Když Boaba Coylea vyrazili z práce, vykopli z fotbalovýho týmu, rodiče se na něj vykašlali a holka mu taky zamávala, zašel do baru, kde seděl Bůh a proměnil ho v mouchu. Když Karla Krále (Jiří Langmajer) vyrazí z práce, dcera a bývalá manželka s ním nechtějí nic mít, protože je šovinista, narcis a sexista, vysloví přání stát se ženou. Během Noci splněných přání se snaží ukrýt, jenže se objeví ve stanu čarodějky Zoltany, která ho očaruje a nazítří se probudí v těle Anny Polívkové. Bude se tedy muset naučit líčit a chodit na podpatkách a vůbec tak dostane ideální příležitost zjistit, jestli to mají ženy skutečně lehčí. A kdo ví, třeba se k nim pak začne chovat pozorněji, jak si zaslouží.

Zápletka tedy už několikrát ohraná, projekty typu Mezi námi děvčaty nebo Po čem ženy touží připomínající. Opět se zabývá zápolením a rozdíly mezi muži a ženami, což je lidově strašně vděčné téma, které se spoustě lidem nikdy neomrzí. A tak není divu, že byla tahle komedie komerčně úspěšná, přestože nepřišla s žádným natolik vtipným nápadem, který by ji něčím oživil/odlišil. V podstatě dostáváme všechno, co jsme si mysleli, že dostaneme. Přitom si troufám tvrdit, že kdyby si tohle téma vzal na paškál klasik typu Billyho Wildera, dočkali bychom se podívané, na jakou by se léta vzpomínalo. I proto, že dokázal z komediálního hlediska z dané situace téměř pokaždé vytěžit maximum.

Už úvodní televizní (naštěstí nadsazená) debata skončí rvačkou za asistence Ester Kočičkové. Pak zazní jedna dobrá hláška o Ugandě, později další o bobrovi, pak se ještě na otázku, jestli je to manželka, odpoví: „Ne, kámoš.“ … A tím to hasne, co se verbálního humoru týče. O tom nonverbálním vlastně ani nemá cenu se zmiňovat. Novou šéfredaktorkou časopisu se samozřejmě stane žena (výborná Táňa Pauhofová) a Karel vypadající jako Karla začne díky náhodě pracovat na recepci, což nikomu není divné, přestože na tohle místo evidentně museli předtím přijmout jinou osobu. A také nemůže chybět zbytečný výlet na kolech na Vysočinu, kde se všichni okamžitě setkají a zjistí, že i vzor všech ctností může být své ženě nevěrný.

Co se herecký výkonů týče, hodně byla vyzdvihována Anna Polívková, která si svou roli očividně užívala. Jiří Langmajer nebo temperamentní Lenka Vlasáková se tu vlastně ukážou pouze na chvíli. Za docela zábavné můžeme označit společné výstupy představitelky hlavní role s kámošem, kterého ztvárňuje Matěj Hádek. Postupně začne mít větší význam talentová soutěž dcery v podání Sary Sandevy, u níž je jasné, že nebude důležité vyhrát, ale zúčastnit se s podporou rodičů. Velká klika, že se dá uvěřit tomu, že tatínek při té proměně v ženu prošel určitým duchovním vývojem.

Po čem muži touží by v opačném případě neměli daleko do „skvostů“ typu Dvě nevěsty a jedna svatba, shodou okolností rovněž s Annou Polívkovou v hlavní roli, ačkoliv i tam dělala, co mohla. Ale je asi dobře, že tvůrci chtěli natočit pouze nenáročnou komedii, než aby se ještě snažili o nějaký přesah, jako to zkouší kupříkladu Jiří Vejdělek, o jehož režijních možnostech není sporu, byť do jisté míry natáčí dokola jeden a ten samý film (s výjimkou Něžných vln). Dodejme ještě, že ani letos nebudeme ochuzeni o filmy, které spadají do povětšinou specifického subžánru zvaného Česká filmová komedie. A kdyby se od Špindlu či Věčně tvé nevěrné dokázaly pozvednout alespoň na úroveň Po čem muži touží, měla by mezi běžnými diváky a divačkami zavládnout po zhlédnutí spíše spokojenost.                           

FOTO: CinemArt