Coby don Michael Corleone, Carlito Brigante nebo Tony Montana se pohyboval na samotné špici mafiánské struktury. Kdežto Benjamin „Lefty“ Ruggiero je pouze jedním z několika. Ač ve světě organizovaného zločinu působí delší dobu a tvrdí, že zabil šestadvacet lidí, stále se mu nedaří povýšit. A nedaří se mu ani rozpoznat, že „Don Klenotník“ je ve skutečnosti v utajení pracujícím agentem FBI. Protože odhalí, že darovaný šperk není pravý, a protože se mu zamlouvá jeho přístup, vezme ho pod svoje křídla, představí ho přátelům a učiní z něj součást své mafiánské rodiny.

Z ní nás budou zajímat Sonny Red – pán, který je velká ryba. Dále do děje výraznějším způsobem promluví jeho syn Bruno. Novým šéfem Donnieho a Leftyho se stane Sonny Black, který rozhodně ví, jak to v branži chodí. A dalo by se napsat, že se snaží, aby mu neuniklo nic podstatného. Jenže ani on Donnieho nepodezřívá. Gangster Nicky je podřízený, avšak mimochodem si jede svůj vlastní business, což se v takové společnosti nemusí vyplatit. Zároveň se toho dá využít, jelikož se potkal s Donniem na nesprávném místě. V Miami (kde „podnikal výše zmíněný Tony Montana) se ještě na chvíli ukáže rovněž v utajení pracující a poněkud výstřední Richie Gazzo, a pak také Santo Trafficante, u něhož i z toho minima prostoru bezpečně poznáme, že jde o skutečně vlivného gangstera.

Ve filmech tohoto žánru se často stává, že se postavy jmenují jinak, než jejich reálné předobrazy a my pak musíme přemýšlet nebo dohledávat, kdo měl koho představovat. V Krycím jménu Donnie Brasco si scenárista Paul Attanasio žádná jména nevymýšlí. Diváci si tak můžou udělat ucelený obrázek. Patrně především za to si vysloužil pochvalu v podobě nominace na Oscara, jenže tenkrát bylo newyorské podsvětí poraženo tím losangeleským. Ostatně sám Joseph D. Pistone, jehož příběh film vypráví, potvrdil, že z pětaosmdesáti procent se v 70. letech během jeho mise stalo všechno právě takhle.

 










 

Bude to pomalu už dvacet roků, co jsem Krycí jméno Donnie Brasco viděl poprvé a až doteď naposledy. Zapamatoval jsem si z něj dvě věci. Jednak porcovací scénu – to nutno podotknout, že Al Pacino rozhodně natočil z hlediska zobrazování násilí explicitnější projekty, a druhak mně moc nedávalo smysl, proč se vrací zpátky domů, když se tím může prozradit, a může taky ohrozit svoje děti a svoji ženu, kterou působivě ztvárňuje Anne Heche. Ale tak už to holt v hollywoodských gangsterkách bývá, že kolikrát jediná žena výrazně zamíchá kartami a i ti nejdrsnější hoši kvůli ní jaksi poněkud vyměknou. K tomu se Joseph stýká se svými kolegy (z nichž někteří o něj nemají zrovna starost), tak jako třeba Johnny Utah v jinak precizním (tj. nikoli tomto) Bodu zlomu. Vždycky se přece může najít z té skupiny lidí někdo nedůvěřivý, kdo ho bude nebo může nechat sledovat. Joseph D. Pistone nepřekvapivě řekl, že svoji rodinu kvůli své práci neviděl klidně dva roky.

To, že je ten klenotník ve skutečnosti tajný a za svou záslužnou činnost vcelku nedostatečně odměňovaný agent, nevíme hned od samotného začátku. A možná by bývalo nebylo od věci, kdyby právě tohle odhalení bylo prvním plotpointem, přestože by to většina diváků věděla s velkou pravděpodobností dopředu z propagačních materiálů. Na druhou stranu, druhým plotpointem v Titaniku je okamžik, kdy se dozvíme, že ta obrovská loď půjde nezadržitelně ke dnu Atlantského oceánu. Z dramaturgického hlediska drží tento scénář pohromadě, byť se dá ledacos předvídat – přeci jen se jedná o hollywoodskou adaptaci. Nelze se rovněž zbavit dojmu, že některé momenty jsou podány příliš zjednodušeně (např. nedotažená linie s Leftyho synem), zatímco jiné zbytečně komplikovaně (není náhodou závěrečné setkání agentů s mafiány flashbackem?).

 










 

V Josephově životě dojde mimo jiné na sezení u manželského poradce, což jsme určitě nepotřebovali. Na druhou stranu scéna v garáži, kam si jde titulní postava za doprovodu manželky pro tašku, bude jednou z nejlepších. Spolu s těmi, ve kterých vystupují pouze Al Pacino a Johnny Depp. Protože sledovat takhle skvělé herce, jak dokážou dát sekvenci tu správnou dynamiku a vyznění, se nikdy neomrzí. Vedle spolupráce s Quentinem Tarantinem (Gauneři, Kill     Bill, Osm hrozných, Tenkrát v Hollywoodu) a Sin City se zároveň jedná o nejpozoruhodnější a nejznámější představení Michaela Madsena, jakkoli v žádném případě nechci snižovat patetické kvality Zachraňte Willyho!.

Krycí jméno Donnie Brasco je trochu rozpačitá podívaná. Hodnotná v tom smyslu, že se snaží být – až na některé odbočky – věrná skutečnosti, avšak současně se právě díky tomu nevyhne zdlouhavějším pasážím. To je vlastně docela zvláštní, jelikož scenárista měl nepochybně k posouzení dost materiálu, na základě kterého si mohl dobře rozmyslet, co by bylo dobré nám z dramaturgického hlediska ukázat a co ne, aby se vyhnul šablonovitosti. Některá ta klišé si tvůrci jak z pohledu scenáristického, tak z toho režijního, zkrátka mohli odpustit. Kdepak, tento počin, ač z jeho zhlédnutí přeci jen převažují kladné pocity, se mezi nejlepší gangsterky v historii kinematografie nezařadí. Ovšem jestli patří Al Pacino k vašim nejoblíbenějším hercům, zapomeňte na to.

FOTO: cinema.de