Protože proč taky? Že se Hanka Vagnerová mění ve vesmírné monstrum? Že Jaroslav Dušek ulehne vedle nahé robustní ženy? Nebo snad kvůli té slibované plejádě fantastických zážitků, výtvarných skvostů a (ne)chtěných vtipů, že nám záchvaty smíchu možná už zůstanou a budeme muset na smací odvykačku? … Mimochodem, v podstatě nic z předchozí složené věty opravdu nehrozí. A když už se k nějakému (ne)chtěnému v vtípu přeci jenom schyluje, tak vyznívá polovičatě. On totiž má prazáklad existence tohoto počinu spočívat v něčem jiném. Ale v čem, to je otázka za milion dolarů!

Jiné projekty přece dokážou odlehčit od tíživé reality mnohem spolehlivěji. Ze židle v tomto případě nezvedne vůbec nic. Pěstí do obličeje sice dostaneme, ale spíše v negativním slova smyslu ... Zkrátka podle toho, co se tady o Mstiteli povídalo, to vypadalo, že na nás čeká buď crazy komedii á la Jáchyme, hoď ho do stroje!, nebo vyloženě nebojácný pokus o nekorektnost, jakým byl třeba Wilsonov, třebaže dodnes mnohými ve velké míře zatracovaný. Místo toho se vybaví docela odlišný projekt – ten, který nese název Mars. A už jenom fakt, že můžeme uvést počin, který vlastně hraje na podobnou strunu, tomuto rádoby odvážnému dílku příliš neprospívá.

Ovšem zároveň nutno vyzdvihnout velmi profesionální stránku celé věci. Film je natočen zručně. A když se náhodou něco jakože nepovedlo, povětšinou není pochyb, že to bylo záměrné. Čili spíše než s řemeslem je problém s obsahem. „Co tím chtěl básník, resp. básnířka říci?“ Toť otázka, jakou si musíme při sledování pokládat opakovaně. Začíná to na*ranou uklízečkou, pokračuje třeba japonskou epizodkou se Zuzanou Bydžovskou a ještě dál pokračuje sovětským velitelstvím a letem do vesmíru. Nějaké satirické snahy se objevují, avšak leckteré se ve třetí dekádě jednadvacátého století tím, jak jsou servírované, trochu míjejí účinkem.

 










 

Jde o to, že Anton jest divadelní herec, kterého kvůli jeho problémům s chlastem právě vykopli. Přitom peníze potřebuje, protože má doma manželku a dvě malé děti. Syn se jmenuje Tomášek. A ač se to zdá na první pohled neuvěřitelné, ke svému otci docela vzhlíží. Vymyslí si tedy, že má letět na Mars. Nebo si všechno od té doby pouze přestavuje či se jedná o jeho delirium tremens? No, každopádně následně řeší balíky, přepravní klece, paleťáky a kolegyni na poště. Do toho uspořádá párty, na kterou sousedka Pavla Tomicová jen tak nezapomene. A z nějakého důvodu se musí na vrakovišti vy*rat do jednoho z aut. A když už se do vesmíru skutečně dostane, rozloučí se s námi videologem, který se snaží být odvážnější, ba až šokantnější … Nicméně tak odvážný a šokantní jako Večírek rozhodně není.

Mstitel obsahuje jednu jedinou velice povedenou scénu. Milan Šteindler hrající jednoho z těch zvídavých sousedů, kterým nic neujde, v ní sedí na záchodě, když v tom skrze zeď přiletí demoliční koule. Vedle střídmého hereckého projevu Daniela Fischera, účasti Jaroslava Duška (a že ten si svoje projekty v současnosti hodně vybírá!), a pochopitelně hezké roličce pro vždy výbornou Hanku Vagnerovou, zaujme akorát odkaz na Mad Maxe a soundtrack plný hitů, kupříkladu od Jiřího Korna („Žal se odkládá“), Jiřího Schelingera („Ptají se lidé“), Katapultu („Já nesnídám sám“) nebo Karla Gotta („Lady Carneval“). Jo, a opomenout bychom v těch kladech neměli cameo Ivy Pazderkové, která pochválí provedenou improvizaci. Ovšem jestli se celkově vzato na place improvizovalo ve větší míře, nebyl to dobrý nápad. A jestli se neimprovizovalo, taky to nedopadlo nejlépe.                             

FOTO: Bontonfilm