Týpek jménem Bradley zrovna neprožívá dobré období. Vyrazili ho z práce a doma mu manželka řekla, že ho podvádí. V takový moment je třeba zachovat chladnou hlavu. Tím spíše, když předtím nedonosila jeho vytoužené dítě. Krizi se podaří srovnat a osmnáct měsíců poté Lauren opět čeká. On však začal zase fachat pro kámoše, co kšeftuje s drogami. Prácička pro jednoho Mexikána se trochu zvrtne. A protože Bradley odmítne kohokoliv udat, putuje do kriminálu, kde si má odsedět dlouhých sedm roků. Dítě se přitom mělo narodit za pouhé tři měsíce. Ale to je holt riziko povolání.

Nerad, když mu někdo říká, co má dělat. Pak se objeví Udo Kier s jasně definovanou nabídkou. Ten Mexikán, pro kterého pracuje, přišel kvůli jeho selhání o velký balík peněz. Existuje jediná možnost, jak to odčinit. Nechat se nějakým způsobem přeřadit do věznice s maximální ostrahou/minimální svobodou, tam nakráčet do Bloku 99 a terminovat mukla jménem Christopher Bridge. Pakliže to neudělá, korejský lapiduch zabije jeho manželku a dítěti oddělí nožičky od těla. Husté? Husté! Nicméně pro někoho, jako je dvoumetrový Bradley, nikoliv neřešitelné. O Jennifer Carpenter prostě stojí za to bojovat!

Podobně jako v případě Kostí a skalpu, i tady se režisér zjevně snažil o nějaký přesah. Samotnou zápletku, kdy musí hrdina pro milovanou ženu udělat prakticky nemožné, aby ji zachránil, jsme na stříbrném plátně mohli vidět už nesčetněkrát. S. Craig Zahler ji však podal dosti bizarním způsobem, kdy se dobré a špatné věci pravidelně navzájem vybíjejí, až nakonec o kousek převládnou ty špatné. Do značné míry za to může závěrečná scéna, resp. přímo závěrečný záběr, který – jako pár předchozích – opět působí jako z produkce New World Pictures Rogera Cormana, jenž tento týden shodou okolností slaví narozeniny.

Nicméně S. Craig Zahler rozhodně nechtěl natočit cool zábavu. A už vůbec nechtěl natočit cool zábavu s nezáměrně směšnými momenty. To platí v podstatě pro všechny akční scény od rozbíjení auta přes lámání končetin až po rozdupávání hlav. Blok 99 sází místy až na dokumentární formu, ale přitom to vypadá, že hlavní hrdina sem zabloudil z komiksového světa. Pokud chci natočit drsnej biják plnej kruťáckej, brutálních momentů, měl bych si pořádně rozmyslet, co chci doopravdy natočit, a taky jak to chci natočit. Aby bylo zřejmé, že tahle postava je prostě mrtvá a tím pádem by se tu už neměla objevit živá.

Všichni, kteří se podíleli na výpravě tohoto projektu, si asi z režiséra udělali srandu. A rozhodně to nebyla otázka malého rozpočtu, protože s ním pracoval i na Kostech a skalpu a dopadlo to mnohem, mnohem lépe. První vězení, kde ještě film paradoxně docela drží pohromadě, vypadá spíše jako předělaná ubytovna, zatímco druhé už působí dojmem regulérní staré továrny. A tolik obáváný Blok 99? V něm jako bychom se vrátili zpátky do dob Jacka Sparrowa, neboť v Prokletí Černé perly, ale i v Salazarově pomstě v podobném seděl. Korunu všemu nasazuje ten pás na dálkové ovládání, který se dá zneškodnit snadněji než otravná moucha.

Blok 99 by si určitě polepšil, kdyby byl jenom jednoduchou, přímočarou vybíjenou. Žádné tady nehodlám vypisovat, stejně jako s výjimkou dvou nechci zmiňovat vězeňské bijáky, jelikož ať už si vzpomenete na kterýkoliv, téměř s absolutní jistotou bude lepší než Blok 99. Zlý správce Don Johnson malinko připomene Donalda Sutherlanda z Kriminálu. Vince Vaughn to pak hraje hodně po svém, což je dobré. Coby v duši dobračisko ale určitě nemusel mít vytetovaný ten kříž. Ač není hákový, stejně vyvolá referenci na Dereka Vinyarda. Blok 99 zkrátka zanechává otisk lehce kýčovité podívané, která se snaží být něčím, čím není.

FOTO: cinema.de