Mohl za to fakt, že se Francis Ford Coppola a Mario Puzo opřeli do církve? Nelíbilo se, že režisér dal tak velkou roli své dceři Sofii? Byl zklamáním způsob, jakým film zobrazoval kdysi tak mocného Michaela? Naštvala především závěrečná scéna? Mohla za to ona šestnáctiletá mezera mezi druhou a třetí částí? Či v jistém smyslu neklidné období, kdy šel film do kin? A co kupříkladu rozhořčení nad tím, že s největší pravděpodobností nebude čtyřka (později se o ní v 90. letech uvažovalo, dokonce i scénář byl téměř hotový)? Nebo šlo o všechno dohromady či o něco úplně jiného? V každém případě za sebe musím napsat, že nostalgické pocity vyvolávající Kmotr III je celkově vzato působivější než Kmort II.

Ačkoli všechny tři díly jsou si svou strukturou v mnohém podobné. Začíná se velkou akcí – svatba Connie, první příjmání Michaelova syna Anthonyho (později rezignujícího na práva a věnujícího se hudbě), Michaelova církevní ceremonie – která obsáhne úvodní cca půl hodinu. Lámat chleba v pravém slova smyslu se začne po útoku – na Vita Corleoneho, na Michaela a Kay v ložnici, na členy Rady poté, co se naštve Joey Zasa. Dojde na intriky i plány, kterak se nenechat přechytračit protivníkem či údajným přítelem (Sollozzo, Hyman Roth, don Altobello). Nechybí návštěva Sicílie, větší obchodní zakázka a v závěru „velký třesk“ za použití (paralelní) emotivní střihové montáže, po kterém už nebude nic jako dřív.

V popředí samozřejmě zůstává rodina, která se rozrůstá o dalšího člena. Vincent Mancini je Sonnyho nemanželský syn a v ledasčem – především ve své průdké povaze – se svému otci podobá. Díky svému vzhledu mu nečiní problém dostat jakoukoliv ženu, včetně novinářky Grace Hamiltonové (Bridget Fonda), která zmizí ze scény snad až příliš brzy. Rovněž se do něj zakouká sestřenka Mary. Na první pohled to možná může svádět k tomu, že tady to Francis Ford Coppola se tou láskou k rodině už trochu přehnal, ale v průběhu filmu to rozhodně má své opodstatnění. Ambiciózní a správně nedůvěřivý Vincent ve výborném podání Andyho Garcii jest charakterově rozhodně výborná postava. Nestydí se zabíjet, touží po moci, vlivu a respektu, kvůli čemuž je ochoten toho hodně obětovat. Ví totiž, že „vždycky jdou po tom, co miluješ.“ A taky už ví, že by neměl nenávidět své nepřátele, protože to ovlivňuje jeho úsudek. 

Naopak Michaelovi (fenomenální Al Pacino) bude šedesát, jelikož se píše rok 1979. Rád by konečně z tohoto byznysu vypadnul a trávil více času se svými dětmi, možná i s Kay (jedinečná Diane Keaton), protože nějaký cit tam pořád zůstal. Má cukrovku, pronásledují ho vzpomínky na bratra Freda a dokonce hledá spásu a vykoupení ze svých činů! Kmotr III funguje z psychologického hlediska bezchybně nejen díky režisérovu vedení a výkonům herců, ale samozřejmě také kvůli tomu, že za ty předchozí dva filmy jsme s postavami ušli dlouhou cestu a víme, co je potkalo. Svoje si prožila i ségra Connie (Talia Shire), ze které se stala silná, odhodlaná žena. Kdyby ještě byla vdaná za Carla Rizziho, byl by to patrně on, kdo by měl podlitiny. Postav se v trilogii objevuje skutečně hodně. Spousta z nich však zaujala něčím, kvůli čemu si je pamatujeme. I tím se dá měřit její velikost.

Kmotr III rozhodně za svými předchůdci nezaostává. Příběh neustále vybízí k přemýšlení nad celou řadou témat, nebojí se, ale přitom zůstává uvěřitelný. Samostatnou kapitolu by pak mohl tvořit závěr. Jak neskutečně silná scéna na schodech před operou v Palermu (spolu s úvodem jedničky a zastřelením dona Fannucciho ve dvojce je pro mě z celé trilogie tou nejzásadnější a nejpamátnější), tak závěrečný dovětek, včetně tance se ženami Michaelova života (který byl opravdu hodně pestrý a výživný), jenž možná bude vyžadovat pro zhodnocení odstup. Zároveň vyvíjí zvědavost a představivost, co se asi stalo mezitím. Zůstal už definitivně zlomeným mužem, nebo se pokusil vrátit do života, ale z nějakého důvodu se to nepodařilo? Určitě možné téma pro případný čtvrtý film. Ten ovšem nevzniknul. Existují tedy tři, jejichž hodnota je vpravdě nedozírná.

FOTO: cinema.de