Policajtský poldové - to je vyšší level. Takoví jsou drsní, nekompromisní, nezkorumpovatelní, svou práci zbožňují, a proto se ji logicky snaží dělat co nejlépe. Těchto strážníků si prostě každé policejní oddělení musí vážit, zvláště pak to losangeleské (LAPD) nebo vlastně i kterékoliv jiné ve velkých amerických městech. Skutečně můžeme být rádi, že u nás to není takhle divoké. Což je pochopitelně dané tím, že tady nepůsobí mexické drogové kartely a že sehnat zbraň tu přeci jen není, na rozdíl od USA, tak snadné jako jít si koupit pečivo. Hlavní hrdinové Patroly zrovínka pracují v oblasti s největší kriminalitou.

Režisér a scenárista David Ayer vyrůstal v prakticky totožném prostředí a zřejmě právě proto má tu schopnost napsat, případně i převést na plátno mimořádně realistické, ba až naturalistické příběhy. Většinou v nich hraje důležitou roli minimálně jeden policajt nebo rádoby policajt. Vzpomeňte třeba na všiváka Alonza z Training Day, za jehož ztvárnění dokonce získal Denzel Washington Oscara. Spoustu vylomenin prováděl i Christian Bale, kvůli čemuž z nepochopitelných důvodů zanedbával Freddy Rodriguez svou přítelkyni Evu Longorii v Drsných časech. Ani ve Street Kings nejsou všichni tak docela čistí. Vlastně teprve až teď ukazuje Ayer policejní práci jen z té lepší stránky, kdy předkládá argumenty, proč bychom si měli vážit těch, kteří ji vykonávají. Ostatně jim, a zvláště pak těm z nich, kteří padli ve službě, je celý film věnovaný.

Scénář údajně Ayer napsal během pouhopouhých šesti dní! Pokud je to skutečně pravda, pak se jedná o výkon hodný nominace na Oscara. Navíc, a to platí pro všechny filmy podle Ayerových scénářů, není ani Patrola vůbec snadno předvídatelná. Nejen ve finále, ale už v každé následující scéně se může stát prakticky cokoliv. Musím říct, že jsem byl pokaždé zvědavý, ba přímo jsem se těšil na to, až se v autě hlavních hrdinů znovu ozve hlas z vysílačky a poví jim o dalším přestupku, trestném činu nebo úplně jiné události, kterou je třeba vyřešit. A protože má režisér/scenárista u policejního sboru v L. A. spoustu známých, inspiroval se i některými jejich akcemi.

Aby bylo docíleno tentokrát opravdu maximálně věrohodného zobrazení reality, je téměř celý film natočený roztřesenou ruční kamerou. Tu jednak používá Taylor, protože potřebuje materiál do svého filmařského „kroužku“, do kterého se přihlásil. Některé záběry pak zachycují třeba malé kamerky, které mají policajti přidělanou na uniformách. Díky tomu pak uvidíme např. pouze zbraň, jako tomu bývá v FPS počítačových hrách (a je to cool). Ovšem jsou tu i místa, která jsou natáčená klasicky, tedy normálně normálním kameramanem. Je trochu zvláštní, že i v těchto případech je kamera roztřesená, protože ji evidentně v ten moment nemohl nikdo z hrdinů držet, a že by s nimi jezdil ještě někdo třetí je také absolutně nemožné, takže to příliš nedává smysl. A občas se tou ruční kamerou mává tolik, že je to spíše až otravné. Na druhou stranu však jde o příjemné zpestření, ačkoliv, jak už bylo naznačeno, David Ayer rozhodně nepatří k těm tvůrcům, kteří by nezbytně potřebovali tímto způsobem dokreslovat atmosféru či vytvářet větší napětí/dramatičnost. Také je trochu podivné, že sem tam dojde k časové zkratce, čili část obrazu je jakoby vystřižena. To by mohlo znamenat, že tyto záběry z průběhu těch cca čtyř měsíců, kdy Briana Taylora (Jake Gyllenhaal) a Mikea Zavalu (Michael Peña) sledujeme, nějaká osoba někdy později sestříhala v jeden celek. Zřejmě Taylor, ale kdo ví …

Není to tak dávno, co měl u nás premiéru Nejlepší z Brooklynu. V něm můžeme vidět tři policajty rozdílného zaměření, rozdílného věku, rozdílných charakterů a rozdílné představě o potírání zločinu a dodržování zákona. Tento film Antoine Fuquy má s Patrolou ledacos společného. Především to, že oba jsou skvěle zahrané, přecizně zřežírované, scenáristé evidentně velmi dobře znají ta prostředí, a oba se snaží zachytit realitu takovou, jaká doopravdy je. Jo, a v obou se v menší úloze objeví Cle Shaheed Sloan (je to ten černoch, který v Patrole napadl pošťáka a následně se pere se Zavalou, a v Nejlepších z Brooklynu je to ten černoch, který přijde z nákupu a následně se pere s Richardem Gerem). V New Yorku se odehrávající počin se však snaží v té nekompromisnosti jít ještě více do hloubky, protože v tomto z Los Angeles najdeme i světlé stránky. Nejenom bídu, špinavé ulice a domy čtvrtí, které by potřebovaly vyčistit od kriminálníků všeho druhu.

