Planetě Krypton hrozí zánik, protože se k ní její klíčoví obyvatelé zachovali macešsky. Ne tak Jor-El, který před těžbou na daných místech varoval. Do toho začíná úřadovat Generál Zod, který chce zachránit alespoň něco z planety. Jeho věrná pobočnice Faora-Ul pochopitelně jakbysmet. To už ale Jor-El jedná a letí na svém Ikranovi pro jakýsi kodex, který by mohl jednou vše obnovit. Následně spěchá za svou ženou a dítětem Kal-Elem, jehož porod je to první, co v tomto filmu uvidíme. Jeho otec jej pošle v jakési lodi i s kodexem na Zemi, na které už jeho lidé v rámci hledání nových světů kdysi přistáli.

Syna se podaří zachránit, ale celá planeta vybouchne. Ještě předtím ovšem Generál Zod zabije Jor-Ela, ale později prozradí, že to vlastně myslel v dobrém. Syna najdou na Zemi jistí Jonathan a Martha Kentovi, osvojí si ho a pojmenují Clark. Jsou však přesvědčení o tom, že bude lepší, když se svět o jeho schopnostech nedozví (zřejmě viděli Starmana), resp. dozví, ale až ve správný okamžik (patrně zhlédli původní verzi). Proto nechá svého pozemského otce na vlastní přání odnést tornádem. Následně Clark vystřídá několik zaměstnání (rybář, dělník, …), až se jednoho dne na dalekém severu setká s novinářskou z deníku Daily Planet Lois Laneovou …

Chtělo by se říci, že odtud už ten příběh znáte, ale nebyla by to tak docela pravda. Tenhle Superman je totiž jiný, než ti předchozí (včetně Bena Afflecka v Hollywoodlandu,kde mimochodem také hrála Diane Lane). Dokonce jsem slyšel i takové ohlasy, že tohle už ani není Superman. Opravdu není – je to přece Muž z oceli!!! Správně by to mělo být tak, že pokud byste si tento pojem v souvislosti s tímto filmem vyhledali v nějaké (jakékoliv) encyklopedii, měla by u něj být uvedena tato definice: „přehlídka megalomanských vizuálních efektů a výbuchů, které jsou sice velkolepé, ale postupem času se omrzí. Všechno ostatní, včetně postav, vztahů mezi nimi, ale i příběhu samotného je až druhořadé.“

Film Muž z oceli je zatím nejmonstróznějším projektem, na kterém kdy Zack Snyder pracoval. Co se rozpočtu týče, překonal téměř o 100 milionů dolarů vynikající „nezfilmovatelné“ Watchmeny. Podíváme-li se na jeho filmografii, skoro každý hraný film (s výjimkou debutu), který tam najdeme, nabízí v první řadě vynikající zábavu. I proto se dá tvrdit, že byť je v titulkách Muže z oceli uveden jako režisér, ale nedá se říci, že by to byl vyloženě jeho film. Významnou roli totiž evidentně sehrál Christopher Nolan, který tento počin jednak produkoval a zároveň je spoluautorem námětu. Pod ním je podepsán také David S. Goyer, který se chopil i tvorby scénáře. Tihla dva spolupracovali na trilogii o Temném rytíři, a proto bylo nehoráznou chybou svěřit jim tento projekt!

Rozhodli se s ním totiž udělat to, čeho jsem se obával – pokusili se o realističtější, uvěřitelnější pohled. V případě Batmana tenhle přístup jistě fungovat může, ale Superman je přece de facto, jak už jsem několikrát poznamenal, jediným ze všech superhrdinů, který se už se superschopnostmi narodil (ani Thor nedá bez svého kladiva ani ránu). Ještě, že se do toho z tohoto pohledu neopřeli pořádně, protože už tak je to až příliš. Daleko zajímavější tak může být vysledovávat nějaké podobnosti s křesťanskou mytologií a odkazy na plánovanou teamovku Justice League. Jenom je na pováženou, jestli takovéto postupy patří do komiksového žánru, resp. jestli by nebylo lepší plně se věnovat natáčenému filmu. V „marvelovských“ blockbusterech si takovéto vychytávky mohou dovolit, protože tam už po Avengerech vstoupili do „Fáze dvě“. Skoro mi připadá, a jsem si vědom toho, že většina z vás s touto teoretickou myšlenkou nebude souhlasit, že Nolan chce být ve Warner Bros. jediným oslavovaným tvůrcem a Zacka Snydera vidí jako velkou konkurenci, a tak, když má příležitost sabotovat jeho dílo, neváhá.

