NOVĚ můžete filtrovat filmy a seriály také dle streamovacích služeb

Rozhovor: Milan Šteindler

Vydáno dne 25.10.2021 (338 přečtení)
Ještě pořád je některých v kinech Cesta domů. Ale nejen o ní šla řeč při rozhovoru s jedním ze zakladatelů proslulého divadla Sklep. 

 












 

FDb: Na začátek se ještě vrátíme do poloviny osmdesátých let, protože tys byl součástí patrně nejlepšího českého filmu všech dob, tedy Vesničky mé střediskové. Tušili jste už během natáčení, že z tohohle by mohlo vzniknout něco fakt výjimečného?
Milan Šteindler: (úsměv) Dost těžko se předem odhaduje, jestli se film stane kultovním. Pro jistotu budu na pozvánky na premiéru svého příštího filmu rovnou psát „Zveme vás na premiéru kultovního filmu“. Nikdo se tak nesplete. Nepochyboval jsem, že Vesnička bude mít úspěch, i když jsem nečekal, že se stane až tak kultovní. Já jsem tam zas tak velkou hereckou příležitost neměl. Hrál jsem Šestáka, jehož jméno tam párkrát padne, závozníka pana Čepka. Vlastně jsem chodil jenom za ním a občas jsem zůstal mimo kantnu (rám obrazu/záběru – pozn. aut.). A když přiletěl Štefan, tak při té rvačce jsem byl až úplně dole. Takže jsem sice nebyl vidět, ale zato jsem měl naražená žebra, protože na mě ležel pan Labuda a celá ta parta. Ale byla to hezká zkušenost, protože jsem viděl do kuchyně panu režiséru Menzelovi. A potkal jsem tam spoustu těchhle skvělých herců. Když mi někdo řekne, že mě tam viděl, tak vím, že to je velmi pozorný divák, nebo to viděl víckrát.

FDb: Řekl bys, že ses od nich i přiučil něčemu, co jsi pak využil ve svojí vlastní tvorbě? Ať už jako herec, nebo jako režisér?
Milan Šteindler: Pan režisér Menzel mě vlastně svým způsobem vyučoval před natáčením filmu Vrať se do hrobu. Protože přišel pan produkční Bouček a řekl mi: „Buď si to budeš hrát sám, nebo se to točit nebude.“ My jsme totiž měli problém s obsazením hlavní role. A povídá: „Tady vedle stříhá pan režisér Menzel, tak za ním jdi a on ti poradí, jak si hrát sám ve svém filmu.“ No, a pan režisér Menzel mi během dvou hodin u kafe předal vědomosti za několik semestrů filmové školy.

FDb: Během svojí kariéry jsi hrál sociologa, učitele fyziky, estébáka, ředitele blázince, myslivce … Je nějaká profese, o který si myslíš, že bys ji nezahrál?
Milan Šteindler: Každá profese je výzva. Nevím, jestli bych zahrál Predátora. To je trochu náročnější profese. Nejsem si taky jistý, jestli bych v té masce vydržel dlouho. Ale dneska už vlastně může herec zahrát i animovanou postavičku. Rozlet je velký a nic nám nebrání. Takže Milan Predátor.

 










 

FDb: Myslivec, resp. předseda mysliveckého sdružení, kterého hraješ v Cestě z města, Cestě do lesa a Cestě domů, je poměrně nosná postava. Až by si možná zasloužil samostatný film. Souhlasíš s tím?
Milan Šteindler: Těší mě, že jsem byl součástí celé trilogie. Tomáš Vorel mě tak dostal konečně častěji do přírody. Jinak celý film si zaslouží nejen ta postava. Mám už nějakou dobu pocit, že svůj vlastní film bych si zasloužil i já jako Milan. Pokud mi nikdo nebude chtít takovou roli dát, tak recept zní – vstoupit znovu do stejné řeky. Obsadit sám sebe. Vrátit se do klubu sebeobsazujících režisérů.

FDb: Jak probíhala příprava na roli předsedy mysliveckého sdružení?
Milan Šteindler: Na začátku natáčení jsem ještě pil. Tedy myslím alkohol. Takže příprava v tomto směru mi moc nepomohla. Během natáčení jsem přestal a druhým rokem nepiju. Jinak jsem se nijak výrazně nepřipravoval. Pro mě bylo důležité, že ta postava, i když není velká, má přeci jen nějakou pointu. Ve smyslu, že ten člověk vypadá sympaticky, ale pak se ukáže, že je to syčák. Postava šla k horšímu, můj život k lepšímu.

