Tak jako v Evropě úřadovali Hanebný pancharti, v Tichomoří a v Asii se mimo jiných vyskytovala tajná australská jednotka dobrovolníků ze všech složek spojeneckých sil. Mise s cílem zachránit pasažéry letadla zříceného na území okupovaném Japonci se zúčastnila pouze hrstka. A to i přesto, že nepřátelé se nacházejí v podstatě úplně všude. Velící kapitán Kelly nemá příliš mnoho zkušeností. Brzy po vylodění z kánoí přicházejí o jednoho člena, který byl zasažen do kolena a tím pádem musí být „utracen“. Není možné, že by padnul do zajetí a že by v případě pravděpodobného mučení promluvil. Zbytek týmu se záhy dostává k domku odbojáře Lina, který si hospodaří se svými malými dětmi a jedinou dospělou dcerou Chien Hua. Po počáteční nedůvěře se společně pustí do akce, která rozhodně nebude žádnou pohodovou dovolenou v tropickém ráji.

Tak, existují dva důvody, proč si zrovna 3. ledna 2021 píšeme o tomto filmu. Zaprvé, už jsme si přiblížili Světovou válku Z a Ztracené město Z. A zadruhé proto, že Mel Gibson, jenž ztvárňuje kapitána Kellyho, slaví pětašedesát. Útočná síla Z vznikla v roce 1981, kdy už měl na kontě prvního, resp. i druhého Mad Maxe. A k tomu nesmírně působivé válečné drama Petera Weira s názvem Gallipoli. Je fakt, že role v tomto počinu mu neumožňovala naplno zazářit. Přeci jen John Phillip Law dostává v úloze Veitche o dost více prostoru. I na úkor Sama Neilla, který hraje seržanta Costella, u něhož by vzhledem k jeho povaze mohlo hrozit, že se stane dalším plukovníkem Kurtzem.

Úvodní titulek nás potvrzeně informuje o tom, že se tvůrci snažili o věrnou historickou rekonstrukci této události. A platilo to i v době, kdy měl režírovat Phillip Noyce. Jenže pro neshody s producenty byl nahrazen Timem Burstallem, jenž stvořil – i co se zobrazovaného násilí týče – poměrně realistické dílo, jaké za čtyřicet roků rozhodně nezestárlo! Uvěřitelná je rovněž romance mezi Veitchem a Chien Hua, kterou si zahrála Sylvia Chang. A až westernově vypadá závěrečná přestřelka, které však chybějí častější protipohledy na zasažené nepřátele.

 










 

Nutno podotknout, že na Útočné síle Z jest vzhledem k té misi sympatické i ono komornější pojetí bez velkolepých scén á la Pearl Harbor. Z tohoto úhlu pohledu by se dal film přirovnat třeba k českému Tobruku. Scénář si vůbec nic nekomplikuje a bez zbytečných kliček se prostřílíme až k velice působivému finále. Jednotlivé scény na sebe logicky navazují a tvůrcům se daří probouzet v daný moment odpovídající emoce a prožitky. Zároveň nelze nevyzdvihnout výpravu a s ní související výběr lokací. A když se k dalším kladům přidá výborná a citlivě využívaná hudba, vyjde nám z toho velice pozoruhodná podívaná.

Útočná síla Z je ovšem podívaná rovněž dosti nedoceněná, které bohužel po neúspěchu v kinech nepomohly ani slušné prodeje na VHS a DVD. Mimochodem, na u nás vydaném nejsou všechny repliky v mandarínšitě a japonštině přeložené, ale vůbec to nevadí, protože si můžeme ledacos domyslet ze souvislostí a z reakcí herců a herečky. Tohle rozhodně není při sledování filmů samozřejmostí! A překvapivě nepomohla ani skutečnost, že jak Mel Gibson, tak Sam Neill potom zamířili do Hollywoodu, kde natočili několik oblíbených komerčních hitů. Tenhle příběh australských vojáků zkrátka rozhodně stojí za zhlédnutí, tak jako krátkometrážní Tama Tu (ke zhlédnutí) v režii Taiky Waititiho, tedy novozélandský.

FOTO: cinema.de