Fitzcarraldo

Nic není nemožné, ou jé... aneb cimrmanovský   projekt skutečného Carlose Fitzcarralda nemohl   přenést na plátno nikdo menší, než   výstřední Werner Herzog, triumfujíc nejen   monstrózní akcí samotnou, ale i fascinujícím   spojením operních árií s divokou přírodou a   především postavou rozsévače pomníků   neúspěchu po celé peruánské Amazonii, ve   které by leckdo mohl být vystaven posměchu   diváka, ne tak pološílený Klaus Kinski. Dílo   samotné (ano, označení dílo je zde zcela   namístě) mě inspirovalo k podrobnějšímu   zkoumání skutečné osoby, jenž podnikla   riskantní přesun (jeho parník však vážil   desetkrát méně, než ten filmový), a která   se, není divu, dožila jen třiceti pěti let.   Filmování samotné provázelo napětí, jehož   hlavním zdrojem byl Klaus Kinski se svými   výbuchy hněvu, dokonce jeden z kmenových   náčelníků učinil Herzogovi nabídku, že pro   něj Kinského zavraždí, ten odmítl kvůli   dokončení natáčení... :-)

Fitzcarraldo
Patří mezi 501 filmů, které musíte   vidět.
Výpravný film, natáčený v Amozonii,   jehož průběh poznamenalo několik úmrtí v   štábu. Prales holt není vhodné místo pro   takové projekty. Hlavní hrdina, výborný Klaus   Kinski, který pro mě začíná být po   shlédnutí téměř celé jeho filmografie   jedním z nejlepších herců naší planety, je   natolik elegantně šílený, že ho prostě musí   žrát každý. Já osobně mu fandil z celého   srdce.
Samotné natáčení bylo něco jako   přeprava lodi přes horu. V té době si mohli o   speciálních efektech nechat jenom zdát, a tak   všechno co vidíme na plátně, odehrálo se i ve   skutečnosti. Neuvěřitelné. Navíc příběh je   i inspirován skutečnými událostmi, to   znamená, že takový člověk, který si chtěl   splnit svůj sen, existoval nejen jako režisér,   ale i jako opravdový milovník opery.
Já   osobně nejsem až tak expert na tento žánr   hudby a nějak extra ho nevyhledávám (jestli   jsem byl na opeře v divadle pětkrát, tak je to   moc), ale sem mi to pasovalo. Deštný les a k   tomu líbezné melodie, stačí se jen   zaposlouchat...

obdivuhodný blázen
Nevím, jak jinak Fitzcarralda nazvat.   Obdivuhodný a geniální. Jen samotný námět je   něco těžko uvěřitelného a Herzogovo   přenesení na filmové plátno je pro mě   pomyslný vrchol filmařského umění. Ten film   má tolik poloh, že vůbec nevím, co dříve   vychválit. Scény z operního prostředí mu   dodávají na vznešenosti, scény z lodi   proplouvající tím nejdivočejším peruánským   pralesem za doprovodu operních árií linoucích   se z historického gramofonu v nejvyšší možné   míře vydráždí vaši nervovou soustavu, neboť   předem více, že něco přijde, ale naprosto   nevíte co. No a nejslavnější scéna z filmu   – přetahování lodi přes kopec, tu u mě   doposud nikdo nepřekonal a myslím si, že ani   při použití nejmodernější filmařské   techniky už nepřekoná. Mezitím vším ten   zmiňovaný obdivuhodný hyperaktivní blázen   Klaus Kinski (při nejlepší vůli si nedokážu   nikoho lepšího představit). Neméně skvěle se   zhostila své role i Claudia Cardinale. Vůbec se   nedivím různým kapacitám z oblasti filmové   kritiky, že řadí ten film do jakési Top   sestavy všech dob, nebo mezi snímky, které   určitě musíte vidět, než zemřete. Já jej do   těchto žebříčků řadím taky a věřím, že   to po shlédnutí uděláte také. Je to film,   který vás okouzlí, zmrazí, uhrane zhypnotizuje   i pobaví, a slibuji, že ve vaší mysli nikdy   nezapadne do zapomnění. Kdo neviděl,   neváhejte. Není sice jednoduché jej sehnat, ale   vynaložené úsilí stojí za to.