té první to záměrně nefunguje, protože jsme neustále drženi na vážkách, jestli se jedná o psychicky narušenou osobu (ať už od přírody či na základě čarodějnické magie), anebo jestli sledujeme prolhanou manipulátorku. Každopádně, Rama si nás snadno získá na svoji stranu a tušíme, že přihlížení tomuto přelíčení pro ni bude mít nějakou dohru. Alice Diop evidentně umí, o čemž svědčí i četné nominace a ocenění, včetně například Césara (francouzská obdoba Českého lva) nebo toho z nejstaršího světového festivalu v Benátkách, v obou případech za nejlepší hranou prvotinu.


INFORMACE O TOM, KDY A KDE JE FILM KE ZHLÉDNUTÍ, JSOU K DISPOZICI TADY


FOTO: Film Europe
Hodnocení autora: 9/109/109/109/109/109/109/109/109/109/10
(Autor: Tomáš Kordík)
 

DVD

Recenze: 48 hodin v Paříži

Nadále oslavujeme dvaaosmdesátiny Harrisona Forda. A opět s počinem, co je k dispozici na DVD.  celý článek
Reklama
Reklama
Reklama