Jeden svět

Minirecenze: 6 filmů Febiofestu

Vydáno dne 09.10.2021
Osmadvacátý ročník oblíbeného filmového festivalu je minulostí. Ovšem i letos na něm byly k vidění zajímavé tituly. 
Řazeny jsou tradičně od méně zdařilého k nejpovedenějšímu:


NAFUKOVACÍ PANNA

 










 

Japonský samotářský týpek působí dojmem, že je až příliš nesmělý na to, aby oslovil nějakou ženu. Proto využívá náhražky k sexu, neboli nafukovací panny. Ta má jméno Nozomi a jenou ráno po souloži obživne. Vydá se na ulici a její neobvyklé chování není nikomu divné. Začne pracovat ve videopůjčovně, kde se jí stane, že se řízne a vyfoukne. Musí tedy být zalepena a dofouknuta, nad čímž se opět nikdo nepozastavuje. Z filmu ponejvíce zaujme především skutečnost, že představitelka panny, herečka Bae Doona, se víckrát vysvlékne, protože nahota v japonských počinech nebývá zcela běžná. Tedy pokud se zrovna nejedná o porno, což se nejedná.
Nabízelo se udělat jednoduchou variaci na Starmana, ve které by Nozomi poznávala radosti i starosti tohoto světa, resp. lidí, protože režisér Hirokazu Koreeda se ve své tvorbě často působivě soustředí na lidskost. Tentokrát rezignuje na souvislý děj a servíruje japonský bizarní art, který se za hranicemi jeho rodné země obtížněji chápe. Nafukovací panna obsahuje potencionálně nosné střípky, u nichž však není zájem o začlenění do širších souvislostí. Hudba, některé záběry a celková podivná atmosféra jsou hlavními klady, které zajišťují plusové body. Jaký otec, takový syn, Nehybná chůze, Přání či Nikdo to neví, jaké byly rovněž uvedené v rámci Koreedova profilu, by možná zanechaly hlubší dojem, nicméně sám režisér férově v nahraném videu před projekcí prohlásil, že jeho kariéra by se zřejmě opravdu měla dělit na snímky před Zloději a po Zlodějích.

HODNOCENÍ: 7/10

 
KLUK OD VELRYB

 










 

Tahle rybářská vesnice na Čukotce se na první pohled tváří býti tím největším zapadákovem na světě. Jenže i sem už dorazila taková vymoženost, jakou představuje internet. Hlavní hrdina je víceméně ještě náctiletý chlapec, co ovládá pár anglických slovíček. Některá mu ale budou úplně k ničemu při konverzaci s holčinou z amerického Detroitu, která se za peníze pod přezdívkou HOLLYSWEET999 online vysvléká. Jednoho dne, krátce poté, co spolu s dalšími „místňáky“ připravil o život další velrybu, mu internet napíše, že ona holčina zrovna chatuje s jiným uživatelem. Podezřívá svého kamaráda, načež mu při rvačce rozbije hlavu. Ze strachu před tvrdým trestem sedne na loď a nabere směr Aljaška. Skutečnou destinací jeho smělé cesty se ovšem pochopitelně stává stát Michigan.
Tenhle film, ve kterém se objevuje postava starého pána, který stále tvrdí, že umře, a vono ne a ne a ne, je natočen ve formátu 4:3 a opět popírá teorie o tom, že by na odlehlých místech, jako je Čukotka, neměli kvalitní filmařské vybavení. Začínáme v zákulisí online erotických chatů, které silně evokuje zjevně nadčasové Showgirls. S krátkou výjimkou, kdy se připojí dva pytláci a hlavně pohraniční pracovník CBP, jenž hlavního hrdinu jménem Leshka ochotně dopraví do USA, aby ho nemusel zabít nebo aby sám předešel zranění, sledujeme ve druhé polovině samotného Lešku, jak putuje osamocenou krajinou až k tajemným kostrám, které možná nejsou, čím se zdají být. Kluk od velryb je vcelku profesionálně natočený počin, kterému nechybí zamyšleníhodný závěrečný twist. Ze všech šesti titulů, na kterých jsem byl, si tenhle připsal největší návštěvnost. Odhadem mohlo v sále být k sedmdesáti lidem a mně v ten moment přišlo vlastně docela vtipné, že představitel hlavní role Vladimir Onokhov pravděpodobně vůbec netuší, že ho někde ve střední Evropě zrovna na plátně sleduje tolik lidí.

