Cerven

Recenze: Imaginární přátelé

Vydáno dne 29.05.2024
John Krasinski startoval sérii Tiché místo, jejíž prequelový film přijde do kin koncem června 2024. Místo něj však režíroval tenhle bijásek, který chtěl koncipovat tak, aby si ho užila celá rodina. Myšlenka dobrá, ale co provedení? 

 










 

Vzpomínáte si na svoje imaginární kamarády z dětství? Já ne. A to z toho prostého důvodu, že jsem nikdy žádné neměl. A naopak existují i tací, kteří si je uchovali až do dospělosti (a ještě dál). Takoví si tenhle počin patrně užijí víc, třebaže i ti, kteří imaginární kamarády neměli, vědí, že existují děti, které je měly. Režisér a scenárista se neinspiroval ani knihou, ani (divadelní) hrou, ani akčními figurkami, ale přesto nejde námět označit za původní, jelikož se nabízí spojitost jistým kultovním projektem, o kterém později. Krasinski chtěl hrát i na dojemnou strunu, ale hrubě se mu to nedaří, neboť zřejmě předpokládal, že na jeho film vyrazí lidé, kteří nikdy předtím žádný jiný neviděli. Že tohle nefunguje, rozhodně nelze svádět na český dabing, který se naopak pohybuje na velmi dobré úrovni. Ačkoli někteří si asi postěžují, že by přeci jen raději slyšeli Emily Blunt, George Clooneyho, Stevea Carella, Bradleyho Coopera, Matta Damona, Sama Rockwella, Mayu Rudolph či Blake Lively, kteří postavičky namluvili v originálním anglickém znění.

Bea je holčička, které bylo 12 roků a která bydlí už jenom s tátou. Ten je „rozbitý“, a tak jej musí doktoři spravit. Místo, kde se tak má stát, přitom rodině v minulosti nepřineslo štěstí. Nicméně otec je věčný optimista a vtipálek, který svými skutky rozesmívá všechny kolem sebe, přičemž se nedá tvrdit, že by se jednalo o jeho obranu před světem, který ho připravil o manželku a který si pro něj teď připravil další potenciální nástrahu, byť by neměla být nijak závažná. Prostě je od přírody takový veselý. Každopádně, Bea bude muset jít bydlet k babičce, která kdysi tancovala, a tak ji Krasinski nechá zatancovat znovu, což v sále přítomné děti evidentně nechápaly. A k dětskému nepochopení dává záminku častěji.

Nicméně, ve stejném baráku bydlí kromě paní domácí taky prazvláštní stvoření, jaká by z logického úhlu pohledu neměla existovat. Přesto je hlavní hrdinka vidí. Brzy poté, co se setká s Kvítkem, resp. Kvítkou a Modrousem a pochopitelně taky neviditelným "Káďou", se jí dostane vysvětlení od pana Calvina (hraje ho Ryan Reynolds, ale patrně nemá jít o sofistikovanou referenci na výbornou sci-fi Život, kde jest tento herec brutálně terminován učenlivou mimozemskou bytostí, jaká v dobré víře dostane tohle jméno, čímž myslím jméno Calvin, nikoli Ryan Reynolds), který imaginární přátele také vidí. Nabízí se otázka, co s nimi. Teoreticky by šlo je nabídnout dalším dětem, jako třeba Benjaminovi, který si coby nešika láme kosti, případně by se dalo vypátrat děti, které si je vymyslely a ze kterých jsou teď patrně už dospělí lidé.

 










 

Zmiňovaný Ryan Reynolds tedy s Imaginárními přáteli navazuje na Pokémona. Každopádně takhle odlehčené snímky, k nimž lze přičíst Free Guye a v podstatě i Deadpoola, mu určitě svědčí. Největší předností bude ovšem Cailey Fleming v hlavní roli, která se zdá býti ještě talentovanější než McKenna Grace a Julia Butters. Právě na ní tenhle film do značné míry stojí, přestože téma vlastně umožňovalo režisérovi ve vyprávění velikou volnost a pestrost. Toho však využil, protože chtěl za každou cenu dojímat, aniž by přitom myslel na to, pro koho hlavně natáčí. Jenže dojímající disciplínu ovládají zcela mistrně pouze velikáni. A to bude pravděpodobně jeden z důvodů, proč Krasinski není řazen na roveň Jamese Camerona nebo Stevena Spielberga.

Imaginární přátelé jsou do značné míry variací na Šestý smysl, akorát tedy pro děti. Zatímco M. Night Shyamalan přišel s dokonalým a vpravdě nečekaným finálním twistem, ten v podání Krasinskiho je – spolu s několika jeho dalšími postupy – natolik čitelný, že jím de facto uráží inteligenci dospělých diváků a divaček, kdežto těm mladým zřejmě nic neřekne. Ten potenciál byl přitom určitě globální, poněvadž využívat dětské představivosti a kamarádit se s někým, kdo neexistuje, není výhradní výsada malých Američánků. Kdyby to býval autor podal s patřičnou promyšleností, mohla se teoreticky zrodit nová kultovní záležitost. Taková, jaká by v současnosti téměř jistě způsobila internetové titulky typu: „Vědecká studie potvrdila, že po filmu Imaginární přátelé u dětí na celém světě prudce stoupnul počet imaginárních přátel.“ V článku by se pak dál mohlo klidně psát o tom, že se tak nestalo jen u dětí. Takže nakonec můžeme této novince přičíst k dobru, že takový dopad mít nebude, jelikož mít i v dospělosti imaginárního kamaráda může být někdy nebezpečné, jak ostatně můžeme vidět tady či tady

FOTO: CinemArt
Hodnocení autora: 5/105/105/105/105/105/105/105/105/105/10
(Autor: Tomáš Kordík)
 

Kino

Recenze: Mizerové: Na život a na smrt

Michael Bay (ano, TEN Michael Bay!) čtyřku znovu ani nerežíruje, ani neprodukuje, ale zato v ní má cameo, tak jako ve trojce... celý článek

DVD

Recenze: Muž Taiči

Keanu Reeves bude v polovině června 2024 se svou skupinou Dogstar na festivalu Rock for People. A my si připomeneme jeho dosud jediný režisérský... celý článek
Reklama
Reklama
Reklama