Představitel čerta Uriáše z pohádky Anděl páně 2.
Jiří Dvořák: Na tom se shodneme, protože točit dvojku je vždycky riziko. A potřebujete k tomu nějaký dobrý základ, a to je scénář, na který jsme čekali jedenáct let. Nebo čekali, my jsme říkali, že je to pitomost, že už jsme na to staří a Jirka Strach se za našimi zády dohodnul s Markem Epsteinem, který měl úžasný nápad, a pak nám vlastně nezbylo nic jiného, než si po jedenácti letech zase vzít ty paruky a dělat, že jsme mladí.
FDb: Co vás nejvíc baví na hraní téhle postavy?
Jiří Dvořák: No, já bych spíš řekl, že mě hodně baví ta souhra. A teď nemyslím jenom nás dvou s Ivanem, ale samozřejmě i s Jirkou a s celým tím týmem. Protože Jirka má ten dar, že si dokáže udělat kolem sebe tým lidí, který je pracovitý, tvůrčí a ještě je u toho sranda. Tak tohle mě baví nejvíc.
FDb: Natáčíte rád dobové filmy?
Jiří Dvořák: Tak ty dobovky mají svoje kouzlo. Já nemám rád takový ten absolutní civilismus, kdy v podstatě těm hercům dneska ani nerozumíte, protože chtějí být tak přirození. A tím pádem je to nepřirozené. Ale u těch dobovek vás to nějak vždycky nakopne do nějaké figury a tu figuru musíte víc držet. Takže já mám rád dobovky.
FDb: Co pro vás bylo na natáčení Anděla páně 2 nejnáročnější?
Jiří Dvořák: Jak putujeme v tom sněhu. Protože mi vůbec nebylo dobře a nad námi lítal ten dron, protože Jirka si chtěl hrát, jelikož to u prvního filmu nebylo. A my jsme chodili těma pláněma po kolena ve sněhu v té zimě a s horečkou … to mi bylo ouvej.
FDb: A jaké bylo úplně nejnáročnější natáčení, které jste kdy dělal?
Jiří Dvořák: Které jsem kdy dělal? O tom jsem, abych pravdu řekl, nikdy nepřemýšlel. Ale ono na každém natáčení se vždycky najde něco, co vás docela vyšťaví. Ale v poslední době u mě přetrvává právě Anděl páně 2 na té Šumavě.
FDb: Anděl páně 2 je samozřejmě pohádka. Máte nějaké oblíbené?
Jiří Dvořák: Mám oblíbené pohádky. Nechci říkat takovou to klasiku, protože to má rád každý. Já mám rád pohádky! A mám pocit, že ty pohádky, co se točí v současné době, přestávají být pohádkami. Že se do toho cpe dost psychologie a filozofie a zatěžkává se to. A mám pocit, že ty děti se v tom ztrácí a najednou už tam není ten hodný princ, kterému můžou fandit a ten zlý černokněžník. Tím samozřejmě nechci říkat, že pohádky mají být černobílé. To v žádném případě! Já mám rád třeba Anděla páně.
FDb: Nebo Pohádky pro Emu …
Jiří Dvořák: (smích) No, to taky není úplně pohádka.
FDb: Čím si vás teda Pohádky pro Emu získaly?
Jiří Dvořák: Scénářem. Já jsem to přečetl na jeden dech. A to je pro mě vždycky známka toho,
že má smysl do toho vstoupit, byť teda rolí, která není příliš sympatická. To je hroznej parchant. Ale má to nějakou poezii a poetiku, víceméně to dobře dopadne. Je tam nějaká naděje, což si myslím, že je v dnešní době strašně důležité dělat věci, kde je naděje. Takže tímhle si mě získaly.
FDb: Nezahrál byste si býval radši postavu, kterou hraje Ondřej Vetchý?
Jiří Dvořák: Ne, protože podle mého soudu to Ondra zahrál moc, moc dobře. A vůbec ho nechci urazit, ale dlouho jsem ho neviděl hrát na tuhle strunu. Mně se to moc líbilo, jak to zahrál.
FDb: Mluvil jste u Anděla páně 2 do scénáře?
Jiří Dvořák: My vždycky mluvíme s Ivanem do scénáře. To je součást naší práce. Ale té tvůrčí. To znamená, že neříkáme, že to je blbý, ale: „Hele, tady mám pocit, že to trochu kulhá.“ A my jsme se scházeli s Jirkou, s Ivanem a s Markem. Ti dva si mysleli, že přinesli hotový scénář, ale pak zjistili, že my do toho chceme taky něco říct. A pak se to nějak doťuklo a řekli jsme si, že takhle už to můžeme natočit.
FDb: Můžete uvést z filmu něco, co byl konkrétně váš nápad?
Jiří Dvořák: Nemůžu, protože ona to je fakt týmová práce. A nechci si přivlastňovat nějaký podíl, takhle vytržený z kontextu toho týmu, protože by to ani nebyla pravda. Někdo něco řekne, ten druhý to dotvoří, nebo to popře. Nebo řekne, že to je kravina. Takže nemůžu říct, že konkrétně tohle je můj nápad.
FDb: Natáčeli jste potom striktně podle toho scénáře nebo se na place stalo, že jste se od něj i výrazněji odchýlili?
Jiří Dvořák: Ne! Tam byly jenom nějaké takové drobnější věci, protože Ivan rád hodně improvizuje a já se ho musím chytnout, protože pak bych vypadal jako idiot, že jo? Ale ta kostra byla daná a nic zásadního se na ní nezměnilo.
FDb: Původní Anděl páně se stal divácky velice oblíbeným filmem. Třeba u hollywoodských velkofilmů je běžné, že pak vycházejí i akční figurky, například Thor, Iron Man, Terminátor a další. Nemrzí vás, že nejsou i u Anděla páně?
Jiří Dvořák: (smích) Já nevím, tak třeba to naše producentky ještě napadne. Uvidíme, jak dopadne ta dvojka. Ale zas na druhou stranu nevím, jestli bych chtěl, aby si děti po sobě házely mnou a Trojanem. (smích) Ale myslím si, že tohle je opravdu americká specializace. U nás si nic takového nepamatuju. Třeba co je slavnějšího než Tři oříšky pro Popelku. Ale že by se tady někde válely umělohmotné Popelky, to si teda nepamatuju.
FDb: V jakých dalších projektech vás budeme moct vidět příště?
Jiří Dvořák: Tak teď točím s Jirkou pokračování Labyrintu. A pak znovu s Jirkou a s Ivanem někdy na jaře pokračování Ďáblovy lsti a Ztracené brány. Další tři díly.
FOTO: Falcon
