Kniha obsahuje povídání o více než padesáti titulech, z nichž některé byly zastaveny pár týdnů či dokonce dnů před začátkem natáčení, zatímco u jiných před kompletní stopkou proběhlo několik natáčecích dní. Výjimky bychom našli. Začít můžeme Střelenou (Nailed) v režii Davida O. Russella. Tenhle tvůrce během kariéry zažil vzestupy i pády. Vedle úspěšných projektů jako (The) Fighter, Špinavý trik (de facto navazující na námět Měsíce nad řekou, o němž se tady taky dočteme) či Joy stvořil rovněž průšvihy typu I Heart Huckabees, které považuju za jeden z TOP 10 nejhorších filmů, jaké jsem kdy viděl. Do jeho satirického počinu o ženě, která utrpí bizarní zranění hřebíkovací pistolí do hlavy, zbývá už dvanáct roků dotočit poslední scénu. Bohužel zrovna tu nejklíčovější. V tomto bijáku bychom přitom mohli vidět Jakea Gyllenhaala či Jessicu Biel.

Druhou výjimku představuje Blíženec, o jehož natočení studio uvažovalo téměř deset roků. Nakonec jej nenatočil ani Curtis Hanson, ani Joe Carnahan, nýbrž Ang Lee a my už víme, že to nedopadlo zrovna slavně. Přispívatel přitom dával tomuto snímku šanci na realizaci 3/10. Z celé knihy se jedná o (téměř) jediný projekt, který si nakonec přes porodní bolesti proklestil cestu na stříbrné plátno, aby záhy poté upadnul v zapomnění. Snad kdyby tvůrci zůstali věrnější původní vizi scenáristy Darrena Lemkeho. Na druhou stranu, s těmi výjimkami to není úplně přesné, protože řada filmařů zklamání ze svého vysněného, leč neuskutečněného díla, alespoň částečně přenesla do svých pozdějších.

Jak uvedeno, v této publikaci najdeme celkem přes 50 filmů (plus 18, které projedeme ve stručnosti), jaké stály tvůrce kolikrát týdny i měsíce příprav, aby to do fáze produkce nedotáhly. Lidé, kteří hlavnímu editorovi Simonu Braundovi s knihou pomáhali, si dali záležet a snažili se o těchto projektech vypátrat první poslední, ačkoli ne všechny informace působí zcela důvěryhodně. „Strhující historky z vývojového pekla doprovázejí výňatky ze scénářů, storyboardů, ukázky vizuálních návrhů a okénka z přeživší části natočeného materiálu. Kromě toho všechny nedokončené filmy doplňují originální plakáty z dílen uznávaných současných umělců,“ píše se trefně na obalu. K plakátům nutno dodat, že některé jsou mimořádně povedené (na rozdíl od těch, které vznikaly k zahraničním filmům za minulého režimu a které se paradoxně dají za velké peníze koupit v Terryho ponožkách, shopu pojmenovaném podle Terryho Gilliama) a dovedu si představit, že někteří sběratelé by za ně rádi zaplatili nemalou částku.

 










 

Když jsme zmínili Terryho Gilliama, tak dodejme, že i on má v knize svoje zastoupení. Netýká se Dona Quijota, neboť toho nakonec natočil, třebaže se námět za ty roky trochu proměnil. A jelikož jednomu z hlavních strůjců Monthy Pythonů letos bude osmdesát, dá se očekávat, že jím udělal tečku za svoji režijní kariérou. Tím pádem na Defektního detektiva patrně už doopravdy nedojde. Nutno dodat, že o zfilmování románu Miguela de Cervantese se v průběhu dekád neúspěšně pokoušelo více tvůrců, včetně Sergia Leoneho či Orsona Wellese, jehož jméno bude v Nejslavnějších filmech, které nikdy neuvidíte uváděno zřejmě nejčastěji.

Vícekrát si budeme moct přečíst i o zmařených pokusech Sergeje Ejzenštejna, u jehož ságy Que viva México! to dost zamrzí. A asi žádného filmového příznivce či příznivkyni nepřekvapí, že více ztroskotaných plánů má na kontě i Stanley Kubrick. Britský režisér se vzhledem k předůkladným přípravám nejen u Napoleona možná minul povoláním. To je samozřejmě myšleno s mírnou nadsázkou, protože v jeho filmografii stejně najdeme výborné kousky jako kupříkladu Mechanický pomeranč.

Přečíst si budeme moct o zmařeném Napoleonovi od Charlieho Chaplina, zajímat nás bude nesmírně žádaná Princezna z Marsu, která se měla stát v roce 1936 prvním celovečerním animákem (tj. rok před Sněhurkou) a nakonec se z ní nejpamátněji vyklubala nedoceněná Disneyovka John Carter: Mezi dvěma světy. Na skok se přesuneme do konžského Brazzaville, jelikož právě tam se mělo odehrávat pokračování Casablanky. Začteme se do smělého projektu o Ježíšovi, ale i o Válce světů, na které pracoval kultovní animátor Ray Harryhausen. Z dalších dojde na Federica Felliniho, Johna Hustona, Hayaa Miyazakiho, Alfreda Hitchcocka, Michaela Powella, Ridleyho Scotta, bratry Coeny, Charlieho Kaufmana, Michaela Manna, Darrena Aronofskyho, Tima Burtona, Russe Meyera, Stevena Spielberga. Dokonce i Salvador Dalí se pokoušel se surrealistickými (jak jinak) Saláty z žiraf na koňském hřbetě přispět se svou trochou do mlýna, přičemž ke spolupráci by si přizval všechny bratry Marxovi.

