NOVĚ můžete filtrovat filmy a seriály také dle streamovacích služeb

Recenze: Texaský masakr motorovou pilou (1974)

Vydáno dne 24.08.2021 (706 přečtení)
Tentokráte o jednom z nejzásadnějších hororových děl, které ani necelých padesát roků po premiéře neztratilo téměř nic ze své působivosti. 

 










 

Takže, máme tady pět kladných postav (z toho dvě ženy), které se prostě vyjedou podívat na hrobeček a při té příležitosti to natáhnou ke staré rodinné usedlosti. Vlastně ani není důležité, jestli jsou mezi nimi vztahy příbuzenské nebo pouze přátelské. Je jedno, jestli je jeden hendicapovaný - do průšvihu se totiž řítí všichni. A není ani podstatné, že návštěva usedlosti neměla žádný hluboký význam. Ač tak vypadá, není zcela osamocená. V blízkém okolí se nachází benzínka … A také dům, který se na první pohled neliší od tisíců jiných domů v tehdejších (i dnešních) USA. Jenže na ten druhý se v domě dějí věci, jaké nechce nikdo zažít, protože by je nemusel přežít.

Tenkrát se mělo věřit, že tento počin vzniknul podle skutečné události. Avšak – na rozdíl od vražd v Amityville – šlo pouze o nápad režiséra Tobe Hoopera, jak nalákat více lidí. Ačkoli trocha z Eda Geina a dalších sériových magorů by se našla. Hororová ikona jednou takhle o Vánocích chtěla odejít z železářství, když tu najednou mezi lidmi spatřila motorovou pilu. V té době už měla na kontě jeden celovečerák. Díky tomuhle se ale stala legendou. Už pět roků před ní stvořil kolega George A. Romero Noc oživlých mrtvol, další významný mezník v rámci žánru. Oba se věnovali hororům po celou svoji kariéru, nicméně stvořit takovéto naprosto výjimečné mistrovské dílo se jim paradoxně už víckrát nepodařilo. Poltergeist víceméně zrežíroval Steven Spielberg a s pokračováním Texaského masakru zvolil Hooper podobný přístup, jako RomeroÚsvitem mrtvých.

Nutno podotknout, že v roce 1974 už tvořili také Lucio Fulci a Dario Argento, ale Tobe Hooper se v USA nebál posunout laťku přeci jen ještě o kus výš. Obecně bývá za první slasher považován Halloween od Johna Carpentera, který šel do kin čtyři podzimy poté. I tady máme skupinu mladých lidí (kteří se nechovají vždycky chytře), i tady máme maskovaného zabijáka, který je ohrožuje. Zatímco John se vydává cestou budovaného napětí, Tobe volí intenzivnější cestu. Protože nahánění maskovaným Leatherfacem, který je evidentně psychicky postižený a který využívá fatálně vrčící motorovou pilu, zvedá ze židle dodnes.

 










 

Přitom v současnosti jsme už zvyklí na ledacos. Texaský masakr motorovou pilou nezobrazuje násilí otevřeně, ačkoliv na tehdejší dobu pořád velice odvážně a dovedu si představit, že většina tehdejších diváků byla naprosto šokovaná. Zpočátku trochu mrzelo, že se jedná o off-screen vraždy. Nicméně i tyhle náznaky ve výsledku fungují znamenitě. Finále pak nabízí prvotřídní jak krvavý, tak v ještě větší míře psychický teror, který je vlastně ještě sugestivnější než ten krvavý, neboť když skončíte ve spárech pošahané famílie, nemůže to dopadnout dobře. Eli Roth v prvním ani druhém Hostelu psychologický aspekt prakticky vůbec neřešil, takže není divu, že se o jeho dílu nemluví výhradně v superlativech.

Samozřejmě ani v tomto bijáku se postavy nevyhnou stupidním rozhodnutím. Vždyť nakolik je bezva nápad vzít u jatek od pohledu podivného stopaře, který pak cestou plácá nesmysly, pálí fotky a řeže se do ruky? Potom jasně vidíme, že v okolí benzínky nacházejí se výhradně samí vidláci. A s těma nikdy není dobré se ani dávat do řeči, natož po nich chtít nějakou výpomoc. Nicméně ve srovnání s totálně nelogickými úlety, jakými nás hojně zásobují tvůrci současných hororů, je Texaský masakr motorovou pilou pořád v únosné a ospravedlnitelné normě.

Texaský masakr motorovou pilou vygraduje nekompromisní čtvrthodinkou. Závěrečná scéna na silnici pak nepostrádá poměrně překvapivé rozuzlení. Do značné míry se tím vykompenzují některá neoptimální rozhodnutí z předchozího dění, kdy režisér kupříkladu zbytečně přerušuje výbornou, plynulou hereckou akci střihem, až se nám z toho ve dvou případech může lehce vybavit „břečkoidní“ Bezstarostná jízda, ale také Psycho, ovšem z jiného důvodu (nechci spoilerovat). Jindy zase Hooper naopak nechá Sally (Marilyn Burns) celých deset minut nahánět zabijákem s titulním nástrojem. I tak dosahuje stopáž na pouhých 84 minut, což ovšem můžeme Texaskému masakru motorovou pilou rovněž přičíst k dobru, protože  - jak ostatně dokazuje i ta druhá část (nikoli remake, který má také něco do sebe) – další minuty by filmu bývaly mohly uškodit.

FOTO: cinema.de
Hodnocení autora: 9/109/109/109/109/109/109/109/109/109/10
(Autor: Tomáš Kordík)
 

Kino

Recenze: Festival pana Rifkina Dnes

Než oslavil osmdesátiny, režíroval Woody Allen pětačtyřicet celovečerních filmů. To se psal rok 2015. Šest roků poté... celý článek

Skylink

Hitlerova bitva s médii

O moci médií dnes nikdo nepochybuje. Dokonce se dnes v rámci jejich internetového prostoru mluví o kybernetické válce. celý článek
 
Přidat na Seznam.cz
Zdarma
aplikace
pro mobil
ke stažení