Nastiňme si trochu dění. Ne děj, ale dění. Mladá žena se probudí ve svém domě na samotě, který si svépomocí rekonstruuje a který obývá se svým manželem-básníkem, jenž si ve své pracovně syslí jakýsi vzácný krystal. Těžko soudit, jak dlouho už jsou spolu. Ale i kdyby to byly roky, jejich vztah pro něj vlastně přestává být důležitý, když se ve dveřích objeví host. Není důležité, že je doktor (pokud tedy mluví pravdu, což není vůbec jisté). Protože manžel by z jeho přítomnosti byl téměř jistě nadšený, ať už by šlo o vrátného, prodavače obuvi či agenta úřadníka. Právě takovou radost má i z jeho manželky, přičemž oba střídavě věnují pozornost tomu, že jejímu manželovi-hostovi zjevně není nejlépe. Později dojde v domě k vraždě a ještě později začne nezvaných hostů přibývat a žádaného soukromí ubývat. Tím spíše jde o problém, když se ti nezvaní hosté chovají přezíravě, arogantně, divně – jako by jim to všechno patřilo. Přestože manžel hlavní hrdinky tvrdí, že je ke sdílení sám vyzval, pořád by přece měly existovat nějaké hranice!

Nemusíte asi vidět plakát, abyste si v souvislosti s matkou! vzpomněli na Rosemary má děťátko (což je mimochodem v některých ohledech ještě zvláštnější film). A nemusíte asi vidět matku! vícekrát, abyste začali trochu pochybovat o duševním zdraví režiséra Darrena Aronofskyho. Tvůrce, který kdysi natočil extrémně nadhodnocovaný biják o závislostech s názvem Requiem za sen, jakoby se po Noem sám stal na něčem závislý. Možná na práškách, možná na pilulích, možná na chlastu, možná na drogách, možná na natáčení filmů. Důvod může mít různý, nicméně klidně stejný pro kteroukoliv z uvedených pěti variant.

Třeba mu už chybělo, že se o něm dlouho nemluvilo a chtěl na sebe pouze přilákat pozornost a sdělit nám, že ještě žije (byť bez věšáku, plácačky a čepice). Protože vlastně všechny jeho předchozí tituly byly hojně diskutované, ač ne vždycky jenom v dobrém. Ale špatná reklama je přece taky reklama. A jakožto (možná!) ješitný režisér, kterých se nejen po Hollywoodu pohybuje dost, by se s takovou případně určitě nějak vyrovnal. Aby tedy potopa v Noem nebyla symbolickou i pro Aronofskyho, vytvořil dílo, které bych úplně nenazýval mnohovrstevné, avšak rozhodně nabízí více možností interpretace.

Jeden z důležitých trablů spočívá v tom, že Darren Aronofsky není Christopher Nolan, protože bych bez obav rád vsadil nemalou částku na to, že kdyby matku! režíroval druhý jmenovaný, psalo by se o ní jenom v samých superlativech á la: „Pan Nolan opět ukázal, že je Pán. Způsob, jakým nás v domě provede historií lidstva, nepostrádá obratnost a inteligenci skutečných mistrů, kteří zároveň dovedou pojmenovávat věci pravými jmény a jejich díla budou žít i dávno potom, co my už tady nebudeme. Tohle trumfne i trilogii o Temném rytíři. Bravo!“ Aronofsky si bohužel zatím natolik neosvojil Nolanovu schopnost plnohodnotně ošálit diváky, tudíž má v něčem blíže třeba k Iñárrituovi. Až si toho u režiséra Dunkerku jednou všimne Peter Travers nebo nějaký jiný světově proslulý filmový kritik/Steven Spielberg nebo nějaký jiný světově proslulý režisér/Arnold Schwarzenegger nebo nějaký jiný proslulý herec, bude z toho teprve pořádná diskuze.

Ono se ovšem v Aronofskyho případě dá rozklíčovat, o co mu nejspíše šlo. Natočit podobenství/počin, který bude na hraně srozumitelnosti, v budoucnu se od něj třeba distancuje a nechá ho, aby si žil vlastním životem. Několikrát se od roku 1895 už přece stalo, že i na první pohled nesrozumitelný snímek dosáhnul postupem času kultovního statusu, což bylo samozřejmě ve výsledku dobré i pro jeho režiséra. matčina! jistá nevýhoda spočívá v tom, že ty předchozí se od počátku nesnažily o to, aby se právě takovýmito snímky staly. Už jenom ten fakt, že se název píše na začátku s malým písmenem, naznačuje ledacos. Podstatné je, že matka! i přes tu svou bizarnost (nebude náhoda, že se natáčelo na ostrově Bizard) má sílu k tomu vybudit diváky a divačky k přemýšlení nad tím, co v ní viděli.