HODNOCENÍ: 7/10
 

VEČEŘE V AMERICE

 










 

Psyops je poměrně známá punková kapela, jejíž frontman vystupuje s maskou pod pseudonymem John Q. (shoda jmen čistě náhodná). Ve skutečnosti se jmenuje Simon a má problémy se zákonem. Trochu jde o drogy, trochu o žhářství, trochu o autority. Po propuštění z ústavu, kde na sobě nechal – podobně jako kdysi Robert Rodriguez – testovat léky, se ocitá v domácnosti své mladé kolegyně z tohoto ústavu. A než by se jeden nadál, začne si to rozdávat s její svůdnou matkou Leou Thompson. Rychle uteče a díky Patty ze zverimexu není polapen policií. Ona jeho skutečnou totožnost nezná, zato Simon zjistí, že se jedná o jeho věrnou fanynku, která mu posílá svoje masturbační fotky. Jenže tohle na celé věci není to nejdůležitější.
Mnohem důležitější je způsob, jakým si k sobě tyhle dvě zdánlivě protikladné duše začnou hledat cestu. Společně půjdou vyrazit dlužné peníze z bývalého šéfa, pomstí se bizarním sportovcům v teplákovkách, a samozřejmě stvoří písničku. Hudba měla být zřejmě jednou z klíčových složek celého projektu (který coby producent podpořil Ben Stiller), ale nakonec kromě dvou songů vyšuměla do ztracena. Mnohem více zaujme herecký výkon Kylea Gallnera, který dost připomíná mladého Johnnyho Deppa. Emily Skeggs ztvárňuje podivnou Patty, co je ve své nepředvídatelnosti strašně roztomilá. Režisér a scenárista Adam Rehmeier chtěl příběh Večeře v Americe zřejmě odvyprávět z nějakých osobních důvodů. Bohužel to postupem času vypadá, jako by zapomněl na důvod, proč se do něj pustil. Schází pevně daný bod, ke kterému má veškeré dění směřovat. Víme sice, že jím patrně bude koncert, avšak ten rozhodně nelze brát jako nějakou pointu. Film v podstatě neví, co chce, stejně jako dva hlavní protagonisté. Přesto na Febiofestu vyhrál soutěž komedií.

HODNOCENÍ: 7/10

 
TÓNY NÁSILÍ

 











 

Jako malá zažila Alexis (Jasmin Savoy Brown, co se nepřekvapivě objeví v novém Vřískotu) velice nemilou událost. V den, kdy se její otec vrátil po dlouhé době z psychicky náročného prostředí domů, vyvraždil členy její rodiny. Ona jediná přežila, protože ho stihla zabít dříve, než by ji zabil on sám. Vražda jí navrátila sluch, ba co víc – umožnila jí hudební tóny nejen slyšet, ale i vidět. Barevně. Tóny hudby totiž vyprávějí příběhy. Nicméně tohle není dar, nýbrž prokletí, protože tohoto slastného pocitu dokáže dosáhnout jenom tehdy, když někoho zabije a zvukové projevy onoho utrpení si ideálně ještě k tomu nahrává. Dospělá Alexis by si jistě rozuměla s Andrejem Čikatilem. Brzy po ní jde policie, avšak tahle její úchylka by jí zřejmě nepřerostla přes hlavu natolik, že by chtěla zabít i svoji nádhernou spolubydlící Marii (Lili Simmons). Kdyby ji nepřistihla při činu …
Samotný námět byl poměrně ošemetný, tak jako tomu bylo například u Parfému – Příběhu vraha, kde hlavní hrdina měl extrémně vyvinutý čich, takže chtěl vyrobit parfém, který by byl esencí ženské vůně. Toto drama nenabídlo žádnou scénu á la Hostel, na rozdíl od Tónů násilí, jejichž režisér se i další vraždy nebo pokusy o ně snažil natočit sugestivně, nicméně nejvíce se mu to povedlo v souvislosti s krvavným hraním na harfu. Naopak smrt v nahrávacím studiu spíše rozesměje, ač dojde mimo jiné na krvácení z očí. A finále na pláži je totální, v realitě jen složitě realizovatelný úlet, který zároveň znepokojivě podtrhává šílenství hlavní hrdinky a její lásku pro hudbu. Tvůrci se snažili, což si zaslouží oceněnit. Takže kam se hrabe Whiplash!

HODNOCENÍ: 8/10


KOLEJ

 











 

Sverdlovsk, 1984. Na místní koleji bydlí celá řada lidí. Převážně z řad studentů a studentek, z nichž pětice nás bude zajímat ponejvíce. Nellie, Sveta, Vanya a Igor kouří, chlastají a souloží. Olga, která má celý objekt pod palcem, je pro jejich potížistickou povahu fakt nemusí. Přitom její pomocník Gapon by taky neměl být nikým brán za vzor. Její manžel Renat má zase velikou slabost pro mladé holky, které vždycky rád vosouloží. Paradoxní, že s úvodní čtveřicí se kamarádí i slušňák Zaběla. Po jedné párty v poklidu prochází pod okny, když v tom na auto těsně vedle něj spadne jedna ze studentek, kterou noc předtím viděl, jak se snaží zbavit Renata. Potom se vydal na střechu, odkud údajně spadla a kam se vůbec nesmí. Že by Olga konečně měla záminku, jak se všech zbavit? Možná, ale tak snadné a přímočaré to rozhodně nebude.
Povětšinou se ruským filmům spíše vyhýbám, ačkoli bývají srozumitelnější (Leviathan, Nemilovaní) než třeba polské či některé francouzské. V případě Koleje sehrálo kličovou roli, že se jedná o celovečerní režijní debut Romana Vasyanova, jenž se coby kameraman podílel na čtyřech bijácích Davida Ayera (Patrola, Železná srdce, Sebevražedný oddíl, Bright). Příběh, zasazený do nevšedního, zasmušilého prostředí, vypráví velice zodpovědně, v čemž mu dopomáhají kvalitní herci a herečky, včetně Mariny Vasilevy, Yuliye Aug a Iriny Starshenbaum, kterou známe už od Léta.
Na malém prostoru nám vzniká drama, ve kterém se odráží tehdejší totalitní režim, kdy je kupříkladu nutné za každou cenu potlačit pravdu, pokud se zrovna někomu s určitým výjimečným postavením nehodí do krámu, kde se ukazuje falešná morálka a kde se v podstatě v lehce přeneseném slova smyslu také hraje na kádrové profily. V některých případech si nemusíme být úplně jistí, jestli můžeme věřit všemu, co postavy říkají (jedná se o záměr nebo menší scenáristickou chybu?), a někdy si zase nepočínají logicky, což lze ovšem přičíst mladické nerozvážnosti. Každá z postav má ale jasně definovaný charakter, který se naplno vykrystalizuje až v době, kdy se celá krize poněkud vyhrotí. Kdepak, ač v závěrečné třetině docela ztrácí tempo, už se těším, až se na Kolej budu moct někdy podívat znova!

