Hlavní postava se jmenuje Philip a v 80. letech odcestoval z New Yorku do Londýna, kde se schází se svou milenkou v bytě, který používá jako pracovnu, jelikož je také spisovatelem. Tato milenka je o více než 20 roků mladší. Je rovněž vdaná a má malou dcerku. Manželství jí příliš nefunguje, kdežto s Philipem si rozumějí i přes ten velký věkový rozdíl. Mívají tendence vztah ukončit, ale stejně se znova sejdou. Pochopitelně spolu souloží (Léa Seydoux vysvlékne horní polovinu těla), ovšem víckrát zabývají se i jeho židovským původem. No jo, jenže ono se nedá s určitostí napsat, jestli je tato milenka – stejně jako ty další dvě, resp. tři další – skutečná nebo jestli se jedná pouze o spisovatelem vymyšlenou figuru.

Ostatně jedna z celkových 12 kapitol zobrazuje hádku s manželkou, která našla jeho zápisník a které tvrdí právě to, že si ji vymyslel. Na druhou stranu, nějaká ta drobná indicie, jak se věci doopravdy mají, by se asi našla (viz poslední záběr). Nicméně tahle ambiguita by neměla být tím hlavní, oč v tomto dramatu běží. Spíše jde o záminku, abychom se toho o Philipovi dozvěděli více. Třeba že se mu líbí mít vedle sebe mladou ženu, když mu táhne na šedesát. A potřebuje někoho, komu může vyprávět o svých zážitcích, když ví, že toho někoho budou velmi zajímat. Milenka na úvod zboří čtvrtou stěnu a promuvá přímo k nám. Pak už to neudělá ani jednou. Místo toho hlavní hrdina ve velké míře konverzuje s ostatními. Nejdelší úsek, kdy nikdo nepromluví, nepřesáhne ve stominutové stopáži šedesát sekund.

O Philipu Rothovi se ví, že postavy v jeho díle se častěji zakládaly na reálném předobrazu. Ostatně hlavní hrdina, jenž se vyskytuje v několika jeho románech, včetně Pražských orgií, tedy Nathan Zuckerman, jest alter egem samotného Rotha. Jak v knize, tak ve filmu Klam má ovšem své skutečné jméno. Také píše, avšak v životopisech autora a postavy bychom určité odchylky našli. Díky této pozměněné verzi sebe samotného tak klidně můžou být i ostatní postavy pouhými klamy, resp. můžou být oproti realitě pozměněné. To by mohlo platit například pro československého kamaráda-režiséra Ivana (viz kapitola V. ČESKÝ REŽISÉR), který řeší záletnou, resp. možná záletnou manželku Olinu, přičemž právě Philipa podezřívá, že s ní měl poměr. Přitom by se nemělo jednat o Schoberovou, ba ani o Olgu, kterou potkáváme ve vzpomínaných Pražských orgiích, kde vypadá jako Ksenia Rappaport.

 










 

V Klamu se v kapitole II. PRAHA potkáme s Janou (Madalina Constantin), jejíž příběh se tomu Olžinému trochu podobá. I v tom smyslu, že zmiňuje, že jí StB nabízela spolupráci, takže se dočkáme i výslechu. Tvůrci však nevyrazili natáčet do našeho hlavního města. Místo toho promítají na pozadí archivní obrázky pražských památek. Pro domácí publikum samozřejmě nejpoutavější kapitolka, k níž bude později přidána ještě historka o tom, jak Philip v 70. letech uniknul v Praze svému zatčení. Zdejší pobyt se mu hodně zaryl pod kůži, jelikož tady tenkrát zažil věci, se kterými se jinde prakticky neměl příležitost setkat.

Klam je dílko, které si s velkou pravděpodobností užijí mnohem více ti, kteří se dobře orientují v tvorbě Philipa Rotha. Ostatní můžou – kromě těch uvedených českých odboček – zaujmout dobré herecké výkony, především tedy od Denise Podalydése a Léy Seydoux, mezi nimiž funguje ona pověstná chemie. Ačkoli některé diváky a divačky by po zhlédnutí mohlo dost zajímat, co bylo tím rozhodujícím faktorem, na základě kterého se rozhodli si v tomto filmu zahrát. Méně už zaujme režie Arnauda Desplechina. Jednak proto, že anglicky mluvící postavy nechává mluvit téměř výhradně francouzsky. Jednak proto, že až příliš spoléhá na to, že detailní záběry podle obecného tvrzení v obecenstvu nejvíce probouzejí emoce. A jednak proto, že se neřídil tím, že v jednoduchosti je síla. Takže tuhle konverzačku podává zbytečně těžkopádným způsobem, což jí na uměleckých kvalitách rozhodně nepřidává.

FOTO: Film Europe