Film, který se s nikým a s ničím nes*re!
Na filmech S. Craiga Zahlera je skvělé, jak jsou nepředvídatelné. A taky násilné, ba až brutální. Ne vždycky to je ovšem ku prospěchu. Na špatné straně naštěstí není ten případ, protože tenhle počin funguje až na pár drobností a nelogičností (ohledně nenápadnosti, dohledatelnosti důkazů či toho, jak kdo může být podezřelý) velice dobře. Rozdíl mezi Zahlerem a třeba výše zmíněným Quentinem Tarantinem spočívá taky v tom, že S. Craig Zahler si jede v podstatě podle sebe, aniž by tušil, jaká bude divácká odezva, zatímco kultovní Šílenec z videopůjčovny si s diváky hraje a navádí si je přesně tak, jak chce, aby na daný moment reagovali. Jinými slovy by se dalo napsat, že naprosto přesně ví, co dělá.
A Zahler také doplácí na to, že není zrovna dvakrát zručný řemeslník, což může být problém zvlášť při projektu, který trvá 150 minut a k tempu a rytmu se musí přistupovat o to citlivěji. Jasně, dlouhým čekáním v autě bez skoků v čase či elips se chce přiblížit realističnosti, nicméně Tarantino kupříkladu právě v Tenkrát v Hollywoodu dokázal udržet celou dobu v mírném napětí, jakkoli pak situaci kolem Sharon Tate uchopil dosti nešťastně. Zahler, jenž ke svým filmům tvoří i písničky, ovšem evidentně taky umí napsat kvalitní (a cool) dialogy a jednotlivé repliky … Co dialogy a repliky, ale rovnou taky některé postavy!
Nemyslím ani tak Bretta Ridgemana v podání Mela Gibsona a Tonyho Lurasettiho v podání režisérova oblíbence Vince Vaughna, protože poldy na zcestí jsme viděli už i v jiných projektech a celkově vzato leckdy ještě působivěji (např. Nejlepší z Brooklynu). Řeč je o černochovi Henrym, jehož ztvárňuje Tory Kittles (True Detective). Nicméně je fakt, že všichni tři mají svoje starosti, kterých se potřebují zbavit – bydlení v nepřátelské čtvrti a chorou manželku; touhu požádat přítelkyni o ruku; nutnost získat prachy, aby se matka nemusela ku*vit a aby měl handicapovaný bráška lepší život. A do toho se ještě připlete jedna zoufalá matka (Jennifer Carpenter), která si pro opětovný nástup do práce vskutku nemohla vybrat horší termín.
Za všechno vlastně může po opuštění zločinecké dráhy v obchodu s drahými obleky prosperující Udo Kier, jenž suspendovaným policajtům Ridgemanovi a Lurasettimu (při zásahu použili nepřiměřené násilí a někdo to natočil) doporučil sledovat aktivity Lorenze Vogelmanna. Spolupracovat s někým, kdo je doopravdy všehoschopný … to se nemusí vyplatit. Tak jako se nemusí vyplatit jít proti takovým všehoschopným lidem a překazit jim legraci a radost v podobě ukradených peněz a zlatých cihliček. Nutno dodat, že po odjezdu z banky až do "11 měsíců poté" šlape Na špatné straně skoro stejně precizně jako švýcarské hodinky. Patrně i proto, že počet postav byl omezen na minimum.
Na špatné straně je hodně pozoruhodný film. A mohl být ještě pozoruhodnější, kdyby ho režisér/scenárista zasadil ještě o malinko více do reality. Ne z hlediska drsnosti a syrovosti, protože masky se tentokrát rozhodně povedly, takže se jedná o první titul od S. Craiga Zahlera, kde násilné skutky nevypadají jak z dílny New World Pictures Rogera Cormana. Však měl taky tenhle projekt prakticky sedmkrát vyšší rozpočet než debut Kosti a skalp! A to by bylo, aby to nevypadalo. Spíše jde o tu logiku, neboť s tímhle by byly jisté postavy maximálně podezřelí. V Na špatné straně je vůbec nikdo nestíhá, což se může stát jenom ve filmu.
