Zari

Recenze: Syn temnoty

Vydáno dne 10.06.2019
James Gunn (Strážci galaxie) přizval ke spolupráci svoje dva bráchy a jak to dopadlo? 

 










 

Inu, dopadlo to jako další rádoby originální variace na téma „co by se stalo, kdyby Supermanovi (tedy v tomhle případě spíše Muži z oceli) hráblo a místo dobra konal zlo? Svým způsobem je to určitě velice nosný námět, jaký jsme už viděli v jednu chvíli třeba v Lize spravedlnosti, kde z toho byla nejlepší scéna filmu. Na druhou stranu v komiksových bijácích se snadno stává, že se hrdina či hrdinové postaví mocnějšímu nepříteli nebo dřívějšímu kamarádovi, který se vydal na temnou stranu síly. A teď bude nutné ho buď napravit, nebo prostě terminovat.

Tori a Kyle Breyerovi se marně snaží o miminko. Až jedné noci přistane nedaleko jejich farmy podivný vesmírný objekt. Uvnitř se nachází vysněné malé dítě. Ani na sekundu nezapochybují o tom, že je to člověk a onen vesmírný objekt raději hamižně ukryjí do stodoly, aby jej „syn“ Brandon mohl za dvanáct roků poté najít a naštvat se, že mu lhali (jeho lidské emoce se v této fázi dají pochopit). V té době už vládne Supermanovými schopnostmi, což později překvapí všechny, včetně rodičů. Zvláštní. Brandona pochopitelně nejprve znepokojuje, že je jiný než ostatní spolužáci, ale reálně hrozí, že této své odlišnosti začne brzy využívat k nekalým účelům. Bezva.

Výrazně to pocítí kupříkladu spolužačka Caitlyn. Avšak zdaleka nezůstane jen u ní. No, jelikož od začátku víme, že Brandon není člověk, nedá se tvrdit, že by jeho superschopnosti měly být metaforou pro počínající pubertu, tak jako se dá Reganina posedlost ve Vymítači ďábla vyložit jako první menstruace. Asi nepřekvapí, že se v Synovi temnoty (v originále Brightburn, což nakonec odkazuje k něčemu jinému, než se na první pohled může zdát) zase hodně sází na rodičovskou lásku, kdy matka v podání Elizabeth Banks sice tuší, že s jejím synem patrně není něco v pořádku, ale nechce si to připustit a hodlá ho zřejmě navždy chránit. Co na tom, že snad po vzoru Michaela Myerse rád obléká při svých nedobrých skutcích masku.

Ostatní sice vidí, že Brandon není úplně OK, nicméně ani z jeho vyhrožování si dohromady nic nedělají, protože koho by v Kansasu jednadvacátého století napadlo, že mají co do činění s emzákem. Coby diváci tedy víme, co postavy nevědí. Tím by nám mělo vznikat napětí, které se ovšem nedostavuje. Jednak proto, že se tvůrci zjevně opět báli přitlačit na pilu, a jednak scénář obsahuje neúměrně hodně tuctových situací. Za zmínku stojí pouze scéna v bistru, která trochu přinutí zavzpomínat si na Andaluského psa, dále zúčtování v domě a následný „výlet“.

Syn temnoty se podle traileru tvářil jako velice pozoruhodná podívaná, jenže ve finále zůstává dost za očekáváním, byť je v jistém smyslu hezké, že nejen vizuálem připomíná některé sci-fi z 80. let (nejen viz E.T. nebo Starman). Rozhodně to není pouze otázka rozpočtu. Troufám si tvrdit, že takový John Carpenter by i dnes dokázal Syna temnoty s šesti až dvanácti miliony dolarů povýšit na dílo, o kterém by se hodně mluvilo, hodně by děsilo a hodně by přinutilo k zamyšlení. Tvůrci vysněná franšíza se z toho s největší pravděpodobností holt nevyklube. A v souvislosti s tímto počinem nelze nezmínit Potomka, který v tom srovnání ale rovněž vítězí na celé čáře.

FOTO: Falcon
Hodnocení autora: 5/105/105/105/105/105/105/105/105/105/10
(Autor: Tomáš Kordík)
 

Kino

Recenze: Světýlka

Po Chvilkách a Slovu stvořila Beata Parkanová tato Světýlka, ve kterých neustoupila od svého působivého režijního... celý článek
Reklama
Reklama
Reklama