Co si budeme povídat, režisérova tvorba vždycky – tu více, tu méně – zaváněla kýčem. Nejpatrnější je to právě na tomto jukebox muzikálu, který ovšem sám přiznává, že je kýčovitý a dává nám to patřičně na odiv. Po většinu stopáže je to za hranou, nicméně z části za to může jednak režisérův vkus, a jednak s ním související nepopiratelný vliv bollywoodské kinematografie – však se také ve filmu odehrává důležitá metaforická divadelní hra v Indii, přičemž si v ní krásná kurtizána vybírá mezi bohatým, ale nečestným mahárádžou, a hráčem na sitár, který ji doopravdy miluje. Vskutku, tenhle příběh je o pravdě, o kráse, o svobodě, ale především o lásce.

A to je jaksi kámen úrazu. Zamrzí o to víc, že Nicole Kidman a Ewan McGregor byli obsazeni velice trefně. Kdyby si nechali udělat test na „kompjútru“ jako v Hodíme se k sobě, miláčku?, jistě by jim vyšlo, že by spolu měli být. A to i přesto, že on jest chudý a v lásce nezkušený spisovatel, zatímco ona pohledná kurtizána, která se do nás zamiluje pouze po dobu, kdy jí za to platíme. Jenže uvěřit tu zamilovanost je téměř neřešitelný problém. Když to srovnáme s počiny jako Titanic, Duch, Zápisník jedné lásky, Příliš dlouhé zásnuby, Romeo + Julie, Avatar nebo Portét dívky v plamenech, ve kterých láska hory přenáší, zůstává nám Moulin Rouge! z tohoto pohledu dost dlužný.

Za vší touto vizuálně barevnou (konkurovat může vedle Speed Racera jenom hrstka dalších titulů), opulentní, bohémskou, artovo-avantgardní divadelní podívanou se nám nějak vytrácí samotný příběh. V podstatě jde o to, že Christian se v Paříži roku 1900 stane součástí zmíněného proslulého kabaretu, ve kterém se hojně tančil kankán, kterého si však bohužel příliš neužijeme. Zábavná záměna za Vévodu, díky které se seznámí právě s kurtizánou Satine, kterou všichni obdivují, se brzy ztratí. A potom bude nutné ledacos skrývat, aby mohl být spokojený nejen Vévoda (Richard Roxburgh), nýbrž třeba i stávající majitel usedlosti Harold Zidler (Jim Broadbent).

 










 

Situaci zkomplikuje ještě jedna nepříjemná skutečnost, kterou nám scenáristé prozradí hned na začátku, tak jako tomu bylo kupříkladu u Love Story. Několikrát jsem si při sledování filmu říkal, co na něm viděli herci a herečky, že s nabídkou si zahrát souhlasili. Přeci jen ani ta extravagantnost by se neměla přehánět. U Johna Leguizama to bylo zřejmé, jelikož s režisérem už spolupracoval. Jinak by se do role trpaslíka s velkou pravděpodobností taky nehrnul. A pro ostatní bude možná platit, že si byli dobře vědomí toho, že muzikál jest velice oblíbený žánr, ve kterém se navíc toleruje, že se fantazii obvykle meze nekladou, takže by z toho mohla být alespoň nominace na nějaké to prestižní ocenění. A přesně to se také stalo.

Moulin Rouge! je film, který – vedle střihové skladby, pompézních kulis a vizuálních efektů – získává plusové body především za tu už uvedenou skutečnost, že si je vědom své kýčovitosti. Ovšem mix songů, mezi nimiž nechybějí hity Material Girl, All You Need Is Love, Like a Virgin, The Show Must Go On, Rythm of The Night nebo The Sound of Music, mohl být vyveden s ještě větší pečlivostí. Nejen z hlediska těch uvedených předností si dovedu vysvětlit, proč se i Moulin Rouge! těsí poměrně velké oblibě. Jenže to nic nemění na tom, že za projekty typu Bídníci, Zpívání v dešti, Sweeney Todd: Ďábelský holič z Fleet Street, Pomáda, Mamma Mia! Here We Go Again nebo Rebelové přeci jen docela zaostává.


INFORMACE O BONUSOVÉ SEKCI NA BLU-RAY JSOU K DISPOZICI TADY


FOTO: cinema.de