Když byl John ještě malý, neměl žádné kamarády. Proto mu udělalo obrovskou radost, když pod vánočním stromečkem našel velkého plyšového medvěda. Přál si, aby obživl, a jelikož si vybral (byť nevědomky) vhodný okamžik, skutečně se tak stalo. Vymyslel pro něho trefné jméno Ted a stali se „nerozlučnou Hromovou dvojkou“. Ostatní byli sice z tohoto zázraku neprve velmi šokovaní, ale postupem času se z Teda stala celebrita, díky čemuž se dostal i do zábavných televizních show a potkal spoustu vlivních lidí, včetně zpěvačky Norah Jones.

Teď už je John velký, ale to neznamená, že by Ted skončil někde na půdě v nějaké krabici. V jeho případě by to stejně ani nešlo, neboť by tam dlouho nevydržel a asi by si šel po svých, kam by se mu zachtělo. Místo toho spolu s Johnem hulí, chlastají, nadávají, koukají na Flashe Gordona a jinak zevlují. Zase se ale musí nechat, že když je třeba, odveze Ted nejlepšího kámoše bez remcání autem do práce, byť ne zrovna včas. Jenže John chodí už čtvrtým rokem s Lori, které připadá, že před ní plyšáka upřednostňuje, přičemž se kvůli tomu stává nespolehlivým. Proto mu naznačí, že je možná ta správná doba, aby se Ted už konečně osamostatnil.

Protože se raději, než na, dejme tomu, čtyři půlhodinové epizody nějakého seriálu podívám na dvouhodivný film, nebyl jsem doposud s tvorbou Setha MacFarlanea důkladněji seznámen. Jediné, co jsem věděl, že je tvůrcem seriálu Family Guy (aka Griffinovi), ze kterého jsem doposud viděl pouze toto (jistě si vzpomínáte, jak se Christian Bale na place Terminator Salvation rozhněval na kameramana). Ditribuční materiály označují MacFarlanea za „komediální eso součsné Americky“. O tom by se jistě dalo dlouze polemizovat, protože takovýchto „es“ se mají za velkou louží určitě více. Nicméně jeho první celovečerní hraný film Méďa, v originále Ted, nám divákům rozhodně dává dost důvodů se smát.

Titulní postavou je ten oživlý medvěd, kterého vlastně „předehrál" režisér. Díky technologii motion capture se opět podařilo tvůrcům dosáhnout maximáně realistických pohybů, že kolikrát k zábavě postačí pouze sledovat Tedovu chůzi. Jinak se však jedná o flákače, za což nepochybně může Johnova „výchova“. Sice chodí do práce, ale spíše jen proto, aby tam mohl balit sexy kolegyni. Mnohem raději však pořádá party ve svém novém bytě, přičemž na jednu z nich se dostaví Sam J. Jones alias Flash Gordon!

Ano, dílo mnohými považované za „tak nemožné, až je vlastně dobré,“ se skutečně stalo nedílnou součástí zábavy hlavních hrdinů, a tím pádem i celého filmu. Pokud jste tuto šílenost z roku 1981 viděli, pak si Méďu nemůžete nechat ujít. A pokud jste ji neviděli, asi pro vás některé vtípky nebudou tak docela pochopitelné, ale to nemusí vadit, protože ve filmu je jich dost. Tedy, ne že by jich bylo v každé scéně několik. Obzvláště po úvodních fotkama doprovázených titulkách bude více těch sprostějších a „vnitroamerických“, ale dohromady jich je přibližně 5-8 natolik geniálních, že jsem se opravdu dlouho nemohl přestat smát. Namátkou můžeme jmenovat setkání Lori a Johna v roce 2008, souboj plyšák vs. kachna či závěrečné shrnutí.

Podstatnou úlohu sehraje také a jistý týpek jménem Danny, který chce Teda koupit pro svého lehce obézního a agresivního (možná) syna Roberta. Dannyho hraje Giovanni Ribisi, který se lotes objevil s Markem Wahlbergem už v thrilleru Kontraband. Tentokrát si znovu zahrál zápornou postavu, ale spíše než o drsného gangstera se jedná o vyšinutého podivína. Ribisi si rozhodně nemůže stěžovat na to, že by se v této roli nemohl vyřádit. A to nejen díky svým procítěným tanečním kreacím, ale prostě kvůli celkovému charakteru této postavy.

Hlavní plně člověčí role ztvárnili, jak uvedeno, Mark Wahlberg a Mila Kunis, kteří se spolu před kamerou setkali ve výrazně podprůměrné záležitosti podle oblíbené videohry nazvané Max Payne. Jedině dobře, že se spolu znají už další dobu, neboť chemie mezi nimi funguje takřka na výbornou. Herecké výkony však předvádějí pouze pro daný žánr standardní, ačkoliv je pravda, že měli stíženou pozici tím, že medvěda jakožto svého spoluhráče v podstatě vůbec neviděli. MacFarlane má evidentně ve vedení herců velké rezervy a v mnoha scénách jako by je spíše nechal improvizovat a soustředil se především na svůj herecký výkon a na to, aby do scén Ted vždy dokonale zapadl, a aby vypadal vždy co možná nejrealističtěji, což se povedlo znamenitě.

Méďa (Ted) je na první pohled roztomilý plyšový medvídek, kterého byste klidně koupili svým dětem, ale hned na ten druhý si nelze nevšimnout, že by rozhodně nebyl tou nejsprávnější hračkou. Tvůrci se znovu nevyhýbají sprostým vtípkům, které v dnešní době najdeme téměř v každé komedii, ovšem tentokrát jsou ještě snesitelné, a na rozdíl třeba od tvorby Sachy Barona Cohena, nezesměšňují úplně všechno, co je napadne, ale útočí ve větší míře na kolegy a kolegyně z branže. Nicméně i přes některé předvídatelné momenty jde o jednu z nejoriginálnějších komedií tohoto roku! A to se dá ještě říci, že potenciál titulní postavy nebyl naplno využitý.