Násilí vyřeší všechno. Menší spory, diváckou potřebu (v tomto světě budoucnosti spočívá třeba ve sledování popravy v přímém přenosu) i vypořádání se s obřími brouky z planety Klendathu, se kterými se lidstvo ocitlo ve válečném stavu a díky kterým se stalo ohroženým druhem. Bitvy bývají jedním neskutečným masakrem, ale přesto se stále najdou noví adepti i adeptky, odhodlaní bránit svoji Zemi před vetřelci z vnějšího vesmíru. Vzhledem k tak vtíravým rekrutačním/propagandistickým videím to ani není žádné překvapení. Po krutém útoku dochází k invazi na planetu brouků, kde lidská rasa dojde k novým poznatkům, které by mohly vést k vítězství. Nepůjde to však jinak, než za cenu mnoha ztrát.

Není dobré být zmasakrován či přímo zabit něčím tak ohavným, jako je velký brouk, jimž se říká Arachnidé. A nemusí jít nutně o „pancéřáka“ či „mozkouna“. Zapomeňme na americké sci-fi z 50. let, zapomeňme na Válku s mloky. Hvězdná pěchota se nedá považovat za klasickou alegorii na komunismus či fašismus, který může evokovat jak logem Federace, tak uniformami. Pravda, Robert A. Heinlein napsal svůj román v roce 1959, nicméně z filmu, který si vysloužil dvě hraná a dvě animovaná pokračování, se jakékoli jinotaje spíše vytrácejí. Zároveň nutno si uvědomit, že by to byl tím pádem skutečně fašismus naruby, jelikož by tenhle směr praktikovali hrdinové příběhu. Na rozdíl od některých jiných intergalaktických podívaných, v této nic nenasvědčuje tomu, že by „emzáci“ mohli být skutečnými klaďasi.

 










 

Nejen během první světové války brala spousta mladých chlapců za čest jít bránit svůj stát a svoji svobodu. S vědomím toho, že se možná už nikdy nevrátí zpátky. Podobně na tom jsou hlavní hrdinové a hrdinky Hvězdné pěchoty. Johnny Rico chce Carmen, ale jejím největším přáním je stát se pilotkou. A tak kvůli ní Johnny taky narukuje, přestože jsou rodiče proti a přestože o ni brzy začne jevit enormní zájem její co-pilot Zander. Dizzy se snaží uhnat Johnnyho, nicméně vzhledem k uvedeným skutečnostem se to jeví jako téměř nereálný úkol. Významnější roli sehrají učitel Rasczak, přísný seržant Zim, nikoli nepodobný Hartmanovi z Olověné vesty. A kamarádi Ace a Carl, jenž má telepatické schopnosti, které ovšem nejsou plnohodnotně využity.

Režisér Paul Verhoeven měl při obsazování rolí ze scénáře Eda Neumeiera (Hvězdná pěchota opravdu nezapře, že se pod ní podepsalo stejné duo jako o dekádu dříve pod Robocopa) zcela volnou ruku. Žádné superstar typu Arnolda Schwarzeneggera, Sharon Stone či Michaela Douglase v tomto počinu ale nenajdeme. Ovšem i tak funguje! Hlavní roli ztvárňuje Casper Van Dien a výborně si vedou Clancy Brown, Michael Ironside. A samozřejmě Denise Richards a Dina Meyer, tedy – mimo jiné – dvě herečky svého času hostující v kultovním seriálu Přátelé. Tady ztvárňující dvě holky, které jsou šikovnější než většina mužských protějšků.

 










 

Ta lidská, romantická linka přitom nepostrádá na zajímavosti. Dokonce natolik, že bychom se bez toho válčení teoreticky klidně obešli. Na druhou stranu tento druh konfliktu přidává na napětí, tak jako v počinech typu Jih proti severu, Testament mládí, Romeo, Julie a tma, Králíček Jojo a dalších. A patrně netřeba nijak zvlášť upozorňovat na to, že je dobré, že rasy se v Hvězdné pěchotě nemísí. Pokud by režíroval Guillermo Del Toro, s velkou pravděpodobností bychom se dočkali zakázané lásky vojína a sličné broučice nebo lidské ženy k broukovi – soudě podle oscarové Tváře vody. Každopádně bojové scény představují téměř dokonalou ukázku filmařské extratřídy. Znova jsme u toho – aby ne, když kameraman Jost Vacano opět odvedl vynikající práci a když se Paul Verhoeven rozhodně nebojí a neuhýbá.

Hvězdná pěchota je film, který není jenom nějakou bezduchou vybíjenou. Naopak vyvolává emoce a pro diváky si přichystá nejedno vítané zpestření (nejen atraktivní přesun ze Země na neprozkoumané území planety Klendathu). S postavami jdeme, byť nadsázka jest skoro všudypřítomná. Navíc můžeme mít občas pocit, že sledujeme parodii na Star Wars. Přestože by si některé události zasloužily hlubší vývoj, jedná se o výborný mix satiry nastavující zrcadlo společnosti a poukazující na marné lidské vlastnosti (např. touha po válčení), a zároveň můžeme tenhle biják vnímat jako víceméně tradiční popcornovou podívanou, ve které nechybějí pozoruhodné postavy, efektní akce, oslava lidského ducha a pochopitelně rovněž trefné hlášky, mezi nimiž vyčnívá ta ve smyslu, že „jediný dobrý brouk je mrtvý brouk.“

P.S.: Nedává smysl, proč se zrovna Hvězdná pěchota říkalo těm nepěkně zpívajícím v Superstar.

FOTO: cinema.de