Další rádoby srdceryvný, emotivní biják, u něhož se všichni máme dojímat. Nad složitou situací, ve které se Mary a její strýc nacházejí. Nad Maryinou inteligencí, kdy jedná pomalu jako dospělá. I nad konkrétními scénami, ve kterých by mohlo dojít k eventuálnímu odloučení těch dvou. Není divu, že předtím se svými scénáři několikrát odmítnutý Tom Flynn napsal Velký dar za pouhých pět týdnů. Takovéto počiny se totiž s železnou pravidelností utkávají o prestižní ocenění. A tento není výjimkou, což dokazuje i fakt, že vzniknul pod hlavičkou Fox Searchlight, tak jako Brooklyn, 12 let v řetězech, Děti moje, 127 hodin, Černá labuť, Wrestler, Milionář z chatrče atd.
Pochopitelně by měl mít zároveň film i nižší rozpočet, aby mohl vydělat, měl by mít ve svém středu alespoň jednu velkou populární hvězdu a měl by být nekonfliktní v rasové otázce. To znamená, že Afroameričané by měli být kladnými postavami, nebo by rovnou mělo jít o svobodné dobráky nespravedlivě odsouzené k otroctví. Kupříkladu „barevná“ sousedka Roberta (Octavia Spencer) bude zřejmě jedinou bytostí, která Mary doopravdy rozumí, a následně Frankův advokát-černoch volí při obhajobě mnohem lidštější přístup, než jeho agresivnější bílý protějšek.
Taky by nebylo dobré zapomenout na nějaký vztah, i kdyby jen zbytečně odpoutával pozornost od ústřední zápletky. V případě Velkého daru se týká Franka (Chris Evans) a Mariiny učitelky Bonnie (Jenny Slate), která – ač krásná a chytrá – zůstávala dlouho nezadaná. A samozřejmě nemůžou chybět další věci, jako jednooká kočička, a nepřekvapivě tu najdeme i řadu klišé a standardních situací (Mary přijde domů přesně v ten moment, kdy neměla; jedna postava řekne jiné v afektu něco, co ji potom strašně mrzí a musejí si to vysvětlit a odpustit si, …). A jelikož je holčička tááák chytrá, dojde na pár vtipnéch momentů (euro v Německu; prvňáčci, co ječí na učitelku; neopravování starších lidí; rozhovor o existenci Boha). Dočkáme se i dvou pozoruhodných twistů, ale ty celkově vzato předvídatelný příběh nevytrhnou a nezmění názor na to, že takový scénář se dal klidně sesmolit i do čtrnácti dnů. Tím spíše, že při výrazu ‚ad nauseam‘ se nedodržuje tzv. „pravidlo tří“.
Natáčelo se v Savannah, údajně v nejstrašidelnějším městě USA, o němž koluje více
creepy historek, než má Praha věží nebo Finsko jezer. Škoda, že se o tomto film vůbec nezmiňuje. Místo nadpřirozených jevů si užijeme sluníčka, ačkoliv při nezdarech trochu zaprší. Největší předností Velkého daru pak nebude režie Marka Webba, jenž zvládá velkorozpočtové spektákly typu The Amazing Spider-Man 2 mnohem přesvědčivěji, nýbrž hudba a kamera, přestože se při jejich kombinaci občas pohybujeme na hranici tklivého kýče.
Velký dar zná své americké publikum, ví, co si přeje, a že mu nebude vadit, že se v mnohém vlastně jenom opakuje a že ledacos dělá hůř, než snímky, jimiž se inspiroval. Frank musí být sem tam hodně naivní (např. když se staví u rodiny s piánem a není vpuštěn dovnitř), abychom se mohli dojímat, a pak si stěžuje, že chtěl pro Mary to nejlepší, ale zároveň se tváří, jak je strašně nad věcí. Na druhou stranu potěší, že z filmu není tolik jako z The Artist či Birdmana a REVENANTU Zmrtvýchvstání cítit tak zjevná snaha o urvání těch prestižních ocenění. Tvůrci Velkého daru prostě chtěli udělat líbivý film. A když už se spekuluje o zkřížení sérii Underworld a Resident Evil, mohlo by být hezké, kdyby někdy vzniknul crossover Velkého daru a Jeremyho (minirecenze TADY).
FOTO: cinema.de