Teď bychom se podrobněji mohli podívat na tři filmy, u kterých nejvíce zamrzí, že se nedostaly až na plátna kin. Nebude mezi nimi ani Bondovka Warhead, ani Duna v podání Alejandra Jodorowskiho. Místo toho vybíráme Texasany od Sama Peckinpaha. Ti měli spatřit světlo světa na začátku 80. let, tři roky poté, co měl premiéru jeho zatím poslední biják nazvaný Konvoj. V té době legendární režisér hodně chlastal, frčel na kokainu a jezdil do Mexika š*ustat děvky. Jeho pověst nebyla nejlepší, spousta čelních představitelů hollywoodských studií ho nemusela, ale některé zvěsti provázející jeho osobnost občas i proto dost přeháněly.

 










 

Texasané měli být westernem z Chisolmovy stezky, ovšem neměly v nich chybět ani sekvence odehrávající se v současnosti. Scénář si vzal na starosti John Milius, jenže Peckinpahova genialita šla tehdy zřejmě opravdu ruku v ruce s jeho šílenstvím. Z projektu tedy sešlo a „Krvavej“ Sam dostal příležitost až v roce 1983, kdy natočil Ostermannův víkend, svůj čtrnáctý a zároveň finální celovečerák. Westerny tvořil i Sergio Leone, jehož nápady a záměry byly limitovány pouze jeho vlastní představivostí. Tedy dokud je nepředložil producentům, kteří by v případě jeho obléhání Leningradu museli sehnat ve druhé polovině 80. let desítky milionů dolarů.

Vrtochy z úspěchu a slávy zažil také Francis Ford Coppola, jenž si vysnil Megalopolis se spoustou postav a záludných architektonických otázek, které by mimo jiné čerpaly inspiraci z dob starověkého Říma. Takový projekt by patrně nešlo zafinancovat bez vlivu velkého hollywoodského studia, avšak s „Továrnou na sny“ nechtěl mít slavný režisér v novém tisíciletí nic společného. A protože nechtěl ani obětovat svoji autorskou vizi pro komerční úspěch, nic z toho nebylo a s velkou pravděpodobností už ani nebude. Pozoruhodné by bývaly mohly být nové pohledy na Supermana i Batmana, na zkázu USS Indianapolis nebo na putování Brada Pitta po Japonsku v To the White Sea. A nepochybně také Carnahanova adaptace faktografické knihy Marka Bowdena (viz také Černý jestřáb sestřelen) o Pablu Escobarovi, stejně jako představení „nebezpečné ženy v nebezpečí“ Nicole Kidman v Dámě ze Šanghaje v režii Wong Kar-Waie.

 










 

Hodně se mluvilo o Spielbergově Procesu chicagské sedmy či multižánrovém Santaramu s Johnnym Deppem, který měl údajně našlápnuto k tomu stát se „památnějším než Milionář z chatrče“. Nás však bude zajímat Křížová výprava, která měla být po Total Recallu druhou spoluprací Arnolda Schwarzeneggera s Paulem Verhoevenem. Stomilionový epický příběh napsal Walon Green (Divoká banda). Měl se odehrávat v 11. století, avšak současně mělo jít o paralelu s válkou v Perském zálivu. Nechyběly by pro holandského filmaře typické provokace a černý humor. Nenatočení tohoto potencionálního skvostu pořádně zamrzí. Ve finále ještě zmiňme Wonder Woman, kterou měla původně ztvárnit Sandra Bullock a která naznačuje, že nápad na společný vesmír měli v DC Comics ještě před Marvelem.

Kniha Nejslavnější filmy, které nikdy neuvidíte je velice pozoruhodné čtení. I když samozřejmě těch nejslavnějších nevzniknutých filmů bychom vypátrali mnohem více. Na druhou stranu si musíme uvědomit, že kdyby vznikly, tak by třeba nikdy nebyly natočeny jiné kultovní počiny. Tituly jsou řazeny přehledně, chronologicky podle jednotlivých dekád a nechybí údaje o obsazení, režisérovi, případně rozpočtu. Pak nesleduje samotný text, stručné zamyšlení nad tím, jestli se to uskuteční (padesátiprocentní šanci mají čtyři projekty a jednomu autoři dokonce přisoudili 6/10) a pokaždé dojde na zmínku o tom, co se stalo potom. Ani ve světě stříbrného plátna holt nevyjde vždycky všechno podle představ. V této souvislosti musíme do třetice zmínit Terryho Gilliama, protože by nepochybně stálo za to, kdyby i další režiséři (nejen Spielberg s mimozemšťanským Nočním nebem, Jerry Lewis s dojemným příběhem z koncentračního tábora á la Život je krásný s názvem Den, kdy klaun plakal, a David Lynch s Ronniem Rocketem) natočili svůj vlastní Ztracen v La Mancha, neboli dokumentární film o tom, jak se nepodařilo natočit film.

P. S.: Kniha je stále za výbornou cenu k dispozici v Levných knihách.

FOTO: levneknihy.cz, cinema.de