Protože svět tam venku je takový, jaký je, měli byste jakožto policajti mít možnost se za všech okolností spolehnout na dvě extrémně důležité věci. Zaprvé, měli byste být dokonale sehraní s vaším parťákem, se kterým hlídkujete. Právě on je totiž ve většině případů tím, kdo vám může zachránit „kejhák“, když jde do tuhého. To samé se pochopitelně čeká i od vás. Taylor a Zavala jsou natolik velcí kámoši, že by jeden druhého nikdy nenechal ve štychu. Když se jeden rozhodne zahrát si na hasiče, druhý za ním neváhá vběhnout mezi plameny. Když se jeden rozhodne zahrát si na soukromého detektiva, druhý neváhá a vydá se s ním na to vůbec nejnebezpečnější možné místo.

V předchozím odstavci uvedená fakta vlastně souvisí i s tou druhou extrémně důležitou věcí. Váš parťák se v podstatě stává součástí rodiny. Do té Zavalovy patří manželka Gabby, se kterou se zná už od střední školy, a později se jim narodí dítě. Gabby (Natalie Martinez), a to je zajímavé, vypadá na to, že ačkoliv je její manžel drsný polda, doma vládne všemu ona. Taylor se seznámí s půvabnou Janet (Anna Kendrick) která je v podstatě ztělesněním čistoty a nevinnosti, že až tak trochu působí dojmem, jako by byla z jiného světa. Obě ženy vlastně pomáhají svým protějškům odvést myšlenky pryč od namáhavé policejní práce. A obě sehrají ve filmu dost podstatné úlohy, neboť právě kvůli nim tu najdeme i ty příjemnější záležitosti jako Janetino roztomilé vyznání do kamery, zmíněné narození potomka, delší sekvenci ze svatby a jiné běžné vztahové starosti a radosti. O něco více než ostatní je vidět také kolegyně hlavní hrdinů Orozcová, kterou si zahrála America Ferrera. Patrně proto, že se nepodařilo získat Michelle Rodriguez. Jednak je jí podobná, a druhak se jedná přesně o roli, ve kterých Michelle vídáme nejčastěji.

Patrola je film, na kterém je vidět, že nebyl drahý, občas se nevyhne provařeným klišé a do jisté míry de facto jen popisuje běžnou rutinu losangeleských policajtů. Ale přesto (nebo možná právě proto) má velkou sílu! Skromný rozpočet 7 milionů dolarů režisérovi v pohodě postačil díky jeho vytříbené schopnosti vyprávět příběhy z policejního prostředí, a tudíž i od počátku naprosto přesné vizi o tom, co chce natočit. Provařená klišé rádi odpustíte, vzhledem k vynikajícím hereckým výkonům všech zúčastněných. A po zhlédnutí tohoto filmu si také s největší pravděpodobností skutečně začnete více vážit práce policie. Nutno dodat, že Patrola ve finále není až tak drsná, abyste se museli obávat vzít na ni své přítelkyně/manželky. Nejbrutálnějším momentem bude asi nůž zaražený v oku a jeden krátký pohled na rozmlácený obličej a rozřezaná těla. Taky jsem dost zvědavý na to číslo, až někdo spočítá, kolikrát zazní slovíčko „fuck“. Spíše si ale budete pamatovat úplně závěrečnou scénu, protože není zrovna jednoznačná a její význam se proto dá vyložit několika způsoby, takže vás přinutí přemýšlet … no, vlastně nakonec o celém filmu. Když jsem zhruba před půl rokem zhlédl předchozí dva Ayerovy počiny a následně zjistil, že dotočil Patrolu, doufal jsem, že bude uvedena i v našich kinech. A teď se docela těším, až se objeví na DVD. A zase jsem o něco víc zvědavý na jeho další policajtský thriller s názvem Ten (s Arnoldem), který by měl mít premiéru už příští rok. Uvidíme, jestli bude mít také tak chytlavý úvod. V Patrole hlavní hrdinové pronásledují prchající zločince, přičemž obraz je doprovázen impozantním, skvěle vymyšleným a přesvědčivým Taylorovým monologem. Přesně od té chvíle už nesedíme v kině, ale ocitáme se v ulicích Los Angeles.