FDb: Rejža Vorel říkal, že čtvrtá část po Cestě domů už nebude. Ale kdyby byla, jak si myslíš, že by pokračoval předsedův životní příběh?
Milan Šteindler: Vzhledem k tomu, kam se ubírá svět, tak si myslím, že by to bylo hodně temné. A nejsem si jistý, jestli by se to náhodou nejmenovalo Cesta do tmy.

FDb: Je nějaká lokace, která tě na natáčení Cesty domů nejvíc bavila?
Milan Šteindler: Řekl bych, že asi hospoda, protože ta je na vesnici vždycky centrem dění. Já sám jsem na vesnici žil čtyři roky. A hospoda je tam společenský kontakt, sociální síť, kulturní místnost.

FDb: Kdyby ti někdo nabídnul zrežírovat podobný film, který se taky z větší části odehrává v lese, přijal bys tu nabídku?
Milan Šteindler: Přijal, protože už takový námět mám. Přestože jsem říkal, že nenávidím zeleninu, přírodu a lidi, a že do lesa bych šel jenom tehdy, kdyby tam byla televize a gauč. Já mám v poslední době k přírodě vlastně velmi kladný vztah. Kromě toho, že jím zeleninu a stýkám se s lidmi, tak i rád chodím pěšky na výlety. Pohyb mi dává dobrý pocit, že jednou třeba shodím.

FDb: O čem teda bude tvůj další projekt?
Milan Šteindler: Kupodivu to není komedie. Je to scénář, který napsal spisovatel Jan Novák a spolu ho upravujeme. Bude to takové komorní drama o lásce starší ženy-disidentky a mladého kluka-vojenského zběha. Malý lidský příběh s velkými následky, na pozadí velkých historických událostí. Mám ještě jeden námět s historickým tématem. Týká se holocaustu. Ale to je tak drahý a finančně náročný projekt, že to je běh na hodně dlouhou trať.

 










 

FDb: S rejžou Vorlem jste dlouho kamarádi. Odmítnul jsi mu někdy roli? Nebo za jakých okolností si myslíš, že bys mu ji odmítnul?
Milan Šteindler: Vorel vlastně kdysi odmítl mě. Chtěl Tomáše Hanáka, Davida Vávru a mně do svého projektu Carmen. Té s tím toreadorem. Ale paní režisérka Chytilová nás chtěla do svého filmu Kopytem sem, kopytem tam a Tomáš jí volal, že jsme jeho herci a ať nás nechá být. Ona to odmítla a Tomáš Carmen zrušil. Tak jsem přišel o roli u Vorla. Jinak já bych Tomáše nikdy neodmítl. Ani nemůžu. Jsme totiž oba v klubu vzájemně se obsazujících režisérů. Takže až na to dojde, dlužím zase roli já Tomášovi.

FDb: Zmínil jsi svůj režijní debut Vrať se do hrobu, který taky zkultovněl. Dokázal bys dokončit hlášku: „Jsou dány dvě kružnice, z nichž jedné …“
Milan Šteindler:... kouká z kapsy bagr. (úsměv)

FDb: Dost herců mně říkalo, že si dlouho pamatujou text z filmů, ve kterých hráli. Máš to taky tak?
Milan Šteindler: Ne tak úplně. Mám problém s obecnou pamětí, takže kdybych chtěl psát paměti, tak řeknu Davidovi Vávrovi, který mi je bude celé vyprávět. No a já je pak vydám. Ostatně na tom jsme už domluvení. No ale některé dialogy si přeci jen pamatuju. Například celý úvod představení Ctibora Turby Deklaunizace v italštině. Projeli jsme s tím s Cirkusem Alfréd celou Itálii a italskou část Švýcarska. No a samozřejmě si pamatuju větu „vrať se do hrobu, protože jí na mě pokřikují lidi v hospodě a na ulici.

FDb: Právě s Davidem Vávrou jsi byl u zrodu Divadla Sklep, které letos slaví padesát roků od svého vzniku. Je něco, na co jsi za těch padesát roků nejvíc hrdý?
Milan Šteindler: Jsem hrdý především na to, že jsem to všechno vydržel a že jsem přežil. (úsměv) Jsem hrdý na to, že to divadlo funguje. Jsem hrdý na to, že ten spolek přetrval padesát let a neztratil energii, se kterou začínal. A že mu vydržel humor a chuť tvořit jako na začátku.