Hlavní hrdinka je vlastně hodná holka, takže by nás mělo alespoň mírně zneklidňovat, že prakticky už od úvodu tušíme, že s tím barákem není něco v pořádku. Ale co to je? Dá se snad skrze stěny nahlédnout do minulosti či dokonce do budoucnosti? Nebo je postaven na rašeliništi, eventuálně indiánském pohřebišti? Nebo v jeho nejbližším okolí začal unikat plyn, takže jsou všechno pouhé halucinace? Jak daleko je to do města? Nějaké totiž poblíž musí být ... Kdyby nebylo, znamelo by to, že není hodná, nýbrž naivní, neřkuli přímo hloupá. A kdyby bylo u domu pole s obilím/kukuřicí, začala by se v něm objevovat znamení? Byl by to pak pořád domov?

On jím přestává být z jiného důvodu. Protože co všichni ti lidé? Jen tak si přijdou a cizopasí a nemají z toho žádný postih, proto je pán domu pozval. Čeho by mohl být ztělesněním? A co mají reprezentovat oni? Jsou to členové satanistické sekty, fanoušci, přeludy, fašisti, rasisti, Husiti, buddhisti? Smažej si snad děti k večeři? A kdo by ve skutečnosti mohla být hlavní hrdinka, když ji nadávají, že odmítla jejich nemístné návrhy, popřípadě ji neposlouchají, když jim říká, co nemají dělat? V takové situaci jí lze poradit jenom dvě věci: Uteč nebo Sejmi je všechny. Nicméně jedna z možností interpretace vybízí i k otázce, kdo je tady vlastně záporná postava?

Nikomu by nebylo příjemné, kdyby k němu vnikli cizinci. A ještě horší by bylo, kdyby je tam pozval nám blízký člověk a nerespektoval naše přání, aby odešli. Hlavní hrdinka, třebaže má kolem sebe v závěru stovky lidí, vlastně zůstává po celou dobu sama. Mimochodem, žádná z postav v matce! nemá jméno (nebo alespoň ve filmu nezazní), což však není taková pecka, jako když se o tom mluvilo v souvislosti s Cestou a některými dalšími tituly. Na druhou stranu je zároveň trochu s podivem, že se režisér s kameramanem nesnaží navodit klaustrofobní atmosféru. V Černé labuti přece fungovala precizně.

Jennifer Lawrence by měla být jedinou postavou, které rozumíme. Jakoby se v tom všem ocitla náhodou či méně šťastnou shodou okolností. Javier Bardem v roli jejího o dost staršího a na první pohled úžasného manžela jedná tak, že skrývá nějaká tajemství. (Kdyby Penélope Cruz viděla matku! před svatbou, pravděpodobně by se nikdy nevzali.) On a Jennifer spolu s prvními dvěma hosty, tedy Edem Harrisem a Michelle Pfeiffer hrají velmi dobře, byť se starší z obou hereček nechala slyšet, že své roli vůbec nerozuměla, přestože se částečně také podílela na scénáři, jak prozradí půlhodinové bonusové video na DVD. Že bychom se z něj ale dozvěděli něco vyloženě objevného, tak to rozhodně ne.

matka! obsahuje jeden už nastíněný moment, kterým jakoby nám režisér dával trochu návod. Bardemova postava po vydání úchvatné básně přijde za manželkou a řekne jí, že jeho dílo „pochopili všichni, ale každý jinak“. V případě matky! platí to samé, ale není to dost. Co od nás chce? Může jít o to nastínit fakt, že tvůrce moc chce něco znamenat, ale bez příznivců není nic, může jít o samotu, může jít o vybízení k tomu si v dnešní internetové době více hájit soukromí. Poukazuje taky na uprchlickou krizi. Neopomíná ani nesmyslnost války. Zcela jistě je jedním z témat láska. V přeneseném slova smyslu dojde na nábožensko-křesťanské motivy, avšak záměrem mohlo být ukázat koloběh života, resp. možná celého světa. Tedy za předpokladu, že nemá jít o alternativní dimenzi a místo za prostorem a časem. Protože jak jinak by se mohly stát všechny ty věci, když ani nikdo nehraje Jumanji? Aronofsky, jenž zároveň záměrně mystifikuje tím, že nakousne něco, na co vůbec nedojde, se možná stále doma směje tomu, kolik lidí řešilo a řeší tento jeho hlavolam, který ve skutečnosti třeba není ničím než pouhým kýčem. Ale v docela správnou dobu se objevivším kýčem.

FOTO: CinemArt