Opravdu nemůžu pochopit, že po americké premiéře si Muž z oceli neustále udržuje u diváků tak výjimečně kladnou přízeň (u zahraničních kritiků už to po zásluze tak veselé není). Zase jako by se potvrzovalo to, co už jsem zmínit tady. A sice, že Nolan snad musel najít nějaký záludný způsob, jak si získat trvalou diváckou přízeň. Možná je očaroval jako Imhotep. Pokud se vám ovšem jeho filmy normálně líbí i bez toho, pak vám Muž z oceli zřejmě udělá větší radost. Že jeho zákulisní slovo při tvorbě bylo značné (podle Henryho Cavilla se prý přímo na place objevoval výjimečně), dokazuje i „obsazení“ Hanse Zimmera do role hudebního skladatele. Snyder s ním totiž doposud nikdy nespolupracoval a byl to především Tyler Bates, kdo se staral o hudbu k jeho filmům.

Nutno ovšem férově dodat, že konkrétně v případě hudební složky šlo o mimořádnou trefu, protože Zimmerův soundtrack je nádherně epický. Tedy přesně takový, jaký by megarozpočtové blockbustery měly mít. Spolu s Pravdivou romancí, Gladiátorem, Pearl Harborem a Sherlockem Holmesem patří podle mě k tomu absolutně nejlepšímu, co tento v Německu narozený skladatel stvořil. Přestože se nedá tvrdit, že by hudební doprovod vždy ideálně dokresloval obraz, jelikož v tom se občas dějí věci tak podivné nebo dokonce i nezajímavé, že si člověk až vybaví verzi Bryana Singera, která měla být zapomenuta, a začne srovnávat. Anebo, a to teprve tomuto filmu nedělá dobrou reklamu, začne přemýšlet nad tím, jestli náhodou nemělo jít o poctu Supermanovi IV.

Samozřejmě ne z hlediska efektů, protože ty jsou v Muži z oceli naprosto úžasné (až na pár výjimek), ale nikoliv nevídané. Spíše jde o ten úhel pohledu, že jediným smyslem filmu je bazírovat na proslulé značce (podle režiséra je Sumpermanovo „esko“ po křesťanském kříži druhým nejznámějším symbolem). Tento film prostě není tím epickým dobrodružstvím, které by hlavního (super)hrdinu ukazovalo jako téměř nepřemožitelného borce pomáhajícího lidem v nesnázích a slabost majícího pouze pro novinářku Lois Laneovou. Jenže právě takový byl tehdy těsně před druhou světovou válkou záměr Jerryho Siegela a Joe Schustera. Tenhle Superman, jinak „fotr všech superhrdinů“, je prostě fakt jiný. A ne zrovna v dobrém slova smyslu. Definoval bych to ještě jinak: každý z nás si jistě někdy přál být Supermanem. Ale rozhodneně TÍMHLE Supermanem!

Prostor pro pochyby nabízí hned úvodní scéna – ten porod. Shodneme se, že Superman není člověk, ale mimozemský tvor (byť všichni na jeho planetě mají angličtinu jako hlavní řeč). Přitom se narodí úplně stejným způsobem jako lidé. A zase jsme u toho – takhle by přece měl být uvěřitelnější, né?!? Pro mě by teda bylo uvěřitelnější, kdyby se pro početí muselo spojit sedm bytostí různého pohlaví. Ve filmu je dvakrát řečeno, že „Kal-El je po mnoha letech prvním dítětem, které se narodilo přirozenou cestou (ostatní se rodí „inženýrsky“, neboli každý má předem určeno, jestli bude voják, vědec nebo třeba uklízeč). Sice není přesně vysvětleno, co se myslí tím „přirozenou cestou“, ale protože se za otce prohlašuje pouze Jor-El a za matku Lara Lor-Van (Ayelet Zurer), je jasné, že to nebude tím, co uvádím jako pro mě uvěřitelnější příklad, nýbrž s největší pravděpodobností se skutečně jedná o stejný způsob jako u nás. Mimozemská rasa na Kryptonu je tedy očividně humanoidní. V něčem až příliš.

