Když se Predátor pro pokračování přesunul z pralesa do města, ukázalo se to jako docela dobrý nápad. Když se Smrtelné zlo: Probuzení přesunulo z chatky hluboko v lesích do města, ošidilo se tím o výrazný hororový element, protože nejen duchařské příběhy odehrávající se na opuštěných místech většinou fungují velmi dobře, jelikož vyvolávají o to větší obavu o sympatické postavy – za předpokladu, že film takové ve svém středu má – a to z toho důvodu, že prostě víme, že poblíž není nikdo, kdo by jim eventuálně ze svízelné situace pomohl. Tady je nějaký ten soused, který se ohání brokovnicí. A samozřejmě dojde i na motorovou pilu, protože ta k téhle franšíze patří stejně neodmyslitelně jako k té, kterou započala tahle klasika.

Na začátku lesní duch prolétá lesní krajinou. Akorát to tentokrát není lesní duch, nýbrž dron, který doletí k jezeru. U něj sedí holčina jménem Teresa, jejíž příbuzné Jessice není nějak dobře. Není to koronavirus ani menstruace. Byla totiž posednuta démony z Naturan Demanto, což je kniha známá též jako Necronomicon – Kniha mrtvých. Jess vyletí nad vodní hladinu a stylově se za ní objeví název filmu. Jak se z mladé ženy stala démonická „zombie“? Dozvíme se záhy, jelikož se vrátíme o den zpátky, abychom se seznámili s Beth, která je groupie čili žena, která má zájem o sexuální styk s celebritami. Právě zjistila, že neplánovaně čeká mimčo, takže zbývá jediná možnost: vyrazit pro útěchu za starší ségrou Ellie, co v losangeleském bytě sama vychovává tři děti: Dannyho, Briget a Kassie. A co si budeme povídat, na první pohled je to taková „family of weirdos“, tedy rodina podivínů, ale tvůrců v čele s režisém Lee Croninem se nakonec podaří probudit náš zájem o ně.

 










 

V garážích (vzpomeňme na výživné P2) vytvoří zemětřesení prasklinu, která ukrývá tajemství v podobě nepředstavitelného zla. Výše jmenovaná kniha nejde otevřít, dokud není potřísněna krví. Přiložený zvukový záznam zase na první poslech nezní vábně, a zároveň na něm promlouvá duchovní z roku 1923 o svých strašidelných zážitcích. Zlo přebírá kontrolu a jako první to schytá temnou entitou ve výtahu zmučená Ellie. Není bez zajímavosti, že její představitelce Alysse Sutherland to coby bývalé modelce velmi sluší i s tím creepy mrtvolným make-upem a že v některých záběrech, pochopitelně ještě před tou proměnou (!), není nepodobná Báře Seidlové.

Nicméně štafetový kolík po Jane Levy v pozici hlavní hrdinky převzala Lily Sullivan, která stejně jako v předchozím odstavci uvedená kolegyně pochází z Austrálie … a přitom se natáčelo na Novém Zélandu. Ale to není až tak důležité jako skutečnost, že celý film s přehledem utáhne a že si na rozdíl od ostatních ve svém jednání nepočíná nelogicky, resp. ve svém jednání nepočíná nelogicky v porovnání s postavami z většiny současných hororových projektů. Protože se hodně shodí tím, že v době, kdy se přestává příšer bát, zbrkle nastoupí s malou Kassie (u níž je naopak pochopitelné, že se nechá zviklat líbeznými řečmi její maminky, která už přitom není její maminkou) do výtahu, o kterém ví, že si začal žít svým vlastním životem zabijáka.

 










 

Na druhou stranu se díky tomu dočkáme vcelku výživné scény, která jednak nepatrně evokuje Osvícení a jednak si při ní uvědomíme, že červenou barvou potřísněný lidský obličej vypadá na plátně (zdůrazňuju: NA PLÁTNĚ) hodně dobře. Lee Cronin ukázal, že je velmi schopný řemeslník a že se mu podařilo optimálně sladit všechny natáčecí složky, protože více záběrů přesně takovou milimetrově přesnou spolupráci departmentů potřebovalo. V některých ohledech se nezdráhá, tak jako tehdy Fede Alvarez, výrazněji přitlačit na pilu (vzhledem ke zmínce v prvním odstavci to v závěru platí i doslova). Ovšem v porovnání s body horory Davida Cronenberga, tj. nejen s Mouchou, se pořád jedná o slabší odvar.  

Smrtelné zlo: Probuzení není precizní horor, ale v rámci toho, co se v žánru ve 21. století urodilo, bude jistě patřit k těm lepším. Z tohoto důvodu se rozhodně vyplatí jej vidět na velkém plátně v kině, byť se dá tvrdit, že nesází na originalitu jako spíše na osvědčené postupy. Ve srovnání s původní trilogií má tedy nejblíže k jedničce, jelikož se oproti dvojce a trojce do značné míry vyhýbá (černo)humorným momentům. Ovšem do budoucna by patrně bylo zajímavější místo přímého sequelu, pro který si tvůrci v podstatě připravili půdičku, spíše natočit prequel a vrátit se v něm do středověku. To by se teoreticky mohlo stát, jelikož Sam Raimi chce podle nejnovějších zpráv údajně přidat do série každé dva tři roky jeden další korálek.

FOTO: Vertical Entertainment