HODNOCENÍ: 8/10


VERONICA

 










 

Titulní hrdinka si vzala slavného fotbalistu, se kterým žila v Dubaji. Teď se společně vracejí domů do Chile. Vyděláno mají, takže Veronica se může starat akorát o navyšování své popularity na sociálních sítích. Ráda by se se svou malou dcerou podílela na takřka vysněné zakázce, jelikož by se objevila na billboardech po celé zemi. Jenže nahrávání videí na internet, polehávání u bazénu a vůbec všeobecné pohodičce možná odzvoní, jelikož je podezřelá z vraždy svého prvního potomka. Nutno dodat, že oprávněně, jelikož její současná malá dcerka Amanda je pro ni spíše přítěží. Nemá k ní prakticky žádný vztah a jenom složitě to skrývá. Nicméně když máte peníze a vliv, můžete si na vícero frontách ledacos zařídit.
V každém záběru tohoto projektu vidíme titulní hrdinku, kterou i přes zjevnou psychickou labilitu (pramenící nejen patrně z nadbytku volného času) téměř neodolatelně ztvárnila Mariana di Girólamo, v širokém polodetailu. Pokaždé se vyskytuje uprostřed záběru, někdy třeba jenom v odraze obrazovky, a za ní můžeme vidět prostředí – vlastní dům, vyšetřovací místnost, televizní studio během reklamního předělu) či další osoby – manžela Javiera, služky, svůdné kamarádky. Svým způsobem se tak opět boří čtvrtá stěna, nicméně o poznání originálněji, než je v současnosti běžné díky Deadpoolovi a spol.
Veronica se nevyhne hrstce hlušších momentů, které souvisí především s přepálením toho satirického podtónu. Tenhle film totiž nastavuje zrcadlo společnosti tím, že nekompromisně cílí na moderní „cool“ trendy a předsudky. Pozoruhodné, že některé jsou zjevně platné skoro ve všech částech téhle planety. Filmová Veronica se nás snaží přesvědčit o tom, resp. se nám snaží připomenout to, že existují důležitější věci, než instagram nebo touha se zalíbit úplně všem. A daří se jí to bezmála na výbornou. V trochu menší míře zároveň upozorňuje na fakt, že bychom neměli někoho hned odsuzovat jenom proto, že bychom sami udělali některé věci jinak. Se vším má potom spojitost nápad s vyvedením závěrečných titulků. Tahle Veronica zkrátka přichází ve správnou dobu.

HODNOCENÍ: 9/10


 
Febiofest už minulý rok našel nové útočiště v Cinema City Slovanský dům (plus kině Edison a kině Pilotů), ale to je v jistém smyslu jediná změna. Až se pandemie uklidní, přesune se zpět do původního březnového termínu. A hlavně: výběr filmů je pořád pestrý a na velice solidní úrovni. Letošním vítězem se vedle Večeře v Americe stalo švédské drama Charter, které opanovalo hlavní soutěž. Laureáty ceny Kristián za celoživotní dílo se stali Jiří Lábus, Božidara Turzonovová a Mike Downey. Mezi dalšími hosty nechyběli kupříkladu Vica Kerekes, Stephen Daldry, Mahnaz Mohammadi či Luána Bajrami. Dnešním dnem Febiofest zakončil svou regionální pouť po dalších městech České republiky. Ale už teď se těšíme na devětadvacátou přehlídku.

FOTO: MFF Praha – Febiofest
(Autor: Tomáš Kordík)
 

Kino

Recenze: Na cestě s mámou Dnes

Další počin, který byl uveden už na lednové přehlídce SCANDI, míří teď do běžné distribuce.&nb... celý článek

DVD

Recenze: Záskok

Brzy vstoupí do kin Panenky na útěku v režii Ethana Coena, který ve čtyřiadevadesátém režíroval se svým... celý článek
 
Přidat na Seznam.cz