Ve slušné zahradní restauraci panuje i po setmění příjemná atmosféra. Hudebníci hrají na saxofon, hosté zjevně hodili za hlavu všechny starosti a díky osvětlení máme pocit, jako bychom se ocitli v jednom z Schikanederových obrazů. Podobnou malebností se vyznačuje i blízké okolí, protože se evidentně nacházíme kousek pod Hradem. U jednoho ze stolů tady na svou matku čeká její dospělá dcera (Denisa Biskupcová). Obě mají na srdci důležitou zprávu pro tu druhou. Ne, ani jedna není těhotná. Ta mladší se dostala na školu do Londýna, zatímco ta starší má už dostatek zkušeností a preferencí na to, aby se ucházela o post hlavy státu. Tedy nejenže se chce ucházet, ona má velikou šanci se stát první českou prezidentkou! Do karet jí nepochybně hraje i její vlastenecké jméno – Kateřina Čechová.

Po nějaké době (určitě by to neměl být rok, jak tvrdí distribuční matreiály, leč přesto se děj odehrává v roce 2024) si začne zvykat, že nejbližší poradce a poradkyně (Veronika Khek Kubařová) jsou neustále ve při, že osobní bodyguardka (Vanda Chaloupková) s ní chodí i na záchod a že tahle funkce je opravdu náročná. A to ani neví o šovinismu vrchního generála ... Nicméně této funkci chce po matných desetiletích navrátit důstojnost. I proto, že se zabývala lidskými právy a přátelila se s Václavem Havlem, má určitě velkou šanci, aby se jí to podařilo. Po vyštrachání paruky jako by se rozpomněla na někdejšího obyvatele Hradu, krále Václava IV., který rád chodil v přestrojení mezi lidi. Přidá tedy optické brýle a tajnou chodbou se vydá mezi občany a občanky. Ač to tak zprvu díky nastřižení scén vypadá, skutečně se jí to nezdá a ani si to nepředstavuje. V podhradí spatří pootevřená vrátka na čísi zahradu. Zjistí, že se jedná o pozemek s domem, kde pracuje a snad i bydlí sochař Petr. V panice mu přidělá práci, protože rozbije drahocenný exponát. V tom spěchu však na „místě činu“ nechala střevíček …

 










 

Ovšem jestli by někdo čekal, že tenhle fakt poslouží jako základ pro půvabnou popelkovsky „zakázanou“ romanci, tak by se šeredně spletl. Na střevíček se brzy zapomene, Petr ho Kateřině ani nenadná. Vlastně si za celou dobu nedají ani pusu! K romantické komedii vskutku ideální přístup, co říkáte? Jasně, on pár roků zpátky přišel o manželku, se kterou si chodí na krchov povídat a které předčítá, což by bylo v pořádku, kdyby neměl tak nešikovné repliky. Nicméně, k novému vztahu jej postrkává vlastní syn, zatímco ji k němu povzbuzuje sám britský premiér Cameron Jones. To už se nacházíme někdy v závěrečné třetině filmu, takže dobrý 30 minut máme pocit, že jsme byli podvedeni a že té plytkosti chybí k zasazení pověstné koruny akorát to, aby zazněla česká národní hymna. A víte co? Zazní česká národní hymna!

Je to trochu jako když čekáte, že dostanete slíbený Mercedes třídy C a místo toho vám ti příbuzní dají Škodu 120. Jasně, je to taky pěkný dárek a hrstka jedinců by z něj nepochybně měla obrovskou radost, avšak z obecného hlediska nemá svou karoserií a výbavou šanci zaujmout. Přestože přidáte dva veliké trumfy navíc, totiž Aňu Geislerovou a Ondřeje Vetchého. Společně se pod režijním vedením Rudofla Havlíka objevili už v Pohádkách pro Emu, které byly dost kýčovité, ale obě herecké hvězdy tehdy alespoň měly, co hrát. Prezidentka dodává vedle tuctovosti taky naivitu v tom smyslu, že ji s jinými vlasy a brýlemi Petr prostě nepozná, na rozdíl od té bodyguardky. Jasně, Lois Laneová taky netuší, že Clark Kent je Superman, ale zrovna Aňu Geislerovou prostě poznáte, i kdyby měla nasazenou roušku.

 










 

Vztah mezi hlavními protagonisty se nijak zajímavě nevyvíjí. Hodně času tráví na procházkách, přičemž někdy ani neslyšíme, o čem si povídají. Rudolf Havlík se holt věnuje více projektům najednou, takže patrně nebyl čas vymýšlet sofistikované romantické repliky. Proto raději postavy poslal tancovat na latinskoamerický způsob. Nejintimnější okamžik nastavá, když ona leží ve vaně a on jí říká něco, co si nikdo stejně nezapamatuje. Nepřekvapivě nedošlo ani na žádný scenáristický průzkum toho, jak to chodí v prezidentském úřadu. Podle toho taky dopadnul ani tak ne projev, jako spíše vánoční tisková konference s lidovými dotazy.

Prezidentka měla jedinečnou příležitost si vzít za vzor Prázdniny v Římě, přestože také mají svoje nedostatky. Že se u této české novinky zasmějeme maximálně dvakrát, by ještě nemuselo vadit, kdyby se řadila mezi ty, které pohladí svou miloučkostí. Jenže to se nestane. A ani nedojde na zpestření například v podobě legračně pomateného atentátníka, který by byl pochopitelně včas zpacifikován. Místo toho se dopracujeme k finálnímu plesu, kde všichni zapomenou na jakékoli nesváry i na svoje předchozí názory a rozhodnou se, že spolu budou krásně vycházet. Sama paní prezidentka přece byla nejšťastnější a nejpracovitější, když měla někoho, koho měla ráda a kdo se k ní choval hezky ... No, jestli tohle má být nejdůležitější věc, jakou si máme z tohoto filmu odnést, tak věřme, že se na rozdíl od Po čem muži touží nedočkáme pokračování. A když, tak že bude z jiného ranku a bude se jmenovat třeba Zubařka, Závodnice nebo Makléřka.

FOTO: Bioscop