Katastrofický žánr jest zcela vyčerpaný a nesouvisí to s probíhající pandemií. O tom se nás dlouho snaží přesvědčit i tento počin, jehož tvůrci neopomenou během expozice přijít s nejrůznějšími klišé. Hlavní hrdina sice není superman, ale postupně se tak začne chovat (např. po havárii letadla je jediný, kdo se jde podívat na pilota; z hořícího auta vyndá člověka a zachrání ho, …). S manželkou však žijí odděleně – bude vysvětleno později. Jejich malý syn to nenese dobře a ještě k tomu je diabetik. Ve zprávách se mluví o tom, že se blíží kometa Clarke, která by měla Zemi bezpečně minout. Pak se ukáže, že nějaký ten úlomek možná na povrch této planety dopadne, leč neměl by napáchat mnoho škody. A finální oznámení zní, že se vědci omlouvají, že se spletli. Jinými slovy: Na Zemi dopadne spousta úlomků, které ji rozbombardují, což znamená tlakové vlny a tsunami plus pravděpodobně taky změnu klimatu.
Příchozí prezidentské varování oznamuje, že John Garrity byl se svou ženou Allison a synem Nathanem vybrán mezi vyvolené, kteří budou letadlem odvezeni na místo zaslíbené, kde existuje velká pravděpodobnost, že tuhle blížící se katastrofu apokalyptických proprocí – na rozdíl od jinak naprosté většiny populace – přežijí. Ukáže se, že autoritám jde o zachování „čistých“ jedinců, tj. takových, jací nemají žádný handicap. Jenom z nich pak může být stvořena nová (árijská) rasa, na charakteru nezáleží. A Adolf Hitler vstává z mrtvých. No, v nastalém chaosu dojde k neplánovanému rozdělení rodiny Garrityových. Syn zůstane s matkou, otec si musí jít po svých. Naštěstí se dozví, že se chystají k jejímu otci do Lexingtonu v Kentucky. Mít cíl cesty je jedna věc, ovšem dostat se tam … To je záležitost docela jiná.
Ona kometa navíc působí spíše pouze jako spouštěč relativně běžných problémů, jelikož se na ní často pozapomíná, když postavy zrovna řeší pozemské starosti. Po nasednutí do auta k manželské dvojici, kde on se tváří jako novodobý pastýř, který vyvede slabé z údolí temnoty, aby se z něj záhy vyklubalo hovádko ještě vychc*nější, než bývá díra do sněhu, dojde na velice pozoruhodný a nevšední twist, který mohl přinést originalitu a pořádnou dávku napětí. Bohužel od něj tvůrci poměrně brzy upustí a vrátí se do klasických, tj. tuctovějších kolejí. Při této souvislosti nelze nezmínit fakt, že veškeré snahy o dojemné momenty se míjejí účinkem způsobem vskutku katastrofálním.
Až se někdy můžeme divit tomu, že nabídku si v Greenlandu zahrát přijali někteří přední herci. Gerard Butler už s Rikem Romanem Waughem spolupracoval na Pádu Anděla. V případě Greenlandu se spíše nabízí zmínka ani ne o Bitvě u Thermopyl (ačkoli tři stovky statečných Sparťanů také dokázaly udělat v řadách Peršanů pořádnou paseku), jako o Geostorm: Globálním nebezpečí. Tam se schyluje k průšvihu vlastně na podobné bázi. Ale i když se jedná o čistokrevnou sci-fi, je v ledasčem uvěřitelnější než tento biják, který možná ukazuje něco z toho, co se mohlo na Zemi před několika miliony roků klidně stát.
Greenland: Poslední úkryt je film, jehož scenárista Chris Sparling strávil většinu kariéry psaním nemastných neslaných hororů/dramat a ani tentokrát nepřesvědčil o tom, že by měl mimořádný cit pro vyprávění neotřelého příběhu, naopak má potřebu si často vypomáhat těmi nejprofláklejšími žánrovými klišé. Přitom se nabízela šance posunout tuto podívanou na vyšší úroveň tím, že by z ní udělal mix filmů jako Drtivý dopad, (Ne)lidský kšeft, Arctic: Ledové peklo, Terminátor 3: Vzpoura strojů, a když by to tedy bylo nevyhnutelné, tak i Exodus: Bohové a králové/Desatero přikázání. Ale protože se nic takového nestane, musíme se spokojit s tímto nepříliš poutavým zpracováním.
FOTO: Vertical Entertainment