Takovým nehostinným místem může být poušť nebo nedotčená příroda, můžou to být Andy, může to být ostrov Mahattan, ovšem klidně to může být i nepřátelská linie. V případě Arctic: Ledového pekla se rozhodně nejedná o žádný výživný survival thriller. Hlavní hrdina si loví ryby, může se v letadle přikrýt (co zapříčinilo pád ani samotnou nehodu neuvidíme) a v příhodný okamžik má vždycky po ruce nějakou tu světlici. Například když potřebuje zahnat ledního medvěda nebo když si chce přivolat opodál letící vrtulník. Ten však v poryvech větru spadne a zachránit se podaří jen pilotovu kolegyni. Romantiku ve stylu Hory mezi námi ale nečekejte.

Film je do značné míry němou etudou (pomineme-li ty neustále pípající hodinky, u kterých si díky výbornému ozvučení zprvu většina diváků v sále myslela, že se nacházejí na ruce někoho vedle sedícího). Příliš se toho tady nenamluví a je to jedině dobře, neboť díky tomu více vyniknou lokace, které leckdy zastiňují i výkon Madse Mikkelsena, jenž oproti kupříkladu Anthonymu Hopkinsovi a Aleku Baldwinovi v Na ostří nože vlastně dohromady nemá moc, co hrát. A o nějakém fyzicky náročném výkonu také nemůže být řeč. To i plazící se Leonardo DiCaprio v REVENANTU Zmrtvýchvstání ztvárnil nepochybně o dost náročnější úlohu. Tahání zraněné ženy ze stopáže dohromady zase tolik času neukrojí. A nakonec se nemusí potýkat ani s medvědem, ani s vlkem.

To, co Arctic: Ledové peklo alespoň částečně odlišuje od podobných titulů, je způsob, jakým je natočený. Jedná se o ukázku de facto čisté filmařiny a zručnost, s jakou je natočen, jest o to více zarážející, že režisér Joe Penna se v první řadě věnuje hudbě a filmy má de facto pouze jako vedlejšák. Vždyť se jedná o jeho celovečerní debut! A právě natáčí dobře obsazenou sci-fi. Nějaká ta rytmická nevyváženost se při putování okolo hor sice najde, stejně jako dojde na pár zbrklostí a snad i nelogičností, leč režisér, kameraman Tómas Örn Tómasson, i střihač Ryan Morrison zasluhují velkou pochvalu.

Zato scenárista určitě mohl postavit hrdinovi do cesty vícero překážek (krátký pád do ticha bude na 90 minut opravdu málo), ať už v podobě zvířat, sněhové vánice, všudypřítomné zimy, napitých lovců, či boje s vlastní psychickou a fyzickou odolností. Takhle to díky těm „náhodičkám“ místy skutečně vypadá, že ztroskotat za Severním polárním kruhem může být docela ‚cool‘ v obou smyslech toho slova. Tedy žádné peklo. Ani postava zraněné ženy v podání Marie Thelmy Smáradóttir vlastně dlouho není de facto vůbec nijak zásadněji využita. Pouze má ukázat, že hlavní hrdina ani v této svízelné situaci nepostrádá lidskost a soucit.

Arctic: Ledové peklo byl hojně navštěvovaný na letošním Febiofestu, kde dokonce přidávali organizátoři projekci. V běžné distribuci už to taková sláva nebyla, což bylo dáno spíše propagačními možnostmi než tím, že by se mělo jednat o dílo festivalové. Místo okázalých efektů se snaží vybízet diváckou představivost a stejně to funguje. Tak jako skutečnost, že o těch dvou postavách prakticky nic nevíme. Z tohoto dramatu se určitě dá vykoukat ledacos užitečného. A proto určitě stojí za vícero zhlédnutí, přestože není dokonalé.

FOTO: Bohemia MP