Předchozí věta zazní v jednom z četných voiceoverů, jakými Terrence Malick – asi jeden z mála lidí, na které ve světě stříbrného plátna sedí označení „umělec“, ve své tvorbě zásobuje (viz nejen Cesta času). Jako by tím, kdo ji vyřkne, byl sám režisér, který pro svůj nejnovější projekt přizval ke spolupráci i Karla Rodena. Pro Tenkou červenou linii bylo zapotřebí řadu postav nejen obsadit, ale také zajistit, aby se v nich diváci vyznali. Obojí se povedlo. I proto, že obsazení jednotlivých rolí v podstatě nemá chybu. Pokud by se vyhlašoval historický žebříček „Best Ensemble Cast“, tento film by v něm žádném případě nesměl chybět.
Přestože stopáž dosahuje téměř ke třem hodinám, nebylo možné všem zajistit stejný prostor. Do popředí se tedy dostávají následující. Na začátku sledujeme krokodýla, jak leze do vody, ale ten se do výčtu nepočítá. Sledujeme tedy Witta (Jim Caviezel), jak si užívá na tichomořském ostrově mezi domorodci a domorodkyní s dítětem. Spolu s ním tam je ještě jeden kamarád-voják. Brzy se ukáže, že dezertovali, z čehož tedy rozhodně nemá radost seržant Edward Welsh (Sean Penn), který svého podřízeného nemusí, ale na druhou stranu jest z jejich rozhovorů patrné, že si velmi dobře uvědomují situaci, ve které se nacházejí a nějaký respekt pro sebe mají. Následuje přesun na Guadalcanal, kde bude nutné porazit Japonce.
Svých několika minut slávy se dočká kapitán Gaff (John Cusack), naopak pořádný kopec smůly si vyžere seržant Keck (Woody Harrelson). Vojín Bell (Ben Chaplin) je zase jediným, s jehož manželkou (Miranda Otto) se seznámíme, konkrétně v působivých, emotivních flashbackách. V cameo úlohách se předvedli taky John Travolta coby brigádní generál Quintard, jenž klidně mohl podobné úlohy hrát častěji. No a dojde taky na George Clooneyho, jenž pronese jeden projev a jehož další pěkná scéna, ve které udílí právnické rady, se do finálního sestřihu nevešla.
Tenká červená linie je film, jehož sestříhání do finální podoby trvalo rok a půl. To znamená, že šel do kin ve stejný rok jako Zachraňte vojína Ryana, se kterým se ovšem v mnohém liší. Třeba když vezmeme přísun prestižních ocenění nebo jenom sekvenci vylodění. Ve Spielbergově dramatu trvá cca 20 minut a dodnes se o ní pro její naturalističnost a mistrnou řemeslnou stránku učí na filmových školách. V Malickově snímku na pláži nikdo není, a tak vylodění trvá přibližně minutu. Samozřejmě, nacházíme se v docela jiné části světa za jiných okolností, nicméně divák znalý tohoto díla tak nějak podvědomě očekává, že uvidí něco obdobného. Jenže nakonec dostane něco docela jiného. Něco, co se zadře pod kůži svou celkovou jinakostí. A to je jedině dobře.
INFORMACE O BONUSOVÉ SEKCI NA BLU-RAY JSOU K DISPOZICI TADY
FOTO: cinema.de