Na jednu stranu je to férové, protože se natáčelo především v České republice. Nejen v Praze (v centru a na Barrandově), ale třeba i na Hluboké, na hradě v Lipnici nad Sázavou, na zámku Kačina či v tunelu na rozestavěném úseku dálnice D8 kousek od Lovosic. Nicméně je třeba dodat, že u nás se světová premiéra nekonala, protože film byl už předtím uveden zhruba ve třiceti zemích, včetně Gruzie, Indonésie, Brazílie, Filipín, Německa, Mexika, Guatemaly, Kuvajtu, Makedonie nebo Estonska. Ale to jenom tak pro zajímavost/pro lepší přehled.

Upírka Selene se minule setkala se svou dcerou Eve, která v Krvavých válkách bude zajímat nového vůdce lykanů Mariuse. Pokud se mu podaří získat její lykansko-upíří krev, stane se jeho smečka takřka neporazitelnou. Nebo tak nějak. Na straně Selene stojí i David, kterého rovněž potkala po svém Probuzení. Stejně jako jeho otce Thomase, který je velice moudrý, ale přesto nevidí, že s ním manipuluje kolegyně Semina, jež si tak trochu jako Ava Lord dokáže omotat kolem prstu téměř kohokoliv (byť k tomu využívá trochu jiných metod), včetně nepřemýšlivého ňoumy jménem Varga. Po jednom souboji v kleci a jednom zákeřném zabití jsou nuceny dvě postavy, z nichž jedna je Selene, putovat na sever.

Tady dojde k v rámci série k zajímavé věci. Na místě zvaném Var Dohr, což opravdu zní jako z Pána prstenů nebo Hobita, natrefí na bílé upíry, kteří nevyhledávají konflikty a kteří dělají zvláštní rituály, čímž vás mohou dostat do Posvátného světa. O co tam konkrétně jde a jak takové místo konkrétně vypadá, se úplně přesně nedozvíme, ačkoliv závěrečná scéna to možná naznačuje … a možná taky ne. Jelikož zatímco u většiny filmů zůstávají ve finálním sestřihu i věci, které tam vůbec zůstat nemusely, v Underworldu: Krvavých válkách je tomu přesně naopak – tady prostě něco chybí.

Přitom se jedná o takové věci, které by byly důležité pro správný rozvoj/vývoj samotného příběhu, avšak najdou se tu i zdánlivé drobnosti, jako třeba když Selene a David putují pěšky, najednou jednou na koních, pak jsou zase bez koní. Přenechal jim je někdo, ať už dobrovolně nebo po násilném přinucení? Proměnili v koně jiná zvířata? Nebo jak se k nim dostali a co se s nimi stalo potom? Tempo a styl vyprávění je prostě jaksi „šizený“. Střihač Peter Amundson přitom není v rámci série žádným nováčkem a na kontě má kupříkladu sci-fi Osudový dotek, kde představuje střihová skladba naprosto zásadní složku. Tentokrát se ale zřejmě stal obětí buď debutují režisérky Anny Foerster (jinak velice milá paní), nebo producentského práva na final cut.

Z tohoho pohledu dopadla nejbídněji úvodní akční scéna. Útržkovitě/Mozaikově (tj. v tomhle případě hrozně) sestříhaná. A píšu o tom nejen proto, že za těchto okolností není možné mě zahlédnout coby mrtvolu v té dodávce za Kate Beckinsale. O přidání této jedné akční scény bylo rozhodnuto až v době, když už se film natáčel. A to nikdy není dobré. V Underworldu: Krvavých válkách je to navíc tak trochu v rozporu s tím, co je řečeno později. Vůbec se nabízí otázka, jak dlouho po čtvrtém dílu se odehrává pětka (rekapitulace na začátku na to neodpoví). Protože je zase temnější a přesunutí do Prahy s její unikátní architekturou působí dojmem, že mezitím došlo k nějaké zásadní události, kterou jsme prošvihli. Nebo co se třeba stalo s lidmi?

Zatímco první tři díly měly hodně blízko k hororovému žánru, čtyřka byla spíše akčňákem, respektive takovou snadno stravitelnou akční jednohubkou, Underworld: Krvavé války jsou něco mezi tím. I když nezapřou snahu přiblížit se jedničce a dvojce. Co se vizuální stránky a atmosféry týče, dá se s klidem napsat, že se to určitě povedlo. Co se efektů týče, některé se nepovedly – ta digitální krev fakt není dobrá. Upírské filmy by prostě měly být pro větší působivost s krví jako v Od soumraku do úsvitu, Blade, Upíři (to by bylo totálně skvělé, kdyby John Carpenter režíroval underworldský film! Bohužel se to ale asi nikdy nestane …) a tak podobně.

A co se režie týče, Len Wiseman zvládá tuhle profesi líp, než Patrick Tatopoulos, Anna Foerster a Marlind & Stein dohromady. Na debut na poli celovečerního filmu to ale paní režisérka zvládla celkově vzato docela dobře. Až na ty akční scény (třeba šermování je hodně legrační), které měl ale vesměs taky na starosti jiný štáb. Zaujala jediná – souboj na ledě. Dokonce natolik, že až připomenul zúčtování s Azogem Znesvětiletem v Hobitovi: Bitvě pěti armád. Škoda, že tvůrci nedostali k dispozici tak o deset milionů vyšší rozpočet. Ledacos mohlo nepochybně dopadnout líbivěji a hlavně epičtěji, což by si tenhle počin zasloužil pomalu ze všeho nejvíc.

Ještě se zmiňme o obsazení. Charles Dance v naprostém pořádku. Jednak proto, že se objevil už v minulé části, a jednak proto, že takovéto a podobné projekty si bez jeho účasti prakticky už ani není možné představit (viz také Drákula: Neznámá legenda, Victor Frankenstein, Pýcha, předsudek a zombie). Výtečně zapadly nové ženské postavy, představované Svetou Drigou, Clementine Nicholson a Larou Pulver, která svůj velký prostor dokázala plnohodnotně využít, takže není divu, že se pomalu staví na roveň postavy hlavní. Naopak Tobias Menzies jakožto největší záporák nula nula nic.

Underworld: Krvavé války mají trochu zavádějící podtitul, neboť ty války nejsou zase až tak krvavé a vlastně to nejsou ani války, nýbrž spíše bitvy. Cool název pro další část by tak mohl být třeba Underworld: Selene Reborn. Asi se najdou tací, kteří tenhle biják zkritizují ze všech stran, ale pro mě jde o zábavné béčko s několika dobrými nápady (ač se to úplně nejlepší v podstatě objevuje už v trailerech a scénář je jinak hodně průměrný), s pěknou vizuální stránkou, známými domácími lokacemi a s Kate Beckinsale v tom naprosto senzačním a dokonalém kostýmu!!! Jenom se nabízí otázka, co s touhle sérii dál. Tvůrci patrně zvolí nějakou méně zajímavou cestu. Přitom teoretické možnosti by se nabízely zajímavé, včetně stále zamýšleného crossoveru se sérii Resident Evil, jejíž Poslední kapitola nás čeká na konci ledna. Tak uvidíme, jak se to vymyslí.

FOTO: Falcon