Vzhled Kryptonu také nepůsobí nijak originálně. A ničí ho ta těžba, tak jako Pandoru v Avataru. Jeho zničení zároveň není jak z katastrofického filmu, jako tomu bylo v původním (a nejlepším) Supermanovi, a prostě je víceméně odbyté obyčejným megavýbuchem, tak jako spousta dalších věcí v tomto filmu. Na Zemi pak Clarkovo počínání tentokrát nesledujeme chronologicky, ale „na přeskáčku“. To znamená, že výjevy z dospělosti občas vystřídají ty z dětství. Zajímavě zpracovaná je scéna, kdy si začne uvědomovat své superschopnosti, když se poprvé objeví ve svém obleku a když zachraňuje lidi z ropné plošiny (takovýto směr by byl jistě působivější i zábavnější než fajnový, ale neoriginální megalomanský souboj o planetu s Generálem Zodem). Přesným opakem těchto je pak ta, kdy zachrání spolužáky ze školního autobusu, který se zřítil z mostu do řeky. Děti jsou přitom v absolutním klidu, a pak jako by si jen řekli: „Hmm, OK. Náš spolužák Clark má docela sílu.“ Tady trochu zaváhal sám režisér, ačkoliv je možné, že ji měl na starosti druhý nebo třetí štáb. Nicméně následující scéna na Kentovic farmě proto působí jaksi nepatřičně.

A jedeme dál. Jednomu z Clarkových spolužáků je věnována zvláštnější pozornost (v dospělosti ho vyhledá Lois, aby jí řekl o tom člověku, který ji na severu zachránil). Objeví se sice asi jen ve třech scénách, ale kamera jej pokaždé zabírá jakoby s větší důležitostí, jako by se jednalo o alter ego nějakého (budoucího) superhrdiny, který třeba dostane větší prostor ve zmiňované Justice League. Herecký představitel této postavy na sebe může být pyšný. Zato Kevina Costnera možná mrzí, že Muže z oceli upřednostnil před Nespoutaným Djangem, protože role Jonathana Kenta je v tomto počinu opravdu hóóódně nevděčná. Navíc některé věci, které dělá, jsou dosti pochybné a obvykle je dělají postavy v Nolanových filmech, přičemž tam se to mnohdy bere jako „propracovaný charakter“.

I tady musí řešit hlavní hrdina takřka „sophiinu volbu“. V Temném rytíři se musí titulní postava rozhodnout, jestli zachránit svou milou Rachel Dawesovou nebo Harveyho Denta, naději pro Gotham. V Muži z oceli to zachází do ještě větších extrémů, protože Superman si musí vybrat mezi „svými“ lidmi z Kryptonu a „svými“ lidmi ze Země. Myslím, že každý z vás je v tuto chvíli schopen bez problémů odpovědět na otázku: „Koho si asi tak vybere?“. A k tomu uvést minimálně dva důvody, proč tomu tak bude. Tento tah se tedy totálně míjí účinkem. Stejně jako fakt, že zvuková hladina byla naprosto přes čáru, ale to bylo zřejmě záležitostí pouze toho jednoho kina (IMAX), takže na hodnocení to nebude mít vliv. A rozhodně bych tento film nechtěl vidět ani ve 4DX (více v dohledné době v samostatném článku).

Co ještě má Muž z oceli společného s Nolanovými filmy? Bere se velice, velice, velice seriózně! Warneři by si měli uvědomit, že současný film – to není jenom Christopher Nolan! Přitom ve Snyderově bijáku nabízí se hned několik momentů, které se mohly proměnit v minimálně úsměvné. Například když si američtí vojáci uvědomí, že Superman je na jejich straně. Ten pak mezi nimi prochází, oni na něj míří, ale nestřílí. Ideální příležitost, aby jeden z nich omylem kvůli jakési nekoncetrovanosti z úžasu nad tím hrdinou v červené pláštěnce vystřelil, Superman by se na něj významně podíval a voják by se pochopitelně omluvil ... třeba.

Takhle považuje scenárista David S. Goyer za nejvtipnější tento dialog: Generál Swanwick: „Jak mám vědět, že nepůjdete proti zájmům Spojených států?“. Superman, promiňte, Muž z oceli: „No tak, generále. Vyrostl jsem v Kansasu. Američtější už ani být nemůžu.“ Nebo když jedna z postav poprvé řekne Superman, druhá se zeptá: „Kdo?“ a první odpoví: „Superman, tak mu říkají“, diváci zřejmě měli začít jásat, ale místo toho zavládlo v kině naprosté ticho. Nutno dodat, že Goyerovi se asi 3 (slovy tři) hlášky opravdu povedly, ale tuším, že dvě z nich jsou už v traileru, který o lehce rozpačitém konceptu Muže z oceli naznačil mnohé.

