Zari

Recenze: Tenká červená linie

Vydáno dne 08.05.2022
Po Zapadákově a Nebeských dnech si dal Terrence Malick dvacet roků pauzu, aby nadchnul tímto válečným dramatem, které nedávno vyšlo na Blu-ray. A my si ho připomínáme i proto, že před sedmasedmdesáti rokama skončila druhá světová válka. 

 



























 

„K čemu je válka v srdci přírody?“

Předchozí věta zazní v jednom z četných voiceoverů, jakými Terrence Malick – asi jeden z mála lidí, na které ve světě stříbrného plátna sedí označení „umělec“, ve své tvorbě zásobuje (viz nejen Cesta času). Jako by tím, kdo ji vyřkne, byl sám režisér, který pro svůj nejnovější projekt přizval ke spolupráci i Karla Rodena. Pro Tenkou červenou linii bylo zapotřebí řadu postav nejen obsadit, ale také zajistit, aby se v nich diváci vyznali. Obojí se povedlo. I proto, že obsazení jednotlivých rolí v podstatě nemá chybu. Pokud by se vyhlašoval historický žebříček „Best Ensemble Cast“, tento film by v něm žádném případě nesměl chybět.

Přestože stopáž dosahuje téměř ke třem hodinám, nebylo možné všem zajistit stejný prostor. Do popředí se tedy dostávají následující. Na začátku sledujeme krokodýla, jak leze do vody, ale ten se do výčtu nepočítá. Sledujeme tedy Witta (Jim Caviezel), jak si užívá na tichomořském ostrově mezi domorodci a domorodkyní s dítětem. Spolu s ním tam je ještě jeden kamarád-voják. Brzy se ukáže, že dezertovali, z čehož tedy rozhodně nemá radost seržant Edward Welsh (Sean Penn), který svého podřízeného nemusí, ale na druhou stranu jest z jejich rozhovorů patrné, že si velmi dobře uvědomují situaci, ve které se nacházejí a nějaký respekt pro sebe mají. Následuje přesun na Guadalcanal, kde bude nutné porazit Japonce.

 










 

Kamera přitom klouže po vysoké trávě a k tomu stíhá sledovat další hrdiny. Především kapitána Starose (Elias Koteas), jenž odmítne uposlechnout rozkaz nadřízeného, jelikož by s největší pravděpodobností přinésl fatální ztráty pro jeho skvadru. Nadřízený se jmenuje Gordon Tall a je prezentován jakožto militaristický fanatik, jací se objevují v několika válečných počinech. Nick Nolte se ale postaral o to, že v něm nacházíme i lidskou stránku, což je jeden z důvodů, proč se vryje do povědomí více, než seržanti Hartman z Olověné vesty či Zim z Hvězdné pěchoty. Tall si současně uvědomuje, že jeho jednání hraničí s šílenstvím.

Svých několika minut slávy se dočká kapitán Gaff (John Cusack), naopak pořádný kopec smůly si vyžere seržant Keck (Woody Harrelson). Vojín Bell (Ben Chaplin) je zase jediným, s jehož manželkou (Miranda Otto) se seznámíme, konkrétně v působivých, emotivních flashbackách. V cameo úlohách se předvedli taky John Travolta coby brigádní generál Quintard, jenž klidně mohl podobné úlohy hrát častěji. No a dojde taky na George Clooneyho, jenž pronese jeden projev a jehož další pěkná scéna, ve které udílí právnické rady, se do finálního sestřihu nevešla.

 










 

Zato se do něj vešly velice silné akční sekvence, které jsou přehledné, realistické, promyšlené, intenzivní … zkrátka výživné. A do značné míry jsou rovněž v kontrastu se zbytkem filmu, zvláště pak s předělovou odpočinkovou pasáží po dobytí kopce a před druhým útokem. Protože to by nebyl Terrence Malick, abychom se nedočkali meditativně-filozofických aspektů celé záležitosti a pomalejšího tempa vyprávění. Do toho se daří zakomponovat spontánní, improvizované věci, které ani nebyly ve scénáři, jak se dá rozpoznat (lyrické záběry, často na přírodní výjevy, precizně dotvářející atmosféru), případně jak prozrazuje bonusová sekce na Blu-ray. Z technického hlediska se jedná o téměř dokonalý počin, včetně hudební složky a s ní souvisejících opakujících se melanéských chorálů.

Tenká červená linie je film, jehož sestříhání do finální podoby trvalo rok a půl. To znamená, že šel do kin ve stejný rok jako Zachraňte vojína Ryana, se kterým se ovšem v mnohém liší. Třeba když vezmeme přísun prestižních ocenění nebo jenom sekvenci vylodění. Ve Spielbergově dramatu trvá cca 20 minut a dodnes se o ní pro její naturalističnost a mistrnou řemeslnou stránku učí na filmových školách. V Malickově snímku na pláži nikdo není, a tak vylodění trvá přibližně minutu. Samozřejmě, nacházíme se v docela jiné části světa za jiných okolností, nicméně divák znalý tohoto díla tak nějak podvědomě očekává, že uvidí něco obdobného. Jenže nakonec dostane něco docela jiného. Něco, co se zadře pod kůži svou celkovou jinakostí. A to je jedině dobře.


INFORMACE O BONUSOVÉ SEKCI NA BLU-RAY JSOU K DISPOZICI TADY


FOTO: cinema.de
Hodnocení autora: 9/109/109/109/109/109/109/109/109/109/10
(Autor: Tomáš Kordík)
 
Reklama
Reklama
Reklama