Od chvíle, kdy Perseus porazil díky medúze, resp. její hlavě Krakena, uplynulo už několik let. Tehdy odmítl vládnout Argosu, protože se rozhodl usadit na vesnici a pokračovat v rybářském povolání. S tím mu nyní pomáhá i jeho syn Helius. Jenže už brzy bude muset Perseus znovu předvést své hrdinství. Přeci nemůže jen tak nečinně přihlížet tomu, že se bůh podsvětí Hádes a bůh války Áres spolčili se svým otcem Kronosem a zajali Dia, otce Perseova. Ten se proto vydává do podsvětí spolu s polobohem Agenorem, zručným Héfaistem a krásnou královnou Andromedou do propasti Tartarus na záchrannou výpravu.

Původní Souboj Titánů z roku 1981 přinesl zajímavý, neotřelý, místy temný a všem srozumitelný příběh. Dalo by se říci, že jde o hrdinský epos, protože statečný Perseus, hlavní postava, v něm skutečně hraje tu naprosto nejdůležitější roli. Ovšem i další postavy, především Andromeda, Ammon i Cassiopeia a všichni bohové jsou nepostradatelní. Na tehdejší dobu úžasné triky námi už zmiňovaného Raye Harryhausena fascinovaly a stále ještě fascinují takové velikány, jakými James Cameron či Steven Spielberg bezesporu jsou. Triky tehdy sloužily v první řadě samotnému příběhu. A tak vznikl film, který u nás a v několika dalších zemích zkultovněl, ovšem v USA si nikdy tolik příznivců nezískal. 

V době remaků proto asi nikoho nepřekvapilo, že před dvěma lety byla uvedena do kin stejnojmenná předělávka, tentokrát se Samem Worthingtonem v hlavní roli. I přes téměř úplně stejný děj se ale oba filmy liší. Žádná atmosféra, žádná epičnost, jen povedené triky - zakomponovat do nového Souboje Titánů více odkazů na originál by tomuto filmu dost možná prospělo. Jenže ono to vypadá, že ho většina tvůrců ani neviděla. Nicméně film vydělal téměř 500 milionů dolarů, což byl jasný signál k natočení pokračování.

Přiznávám se, že navzdory ucházejícím kvalitám prvního dílu jsem se na Hněv Titánů docela těšil. ‚Protože původní Souboj Titánů neměl pokračování, nebude s čím ho srovnávat a bude zapotřebí přijít s novým příběhem,‘ říkal jsem si. Navíc trailer vypadal velmi dobře a k tomu všemu se mi dost líbila (v závěru jsem Hněv Titánů s předstihem docela prozíravě odhadl) režisérova loňská sci-fi oddychovka Světová invaze. Jenže podle tak mizerného scénáře, pod který se podepsali Dan Mazeau a David Leslie Johnson by nenatočil výborný film žádný režisér na světě. Už když se hned v úvodu dozvíme, že Perseus má syna, začínáme nějak tušit, že tohle příběhu příliš neprospěje. Jeho otec se ho pak neustále snaží chránit, což je sice hezké, ale tohle rozhodně není ten hrdinný Perseus, kterého jsme chtěli vidět.

Zhruba v polovině filmu se ale ukáže, že je to všechno vlastně stejně úplně jedno. V Hněvu Titánů jsou totiž veškeré postavy (lidé, bohové, polobohové) naprosto nezajímavé a postradatelné. Možná to scenáristé tušili, a proto jich ve filmu není mnoho. Z tohoto hlediska je tedy o něco skromnější než jednička. Ale zřejmě je to způsobeno tím, že naprostá většina peněz z přiděleného rozpočtu šla na visuální efekty. Díky tomu to ale vypadá, že v době, kdy Perseus musel přemoci obřího Kronose, obývalo starověké Řecko jen pár stovek lidí. Výrazně tu chybí davové scény, které by dodaly především finále na potřebné majestátnosti a přinutily by nás Perseovi více fandit, aby vyhrál. Mimochodem, když je řeč o finále, poté, co jsem spatřil Kronose, jsem si vzpomněl na Parallaxe ze sci-fi/fantasy Green Lantern. Jaké pak bylo moje překvapení, když jsem zjistil, že spoluautor námětu Greg Belanti byl zároveň spoluscenáristou zmíněné komiksové adaptace s Ryanem Reynoldsem a Blake Lively v hlavních rolích. A vidina takovéhoto monstra se mu evidentně velmi zalíbila, protože Kronos totiž ještě nikdy nebyl nikde vyobrazen tak jako v tomto filmu.  

Někdy jsou nedobré scénáře zajímavé tím, že jste vlastně docela zvědaví, jaké další nesmyslné či pochybné scény uvidíte. A jindy mohou být nedobré scénáře takové, že jen bez jakýchkoliv ambicí kupí klišé na klišé. Hněv Titánů je kombinací obou těchto příkladů. Na druhou stranu mi možná některé scény přijdou pochybné proto, že nejsem zrovna expert na řeckou mytologii, ale ve škole jsme se vždy učili, že bohové jsou v podstatě všemocní, což nejen mně potvrdil i původní Souboj Titánů, kde jsou zobrazeni přesně v tomto světle. Hněv Titánů se zase snaží přesvědčit o tom, že se vyplatí býti jen polobohem, který má zároveň pouze ty dobré a ušlechtilé lidské vlastnosti.

Jediným, ale zato velmi pádným důvodem, proč si na tento film zajít do kina, jsou jistě nepřekvapivě právě efekty. Jak ty visuální, protože Kronos je opravdu zatraceně povedené monstrum, a pak například Pegasův let je též o hodně zdařilejší než většina ostatních scén, tak především 3D, které se určitě zařadí k Avataru, Hugovi, čtvrtému Resident Evilu, Green Lanternu a V peřině jakožto k tomu nejlepšímu, co nám tato technologie dosud přinesla. Dvě nejlepší scény s chimérou a kyklopy (velká škoda, že jsou tak rychle odbyté) se díky tomu ještě stávají zábavnějšími. Ta první dokonce přináší něco, co dosud slibovaly jen takovéto reklamy (ilustrační foto). Jedna z příšer skutečně vystrčí tímto způsobem hlavu z plátna až do hlediště, takže není divu, že někteří ohromení diváci poté pronesli výstižné: „Tý vole.“ Na druhou stranu bych se nedivil, kdybych to samé zaslechl i po skončení filmu, ovšem ne jako projev nadšení, nýbrž naštvání nad tím, že tento projekt rozhodně měl dopadnout o mnoho lépe.

Hněv Titánů je stejně jako loňská Válka bohů další příběhově zbytečnou výpravou do starověkého Řecka. Tarsemův film alespoň nabídl pozoruhodný visuál, a tento zase zaujme především svým 3D provedením, které bylo v případě jedničky opravdu hodně zanedbané. Co se postav týče, výjimku tvoří akorát epizodní rolička Billa Nighyho jakožto Héfaista, který vám mimo jiné také prozradí, jak svádět mořské panny. Nejlépe vše ale jinak vystihuje poněkud ztrápený výraz Liama Neesona, který jakoby si celou dobu říkal: „Proč jen musím hrát v tomhle filmu?,“ a jakoby při tom myslel na Alexu Davalos a záviděl jí, že odmítla zopakovat si svou roli, a tak byla nahrazena Rosamund Pike, jejíž Andromeda je o poznání nebojácnější. Kdyby spolu bojovali jen ti Titáni, film se jmenoval Souboj titánů 2, a lidé by tu zastávali jen role diváků, určitě by byl mnohem koukatelnější.