Zatímco některé rádoby drsné počiny ze 70. let ohlodal zub času (např. Rolling Thunder, Midnight Express), Útok na 13. okrsek zůstává dodnes nesmírně působivým dílem! O to více, že rozpočet podle všeho nepřekročil 100 tisíc dolarů. Jak už to tak u filmů Johna Carpentera bývá, děj není nikterak složitý a dá se shrnout do jednoduchého souvětí: Členové losangeleského gangu chtějí pomstít zavraždění kolegy, takže obléhají bezvýznamnou policejní stanici a nezdráhají se zabít každého, kdo se zrovna nachází uvnitř.

Moc osob to věru není, protože tohle místo už je v podstatě přesídlené a definitivní uzavření se má odehrát ráno. Ethan Bishop je policajt, který má dohlédnout na to, aby všechno proběhlo v poklidu. Kromě něj tady pobývá už jenom seržant Chaney a dvě sekretářky – Leigh a Julie. Jenže osud nebo náhoda sem přivedou další osazenstvo. Andersonské ghetto právě navštívil otec se svou malou hočičkou, patrně hledající dům, ve kterém by měla bydlet chůva. K tomu všemu mají být z nedaleké věznice převezeni do nápravného zařízení v Sonoře tři zločinci, včetně Wellse a Napoleona Wilsona, přičemž některé dost zajímá původ jeho neobvyklého jména. Na stanici dorazí v době, kdy už kolem sviští kulky a rozzuřený gang nedlouho poté provede rituál zvaný cholo.

 










 

Ten nevěstí nic dobrého. Na rozdíl od zjevně vězeňského rozpočítadla ‚brambory‘, které pobaví skutečně královsky. Vzhledem k tomu, jak je tahle pasáž sestříhaná, není možné s určitostí poznat, jaká jsou přesně pravidla. Na druhou stranu se tím vytváří podobný mýtus, jaký představují tři mořské mušle v Demolition Manovi. Jenže John Carpenter dokáže zahrát i na pořádně temnou strunu. Tím nemíním jakoukoli narážku na tradičně skvělou hudbu. Jedním ze členů gangu totiž nechá u pojizdné zmrzlinářské dodávky zastřelit malou holčičku! Věc na stříbrném plátně v současnosti de facto nemyslitelná. Přežila by, kdyby zmrzlinář lehce nepopletl příchuť. Snad aby napravil fatální omyl, prozradí otci, kde ukrývá zbraň. Pomstí se, ale jeho čin se zároveň stává důvodem k útoku na stanici, kam se běží schovat.

Mladá Julia, kterou ztvárňuje Nancy Loomis, pozdější kamarádka Laurie Strodeové v Halloweenu, by ho klidně vydala, aby si zachránila život. Tuhle variantu čestný Ethan Bishop okamžitě odmítne a raději padne, než by měl zradit svou čest a porušit svoje slovo. Uvažování hodné těch největších hrdinů, takového Johna Waynea samozřejmě nevyjímaje. Jakkoli je Útok na 13. okrsek místy hodně drsný (celkový počet zabitých se počítá na desítky), je evidentní, že prvotní inspirací pro milovníka westernů Johna Carpentera nebyla tvorba Sama Peckinpaha.

 










 

Jeho druhý film rozhodně nese znaky blaxpoitation/exploitation kinematografie. Ovšem inspiraci našel ve velké míře i jinde. Jednak u Howarda Hawkse, ponejvíce ve filmu Rio Bravo – mj. viz jméno, resp. pseudonym střihače (samotného Carpentera) John T. Chance. Zároveň si nelze nevšimnout paralel s Nocí oživlých mrtvol od George A. Romera, Johnova pozdějšího výborného kamaráda (hororoví tvůrci vůbec povětšinou drží hodně pospolu). Postavy jsou výtečně naexponované, takže když se ocitnou v ohrožení života na místě, ze kterého de facto není úniku, nehraje roli, jestli proti sobě mají masožravé zombie či převtělujícího se mimozemšťana či sněhovou vánici, eventuálně tedy brutální gang, který se nezastaví před ničím a před nikým. Ani před policií, jak v obdobném smyslu potvrzuje Patrola.

Krátkometrážní snímek The Resurrection of Bronco Billy, který John spolunapsal, sestříhal a vytvořil k němu hudbu, získal v roce 1971 Oscara. Tím rozhodně naznačil, že vedle Coppoly nebo Spielberga přichází na scénu další výjimečný talent. Temná hvězda byla ještě dělaná víceméně na koleně, ale svůj účel nepochybně splnila. Útok na 13. okrsek jenom dokazuje, že jeho autor byl už tehdy velice vyzrálým filmařem s mimořádným talentem pro vyprávění příběhu, precizní dialogy, nekompromisní akční scény i vyvolávání odpovídajících a zamýšlených emocí. Opět nezbývá, než si postesknout, že za posledních dvacet roků stvořil jenom dva celovečeráky!

 










 

Nebývá to úplně standardní záležitost a Útok na 13. okrsek je poslední film, jaký by to potřeboval, ale dost by mě zajímalo, jak by to dopadlo, kdyby se John rozhodl třeba v polovině 90. let ke svému druhému projektu navrátit a udělat remake. Pamatujme, že i Cecil B. DeMille natočil Desatero přikázání dvakrát, Michael Haneke se zase pustil dvakrát do Funny Games, a El Mariachi s Desperadem od Roberta Rodrigueze rovněž nezapřou velikou podobu. Jednu dobu to navíc vypadalo, že se nové verze dočká každý biják v režii Johna Carpentera (samotnému tvůrci to podle vlastních slov nevadí, když dostane coby autor původního zaplaceno :-) ). Útok na 13. okrsek se upraveného hávu dočkal v roce 2005 s Přepadením 13. okrsku, ve kterém se pod vedením Jean-Francoise Richeta objevují Ethan Hawke, Laurence Fishburn či Maria Bello. Nutno podotknout, že výsledek dopadnul o poznání lépe, než kupříkladu tato předělávka proslulé Mlhy.

Útok na 13. okrsek je film, který původně nesl název The Anderson Alamo (pochopitelně s jasnou narážkou), jenže produkční společnost CCK se rozhodla název změnit na stávající, přestože se děj odehrává v 9. okrsku, oddělení 13. Nicméně to je pouze jeden z hrstičky malých detailů, o kterých by někdo mohl poznamenat, že se daly udělat lépe. Nakonec je třeba uznat, že kupříkladu na obsazení nic vylepšovat nešlo, přestože Austin Stoker, Darwin Joston nebo Johnův častější spolupracovník Charles Cyphers nepatřily k největším hvězdám. Světoznámou celebritou se nestala ani Laurie Zimmer, jež trochu připomíná Meg Foster, která si zahrála také ve famózní sci-fi od stejného režiséra nazvané Oni žijí, která si pro svoje nekonečné kvality taky vysloužila nejlepší možné hodnocení.

FOTO: cinema.de