Na úvod bude naprosto zásadní poznamenat, že Živý terč je první hollywoodský biják v režii Johna Woo, jenž ovlivnil akční žánr jako skoro nikdo jiný. V Hong Kongu stvořil klasiky Lepší zítřek, Lepší zítřek 2, Killer nebo Hard Boiled, a subžánr Heroic Bloodshed přivezl s sebou za oceán. Jenže tam jakoby na něj ještě nebyli v roce 193 úplně připraveni, přestože se oproti svým domácím počinům v ledasčem ještě krotil. Pořád tady však máme hlavního hrdinu, který rád drží v každé ruce jednu pistoli, na kterého nepřátelé vystřílejí stovky nábojů (obvykle jich vystřelí více, než je limit zásobníku) a stejně ho nezasáhnou. Veřejné popravy na ulici jsou na denním pořádku. A když se do rány náhodou připlete civilista, je to čistě jeho problém.
Zároveň k tomu patří, že hlavní hrdina udělá nadsazeně velikou spoušť, která vůbec nebyla nutná – viz kupříkladu právě ta scéna, kdy před restaurací pomůže Nat. Záporáky nestačí jenom párkrát kopnout z otočky, a proto se lámou ruce či vysklívají okna. S tím souvisí využití slow-motion efektu, ba až mrtvolky (znehybnění obrazu) a velmi precizního sound designu. Záběry z různých úhlů či dynamický, ale přesto přehledný střih, jsou samozřejmostí. Není nutno lámat si hlavu s návazností pohybu, protože i to k té všudypřítomné nadsázce zkrátka patří, tak jako sejmutí jednoho nepřítele klidně třiceti kulkami na vzdálenost jednoho metru.
I proto, že v ní nehrají tady velmi zábavná Kasi Lemmons, a pak samozřejmě Lance Henriksen, který rozhodně není pouze Bishop z Vetřelců. Jenom holt jakoby neměl kliku na výběr projektů. Jedná se tedy o jiný případ, než u Dannyho Treja, jenž si hraní prostě užívá, a proto ho můžeme vidět i v těch nejbizarnějších věcech (viz Kulky spravedlnosti). Henriksenův záporák je dostatečně záporácký na to, aby se dalo vysledovat, že s ním hlavní hrdina s velkou pravděpodobností nebude mít snadné pořízení. Nechme teď zcela stranou, že JCVD nechal dost Henriksenových scén vystřihnout, protože tvrdil, že diváci vyrazí do kina hlavně kvůli němu jakožto hlavnímu hrdinovi.
Živý terč se naopak liší v tom, že hlavní hrdina s kráskou v nesnázích (v tomto případě ji ztvárňuje velice sympatická Yancy Butler) sblíží, ale nevosouloží ji – tato scéna byla údajně jednou z těch vystřižených. Scenárista Chuck Pfaffer, který si zahrál roličku Natina otce a který se při psaní inspiroval tímto počinem, tedy zřejmě odvedl dobrou práci, pro níž však někteří další z tvůrců neměli pochopení. Naštěstí zůstalo dost těch momentů, které jasně ukazují, že tuhle podívanou musíme brát s patřičnou nadsázkou (dort sobě k narozeninám, absurdní výbuchy, střílení na motorce, rána pěstí hadovi do ksichtu, …). Všechno je to fajn, ale znova: Nelze se zbavit dojmu, že příležitost nebyla plnohodnotně využita! No, možná jsme si mohli zrecenzovat spíše Cyborga, Univerzálního vojáka, Maximální riziko, Náhlou smrt, Pastýře, JCVD nebo Bloodsport.
FOTO: cinema.de