FDb: S Davidem Vávrou jste kdysi natáčeli v zahraničí pořad Letem světem pro Českou televizi. Kde se ti nejvíc líbilo?
Milan Šteindler: Asi v Africe. Budu se tam chtít zase vrátit. Mám vztah hlavně k Jižní Africe. Neuvěřitelná příroda, do které jsem ochoten se vydat, i když tam určitě nebude gauč a televize. Ve městech je místy nebezpečno, ale my jsme tam šli i do vyloženě no-go zón a drze točili i fotili. Místní na nás zírali jak na marťany, a pak dávali palce nahoru, jako že jsme zatraceně tvrdý chlapci, když k nim lezeme i v noci. Je tam i dobře rozvinutý filmový průmysl. Kdysi dávno jsem měl dokonce z Jihoafrické republiky i děvče. Zkrátka Afrika má láska.

FDb: Jsi vlastně velice úspěšný, co se týče Českých lvů. Byl jsi jednou nominovaný a dostal jsi Lva, konkrétně za režii filmu Díky za každé nové ráno. Máš ho i po těch bezmála třiceti rokách pořád na nějakém čestném místě?
Milan Šteindler: Mám ho na skříňce v pracovně s několika kamarády. Má uražený malinký růžek podstavce, ale jinak je po těch letech v pořádku. A docela rád bych mu, jak říkal Honza Svěrák na Oscarech, pořídil bratříčka.

 










 

FDb: Nemůžu se nezeptat na Perníkovou věž, která je ke zhlédnutí na Netflixu. Čím tě zaujal scénář?
Milan Šteindler: Tak drogová tématika je pořád živá. S tímhle problémem jsem se setkal a vím, jak je velmi snadný uklouznout a propadnout se úplně do pekla, protože kolem mě pár takových lidí bylo. A tím, že jsem se mezi nimi trochu pohyboval a měl jsem mezi nimi kamarády, jsem to viděl poměrně zblízka. Říkal jsem si, že je to téma, které bude mladé lidi hodně zajímat. V té době mě taky zvali na různé protidrogové přednášky, protože mě do toho navezl jeden kamarád. A to téma ve mně rezonovalo. Takže když přišel Martin Němec s tím scénářem, tak mě to hodně zajímalo. Ale musím k tomu říct, že když něco natočím, tak teprve pak vím, jak bych to měl udělat.

FDb: Jak to přesně myslíš?
Milan Šteindler: Jsem k vlastním věcem velmi kritický. Takže s odstupem let vím, jak bych to udělal teď. Je dobře, že to není možné, protože takhle by se dalo všechno přetáčet do nekonečna. Ale klidně bych se k něčemu podobnému vrátil a zkusil to vzít za jiný konec. Zrovna nedávno mi nabízeli scénář s touhle tématikou. Zkusili jsme se scenáristou Bobem Geislerem scénář upravit, ale neshodli jsme se s autorem předlohy. To je život.

FDb: Ten film je výborně natočený. Jak konkrétně probíhala spolupráce s kameramanem Richardem Řeřichou? A věděl jsi už na place, který záběry budou zpomaleně nebo zrychleně?
Milan Šteindler: Ano, Richard je skvělý kameraman. Dal tomu opravdu skvělý rozměr. Ostatně zpomalené záběry byly jeho nápad. A navrhl je v konkrétně vybraných scénách.

FDb: Byly všechny hlášky už ve scénáři?
Milan Šteindler: Ne, nebyly. Jednak jsme měli odborné poradce, a jednak jsem chodil sbírat materiál do různých klubů, přímo mezi ty lidi. A s některými jsem se skamarádil. Měli jsme taky jednu slečnu, která tehdy byla na pervitinu, a během jednoho roku jsme ji sledovali a ona nám vyprávěla různé zážitky, takže řada těch scén je přímo ze života. Také jsme měli možnost vidět, jak během toho roku chřadne a dostává se hodně dolů. Po letech jsem se pak dozvěděl, že se ze závislosti dostala. Takže to mělo dobrý konec, což se tak často nestává.

FDb: Co jste použili jako náhražku za pervitin?
Milan Šteindler: Pokud si vzpomínám, tak kypřící prášek do pečiva. Není to nic příjemného. Herci z toho byli dobře „nakypření“. Ale co už. Kypřící prášek aspoň není návykový. Lepší, než rýt po perníku držkou v zemi.


RECENZE NA FILM PERNÍKOVÁ VĚŽ JE K DISPOZICI TADY


FOTO: FDb.cz, Vorelfilm
(Autor: Tomáš Kordík)
 

Skylink

Hitlerova bitva s médii

O moci médií dnes nikdo nepochybuje. Dokonce se dnes v rámci jejich internetového prostoru mluví o kybernetické válce. celý článek

TV

Recenze: Red Notice

Velmi nenáročná, ale přesto celkem vítaná oddychovka, jaká je od listopadu 2021 ke zhlédnutí na Netfl... celý článek
 
Přidat na Seznam.cz
Zdarma
aplikace
pro mobil
ke stažení