Včetně faktu, že kamera asi nebude zrovna tradiční. Vskutku není. Ke škodě Muže z oceli (ačkoliv, pravda, pár povedených obrázků by se našlo). I když Superman už létá (předtím chvilku skákal jako John Carter na Marsu), převažují užší velikosti záběrů, tj. polodetail, detail, případně velký detail (občas vidíme kupříkadu jen polovinu obličeje), ještě k tomu natočené z ruky, a to pro spektákl, který má působit velkolepě a epicky, rozhodně není optimální řešení. Polocelky a celky by byly jistě vhodnější. S obrazem souvisí i jedno důležité upozornění: tento film určitě nemusíte (ba možná dokonce nechcete) vidět ve 3D, které vzniklo až během postprodukce. Někdy se to sice povede i tímto způsobem (Letopisy Narnie: Plavba Jitřního poutníka, Green Lantern, Thor), ale ne v tomhle případě!

Také nebylo fér divákům de facto zatajit, že Superman je sice postava hlavní, ale našli bychom tu i minimálně jednu hlavnější. To je obrovská škoda, protože na Henrym Cavillovi je vidět, jak ohromně se snaží. Jenže koncepce Muže z oceli je holt nastavena tak, že v podstatě dělá z Russella Crowa (coby Jor-El na sebe svým projevem vždycky okamžitě strhává pozornost) lháře. Oscarový herec totiž poté, co film zhlédl, prohlásil něco ve smyslu, že „tahle role vystřelí Henryho Cavilla do hollywoodské první ligy, takže bude velmi obsazovaným.“ Osobně bych si však, bohužel, vsadil na to, že dopadne dost podobně jako Brandon Routh, který od roku 2006 na jó zajímavou nabídku nenarazil a, jak se tvrdí v Méďovi, „bydlí teď někde se Samem Jonesem, představitelem Flashe Gordona.“

Pravým opakem Henryho Cavilla bylo obsazení Michaela Shannona jako Generála Zoda. V jeho podání je tenhle padouch spíše karikatura jak z nějakého animáku či počítačové hry. Terrence Stamp, který tuto postavu mistrně ztváril v Supermanovi II, ale vlastně i v jedničce, se při sledování Muže z oceli proto musí řáchat smíchy. Zato Amy Adams potěší vždycky. Ať už hraje upjatou manželku zdánlivého vůdce náboženského hnutí, boxerovu vlivnou přítelkyni nebo známou postavu ze slavného komiksu. Neméně skvělá je Diane Lane, byť se o její roli Marthy Kentové dá říci to samé, co o té Costnerově. Laurence Fishburne předvádí v malé roličce šéfredaktora Daily Planet Perryho Whitea jeden z nejlepších výkonů své kariéry. Ovšem sám jsem byl zvědavý především na Antje Traue (Faora-Ul) která se mezinárodnímu publiku představila coby nebojácná krasavice ve skvělém Pandoru. Rozhodně se jeví býti nebezpečnější než Zod … tedy, než Generál Zod, ale ty její lehce bizarní opakované konfrontace s jedním z vojáků spíše znovu jen odvádějí pozornost od Supermana samotného.

Muž z oceli je film, kterého jsem měl za jasného kandidáta na nejlepší možné hodnocení. Jenže on je ve finále v podstatě stejně zbytečný jako Superman se vrací. I když by Henry Cavill za svůj výkon (i přípravu) zasloužil nějakou tu cenu nebo alespoň uznání, na Christophera Reevea nemá … zřejmě vůbec nikdo! Skoro se tedy nabízí otázka, jestli se vůbec vyplatí natáčet o Supermanovi další filmy, protože je pravděpodobné, že to nikdy nebude úplně ono. Tady bylo ale celkem fajn, že se tu zase „nehraje“ s krystaly. Docela zajímavé bylo, že je dlouhou dobu pouze řadovým občanem a že mu trvá, než se stane novinářem v Daily Planet, ačkoliv z filmu není tak úplně patrné, kdo všechno v té době ví, kdo je Clark Kent ve skutečnosti. Velmi by mě zajímalo, co si o tomto nejnovějším zpracování, které i přes mimořádně pokročilé (ale povětšinou neefektivně využívané) CGI efekty nepřesvědčilo, obecně myslí Margot Kidder, Terence Stamp, Sarah Douglas, Richard Donner, Richard Lester a syn Nicolase Cage Kal-El. No, a teď bych mohl ještě možná stejný počet odstavců věnovat rozboru a srovnávání superhrdinských filmů podle komiksů od Marvelu a DC Comics, ale to si třeba nechám na samostatný speciál. Musím říct, že jsem dlouho přemýšlel, jaké dát tomuto počinu hodnocení, protože mi přišlo trochu nefér házet jej do jednoho pytle s Prometheem. Na druhou stranu, ten byl alespoň zábavný tím svým unikátně dadaistickým vyzněním. To Muž z oceli pojem „filmová zábava" v podstatě nezná.